Ve Skotsku drogy zabíjejí nejvíce lidí v celé EU

Na odlehlém místě plném použitých injekčních stříkaček nedaleko centra Glasgowa ve Skotsku čeká Michael na svůj kokain. Chybí mu jedna paže, a tak jeho kamarád Bryan míchá na lžičce bílý pudr s destilovanou vodou a poté směs natáhne do dvou injekčních stříkaček.

Oba si po chvíli sundávají kalhoty a píchají se do nohou. Čtyřicetiletý Bryan, který je závislý od svých šestnácti let, olizuje konec své jehly, aby nepřišel ani o kapičku. Jak se kokain stal jejich závislostí? „Když žijete na ulici, nevyhnete se tomu, kokain je všude,“odpovídá 42letý Michael s vyhublou tváří. Substance mu ulevuje i od bolesti v oteklém kotníku, na němž má vřed.

„Začínal jsem s heroinem, ale byl jsem zařazen do programu s metadonem, a tak heroin už neberu,“upřesňuje. V tomto programu jde o substituční léčbu metadonem, která má pomoci narkomanům postupně snižovat závislost na heroinu.

Počet obětí prudce vzrostl

Příběh Michaela a Bryana ilustruje hlubokou krizi s drogami ve Skotsku, kde je podle nejnovější statistiky úmrtnost spojená s drogami nejvyšší v Evropské unii. Podle oficiálních údajů byl loni zaznamenán smutný rekord 1 187 úmrtí spojených s drogami. To je oproti roku 2017 nárůst o 27 procent. Jen v Glasgowě a okolí zemřela na předávkování třetina tohoto počtu. Ve většině případů jde o heroin, jeho syntetickou náhražku metadon, další opiáty nebo i antidepresiva. Kokain byl nalezen v krvi 25 procent zesnulých.

Průměrný věk, kdy se na drogy umírá, je 42 let. „Většina lidí, s nimiž jsem vyrostl, zemřela – na heroin nebo kokain,“říká Michael a usedá na chodníku před jedním z obchodních center. Podle něj je prudký vzestup počtu úmrtí z předávkování způsoben také rozšířením valia. „Lidé si koupí 30 tablet za deset liber (285 Kč), usnou, upadnou do kómatu a umírají,“říká.

Michael těmto pouličním drogám odolal, byl totiž svědkem jejich „Jekyll a Hyde“efektu. „Jednou večer mě přítel praštil lahví, měl jsem šest stehů, a druhý den si vůbec nevzpomínal na to, co udělal,“vysvětluje.

Michael poznal ulici poprvé ve čtrnácti letech. Předtím žil v Polloku, chudinské čtvrti na jihu Glasgowa. V patnácti dostal ránu od elektrického sloupu, když se potuloval na železniční trati. Přišel tehdy o pravou ruku. Přes těžké poranění a spirálu drog má Michael pět dětí. Ve spojení s nimi ale není. Většinu dospělého věku strávil na ulici. „Dostaneš se z toho, ale zase tam spadneš,“říká. Je podle něj stále obtížnější získat nějakou pomoc v době rozpočtových škrtů. „Pro organizace pomáhající závislým není dost peněz. A zavírá se příliš mnoho detoxikačních center,“dodává. (ČTK, AFP)