Srdce Dolňácka
Na Strážnicku oživují pozapomenuté tradice
Místo kombajnu kosy, hrábě a cepy, ženci naboso a v pracovním kroji s písničkou na rtech. Tak vypadaly žně v ne tak dávných dobách. Připomenout si je můžete ve Strážnici, která je jedním z nejtradičnějších center slováckého Dolňácka. V tamním skanzenu ukazují, jaké lidové tradice a zvyky se na jižní Moravě po staletí dodržovaly.
V areálu je k vidění zhruba šedesátka lidových stavení. Pocházejí z různých koutů Moravy a ty nejstarší mají kořeny v 18. století. Pracovníci skanzenu je sami nebo s pomocí odborníků udržují, a to původními postupy a technikami. Není tedy výjimkou, když u chaloupek pracují s blátem, slaměnými došky nebo dřevem.
Stavební zvyklosti nejsou však jedinými, které si turisté ve Strážnici
prohlédnou. Skanzen na vybraných stanovištích představuje také tradiční kuchařské a pekařské postupy, zaměstnanci předvádějí kroje a třeba i lidové tance a písničky. Několikrát do roka přichystají také sváteční program, kde ukazují, jak vypadaly třeba dožínky, Velikonoce nebo vánoční svátky. Ve skanzenu si návštěvníci prohlédnou také hospodářská zvířata, malý vinohrad nebo třeba vzácný ovocný strom oskeruše.
Skanzen však není jediným výletním cílem, který stojí za to v této oblasti navštívit. Město dostalo název podle strážného vodního hradu, který tu ve druhé polovině 13. století vlastnil Milota z Dědic. Panské sídlo získalo postupně renesanční ráz a změnilo se na zámek. Dnes v něm sídlí Národní ústav lidové kultury. Lidé si tak užijí zámeckou prohlídku kaple a knihovny, ale i expozici lidových hudebních nástrojů dohromady.
A místní lásku k tradicím ocenilo i UNESCO, když místní barvicí techniku látek modrotisk zařadilo na seznam mistrovských děl nehmotného dědictví lidstva. Dílnu, kde dodnes ručně látku zdobí bílými vzory na indigovém podkladu, najdou zájemci v centru města.
Okolí si prohlédnete z lodi
Komu by strážnická lidová idylka nestačila, může jednoduše vyjít jednou z cihlových bran, kolem monumentálních strážných bašt a vydat se k vodě. Sever města totiž lemuje umělé rameno řeky Moravy, Baťův kanál. Oblíbenou výletní trasu mohou lidé absolvovat buď mokrou variantou – tedy po vodě na lodi, nebo suchou po břehu kanálu na kole či pěšky.
Kanál je po celé délce posetý přístavy. Ten největší a nejmodernější je v Petrově, který leží necelých pět kilometrů od Strážnice. Na jeho molech od jara do pozdního podzimu kotví desítky lodí.
Výletníci si mohou vybrat, jestli v přístavu budou kotvit delší čas, nebo se vydají na plavbu. Proti proudu a přes plavební komory se dostanou do Strážnice, Vnorov či Veselí nad Moravou, po proudu pak doplují až k blízkým slovenským hranicím do Skalice.
Ti, kteří by se chtěli v okolí přístavu v Petrově porozhlédnout, mohou využít cyklostezky a místní půjčovnu koloběžek. Cestu by si měli najít do jednoho z vinných sklípků, kterých je na Strážnicku nepočítaně.