Zuřivec Bobby Clarke
Příběh hokejového drzouna z Philadelphie
Karel Knap
Musíte ho vzít! Musíte ho vzít!!! Skaut Gerry Melnyk 11. června 1969 křičel na svého bosse Eda Snidera, prezidenta Philadelphia Flyers, v montrealském hotelu The Queen Elizabeth.
Ve druhém kole draftu do NHL přišla řada na Flyers a k mání stále byl synek horníka a pokladní z obchoďáku, talentovaný drzoun Bobby Clarke. U stolku klubu se rozpoutala vzrušená debata. Vědělo se, že drobný kluk z městečka Flin Flon trpí cukrovkou. Nemoc odrazovala všechny zájemce o jeho služby.
„Musíte ho vzít!“řval Melnyk, přesvědčený o Clarkově výjimečnosti. U lékařů si ověřil, že choroba jeho sportovní výkon při správné životosprávě vůbec nemusí ovlivňovat.
Až Snidera přesvědčil: „Philadelphia Flyers volí z týmu Flin Flon Bombers... Bobbyho Clarka.“
A zbytek je historie, jak se říká v zámoří. Padesát let poté je muž se šedivými vlasy chodícím dějepisem klubu, který v pátek večer nastoupí v pražské O2 areně proti Chicagu.
„Clarkie nikdy neztrácí dobrou náladu. Až si z něj děláme srandu, že se pořád směje,“řekl útočník Jakub Voráček. „Moc se mu u nás líbí, evropské turné si užívá.“
Citlivá duše i grázl
Bělovlasý děda Bobby v sedmdesáti ve tmavém obleku vůbec nepřipomíná rozčepýřeného divocha postrádajícího několik vyražených zubů, který v mládí mezi mantinely napáchal spoustu výtržností.
„Asi každý ví, jaký byl hráč. Ale mimo led se chová úplně jinak. Je fajn chlap a velká osobnost,“tvrdí Voráček o poradci Flyers.
Patnáct sezon za ně válel coby všestranný centr, tvořivý a důrazný. Dvakrát je jako kapitán dotáhl ke Stanley Cupu. Hned po ukončení kariéry na jaře 1984 se ve Philadelphii ujal role generálního manažera a vykonával ji s malými přestávkami – celkem na tři roky si odskočil do Minnesoty a na Floridu – až do podzimu 2006. Ani poté z vedení Flyers nezmizel. Zůstává jejich ikonou. Směs šikovnosti a zarputilosti hraničící se surovostí náleží k tradičním vlastnostem bandy v oranžovočernobílých dresech.
„Jsem rád, že je jeden z nejlepších hráčů na světě v 70. letech pořád součástí organizace,“říká Voráček.
Český forvard se kanadské modle podobá uměním vytvářet šance pro sebe a hlavně pro parťáky.
Clarke v NHL třikrát pokořil stobodovou hranici, přičemž dvakrát nastřádal 89 asistencí. Ač v bruslení ani střelbě úplně nevynikal, dával klíčové góly v play off.
Když se někomu v mužstvu nedařilo, bral si ho k sobě do lajny, aby si vedle něj spravil statistiky a sebedůvěru. Obvykle ubytovával nováčky ve svém domě.
Představoval citlivou duši i vášnivé srdce Flyers. Mnohem víc lidí v branži jej však nenávidělo. Často se totiž choval jako grázl.
Klepni ho přes kotník
Obránce František Pospíšil stále nechápe, co Clarka popadlo. „Já tomu volovi nic neudělal,“tvrdí. V přátelském utkání Československo – Kanada 30. září 1972 najednou ucítil prudkou bolest ve spánku.
Teprve později zjistil, že se stal obětí jednoho z nejbrutálnějších zákroků na mezinárodní scéně.
Po běžné šavlovačce v boji o puk k němu Clarke přijel zezadu a zboku jej praštil do hlavy koncem hole, kterou třímal v obou rukách. Z černobílých záběrů diváka až mrazí.
„Asi mu přeskočilo. Vůbec jsem si ho nevšiml. Mohl jsem mu tu zákeřnost oplatit, což ale bylo pod mou úroveň,“vzpomíná kliďas Pospíšil.
Kanadští profesionálové se v Praze zastavili cestou z Moskvy, kde triumfálně otočili Sérii století proti Sovětům. Během ní se Clarke neblaze proslavil ještě výrazněji.
V šestém z osmi mačů pronásledoval po kluzišti Valerije Charlamova a brutálním dřevorubeckým úderem mu zlomil kotník.
Událost provázejí legendy, jež se navzájem nepotvrzují. Podle jedné asistent John Ferguson o chvíli dřív na střídačce Clarkovi řekl: „Potřeboval by klepnout přes kotník!“A ukázal na chlapíka s číslem 17. Clarke si trenérovu objednávku nepamatuje. Ovšem stejně jako on chápal, že brilantní kumštýř Charlamov v tuze vyhecovaných bitvách soků z opačných stran železné opony ničí kanadské naděje.
Filadelfská chřipka
Jak vnímal řešení situace, ze současného pohledu naprosto barbarské, dokreslují jeho tři citáty:
„Nejsem na tenhle čin zvlášť pyšný. Ale ani se za něj nestydím.“
„Kdybych neuměl rozdávat sekery, doteď bych trčel ve Flin Flonu.“
„Tahle epizoda se nafoukla v obří incident, což mě unavuje. Omílá se, že jsme pro vítězství byli schopni podniknout cokoliv. Ale tehdejší hokej prostě byl hrubý. Ani Rusové se neštítili všelijakých špinavostí.“
Akt Clarkova násilí rozhodně splnil svůj účel. Charlamov sedmý zápas vynechal a v závěrečném, osmém, do kterého nastoupil se sebezapřením, vůbec nebyl nebezpečný.
Plynutí času zklidnilo zjitřené emoce. Ruský reportér Pavel Lysenkov, jenž včera přiletěl na partii NHL do Prahy, tvrdí: „Všichni účastníci Série století jsou u nás uznáváni. Dokonce ani Clarke není nepřítelem. Jen je pravda, že snad každého při zmínce o něm jako první napadne jeho faul na Charlamova.“
Darebák Bobby řádil též v NHL coby člen gangu Broad Street Bullies, jak se přezdívalo Flyers. Když se jim nedařilo, mlátili soupeře jako žito. Kdekterý hokejista se raději hodil marod, když se přiblížil mač ve „městě bratrské lásky“. Tak vznikl termín „filadelfská chřipka“.
Clarke vyráběl rozpory též jako manažer Flyers a reprezentace. Na olympiádu v Naganu nominoval nádeníka Roba Zamunera místo slavného Marka Messiera.
Kapitánem jmenoval mladíka Erica Lindrose, ne Wayna Gretzkého či Steva Yzermana, za což byl hojně kritizován. Tím spíš, když pak Kanada z Japonska odlétala bez medaile.
S Lindrosem se posléze ve Philadelphii rozhádal. A když si jeho bývalý oblíbenec vynucoval výměnu, do novin o něm vykřikoval: „Je mi úplně ukradené, jestli ještě někde bude hrát nebo jestli ho někdy uvidím. Stejně u nás dělal jen potíže.“
Jako diplomat by se neuživil. Jako útočník z hornického Zapadákova Flin Flonu udělal parádní kariéru.
Z nenáviděného démona zestárl ve věčně dobře naladěného staříka.
Během jeho života se zásadně proměnil hokej i celý svět. Třebaže rozhodně neproslul jako sportovní kavalír, jeho činy nelze posuzovat pouze podle současných zvyků.
A Flyers by bez něj nebyli Flyers, jak je známe.