Sežerou hraboši příští úrodu?
Sněmovní zemědělský výbor doporučil, aby bylo možné v odůvodněných případech, po nahlášení, rekognoskaci terénu a na časově ohraničenou dobu plošně na pole napadená hraboši použít přípravek k jejich hubení Stutox II. Velmi rozumný návrh.
Bude-li taková i praxe, je samozřejmě otázka, důvodů k tomu je nicméně řada. Například, že je jmenovaný jed na hraboše v porovnání s přípravky, které se k likvidaci tohoto hlodavce používaly ještě v nedávné minulosti, velmi slabým „čajíčkem“. Na pole se totiž proti hrabošům používaly látky jako strychnin, arzenik, karbofuran nebo endrin, pronikající lidskou pokožkou – to vše prostřednictvím plošné aplikace. Je samozřejmě dobrou zprávou, že se tak již dnes neděje. Špatnou zprávou je, co se kolem hubení hrabošů aktuálně děje na vlně emocí, nadhodnocováním rizika i prostřednictvím manipulačních sdělení. Naši krajinu a organismy v ní přitom trápí mnohem více jiné chemické nepřirozené látky, než je Stutox II. Ale zřejmě nejsou tolik „sexy“.
Hraboši byli, jsou a budou – a to je dobře, dokonce i pro zemědělce. Chodbičky hrabošů mimo jiné provzdušňují půdu, a tak přispívají ke vsakování vody, zároveň jsou tito hlodavci potravou pro dravce, což zvyšuje pestrost krajiny. Pokud se však hraboši přemnoží, a to je běžný jev opakující se zhruba jednou za tři až pět let, sahalo se v minulosti vždy k jejich cílené a plošné likvidaci, ovšem nikdy kolem toho nevznikla taková hysterie jako letos. Nepochybně je to na jednu stranu důsledek obecně zvyšujícího se zájmu společnosti o stav krajiny, což je jistě pozitivní. Svatý boj proti všemu nepřirozenému, což je spojováno s činností člověka v krajině, však ústí do postojů, které stojí společnost značné finanční prostředky, aniž díky tomu dochází ke kýženému zlepšení stavu životního prostředí.
Nepřítel lidstva
Stutox II, tento novodobý „nepřítel lidstva“, je přitom přípravkem, který se v přírodě samovolně velmi rychle odbourává. Reaguje především na vlhko, takže když bezprostředně po jeho aplikaci na pole zaprší, nestane se nic ani hrabošům. K odbourání Stutoxu II stačí dokonce i klasická podzimní mlha, pakliže se snese na přípravkem posypané pole. Je samozřejmě pravda, že pokud tento přípravek zkonzumuje nějaký jiný živočich (zejména pták nebo polní zvěř), může se stát, že zahubí i jeho. K tomu je nutné, aby požil poměrně značnou dávku tohoto přípravku, podle dosavadních znalostí by například k otrávení zajíce mělo dojít až po pozření 40 až 60 granulí přípravku. Už po pozření zhruba pěti granulí začíná jed působit, a je tak záhada, jak mohlo dojít k masivnímu úhynu desítek zajíců, o kterém informovala média, zvláště když nebylo nikdy v minulosti něco takového zaznamenáno.
Rozhodně by Stutox II neměl mít žádný vliv na lidské zdraví, jak konstatuje i nejvyšší vědecká autorita EU – Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Nestihne totiž proniknout do pletiv rostlin právě proto, že se v přírodě rychle rozloží. To vše v praxi znamená, že by ve zvláště ohrožených lokalitách, na základě jednorázově vydaného povolení k aplikaci a na časově omezenou dobu, mělo být plošné hubení hrabošů povoleno.
Bohužel, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) původně vydal a následně pod tlakem odvolal povolení plošné pro značnou část území ČR a na časově sice omezenou, přesto však několikaměsíční dobu. A ještě se dostatečně slušně nezeptal ochránců přírody, zdali tak může učinit. Možná právě uražená ješitnost a nedostatek diplomacie byly tím zásadním spouštěčem „kauzy hraboš“. A samozřejmě také děs z jedu šířený především lidmi z měst, kteří si opět mohli přidat čárku k zavedenému tvrzení, že za všechno špatné v přírodě mohou zemědělci.
Jsou to ale právě lidé z měst, kteří ve velkém konzumují různé farmaceutické prostředky, hormonální přípravky či používají kosmetické přípravky, které končí v odpadních vodách a kontaminují životní prostředí. Jsou to jistě více lidé z měst, kteří při nákupu a po nákupu používají různé typy plastů, které končí na skládkách, ale i v půdě a ve vodě – tedy v té před Stutoxem II chráněné krajině. A konečně jsou to lidé z měst, v nichž se pravidelně dvakrát ročně sypou jedy do kanalizací kvůli hubení potkanů, což nechává všechny ledově chladnými, ačkoli i v kanalizacích žijí „necílové organismy“, tedy tvorové, které není radno jedem na potkany zabíjet. Takže přemnožení potkani vadí a přemnožení hraboši nevadí?
Samozřejmě, že je žádoucí využít všechny jiné cesty k likvidaci hrabošů na polích než chemické prostředky. Aplikace Stutoxu II navíc není ani v ekonomickém zájmu zemědělců, uvedený prostředek není zrovna nejlevnější. Je však třeba vědět, že ne všechny přirozené způsoby likvidace hrabošů pomohou. Třeba taková hluboká orba. Pomineme-li filozofickou otázku, nakolik je to pro přírodu metoda přirozená, když se krajina sama zorat neumí, je praktickým výsledkem půda nebo pole nepokryté vegetací. Takové pozemky ovšem nedokážou v takové míře, jako kdyby byly vegetací pokryty, zadržet vodu z dešťů. Následná holá pole tak sice možnou expanzi hrabošů mohou snížit – i proto, že na nich nemají co jíst, ale budou se částečně podílet na zvýšení rizik sucha.
Na otázku položenou v úvodu, zdali nám hraboši sežerou příští úrodu, lze bez nějakých spekulací odpovědět, že částečně zcela jistě. Je totiž naivní domnívat se, že hlad hrabošů skončil se sklizní obilovin, když má a bude mít k dispozici ještě další plodiny a také ozimy k založení úrody pro příští rok. Kauza hraboš nekončí.
Do kanalizací měst se sype jed dvakrát ročně. Přemnožení potkani vadí a přemnožení hraboši ne?