Sagan bojuje za bezpečí cyklistů
Peter Sagan se stal tváří projektu, který chce snížit riziko nehod cyklistů
Vlétě jej oslovil Roman Kreuziger, zda by se chtěl stát jedním z lídrů nově vznikajícího projektu, který reaguje na tragické nehody cyklistů a usiluje o jejich větší bezpečí na silnicích. Peter Sagan okamžitě souhlasil. „Neváhal jsem ani vteřinu,“říká. Nová česko-slovenská iniciativa tak navázala na někdejší podobný projekt, který zaštítili přední španělští profesionálové. Trojnásobný mistr světa e-mailem zodpověděl i otázky k této problematice, které mu MF DNES zaslala.
Proč jste se rozhodl stát se tváří iniciativy manželů Kreuzigerových?
To je prosté. Jako cyklista-profesionál najezdím každý rok na kole po silnici desetitisíce kilometrů. Je tedy logické, že se chci starat o bezpečnost nejen svoji, ale všech cyklistů, ať už jde o kohokoliv.
Domníváte se, že poslední dobou jsou řidiči automobilů a motocyklů více bezohlední?
Neřekl bych, že více bezohlední. Problém je, že na silnicích jezdí mnohem víc aut než třeba před 30 lety. Stejně tak nesmírně narůstá i počet lidí, kteří se rekreačně věnují cyklistice. Takže jsme dospěli do situace, že výrazně víc aut a kol se dělí o stále stejně široké silnice, což vede i k většímu počtu nehod. Nezmění se to, pokud nepřistoupíme k nutným změnám v myšlení.
Nepotřebovali by však občas osvětu i cyklisté, například když jezdí zbytečně po silnici tři vedle sebe?
Samozřejmě, musíme vychovávat jak řidiče, tak cyklisty. Řidiči si musí uvědomit, že silnice jsou určené každému, nejen autům, a respektovat cyklisty, protože ti jsou více zranitelní. Ale stejně tak cyklisté musí dodržovat dopravní předpisy, obzvlášť ve velkých městech.
Máte s bezohledností řidičů osobní zkušenosti?
Takové, které by skončily mým zraněním, naštěstí ne. Ovšem zažil jsem řadu situací, kdy vzdálenost mezi předjíždějícím automobilem a kolem byla opravdu jen velmi těsná a nebezpečná. Proto tahle iniciativa okamžitě dostala moji podporu.
Jak je to s bezpečím cyklistů na silnicích na Slovensku?
Zlepšuje se to, ale stále je na Slovensku před námi spousta osvěty. Snažím se na lidi působit i prostřednictvím své cyklistické akademie.
V jaké zemi se cítíte na kole nejbezpečněji?
Všude najdete špatné řidiče. Ale myslím si, že každý musí souhlasit s tím, že Nizozemsko a Dánsko jsou dvě země, kde cyklistika hraje významnou roli dokonce i v urbanistickém plánování. Tam jsou podle mě cyklisté nejvíc v bezpečí, dokonce i malé děti na kolech. Napadá mě například Utrecht. To město je navrhováno v prvé řadě pro chodce a cyklisty a až pak pro auta. Jasně, nemůže každé město kopírovat Utrecht, ale aspoň bychom se měli pokusit adaptovat i u nás některé jejich principy.
Apelujete především na dodržování vzdálenosti
1,5 metru mezi automobily a cyklisty při předjíždění. Co dalšího byste ke zlepšení situace ještě doporučoval?
Právě to, co funguje v Dánsku a Nizozemsku. Budovat hlavně ve městech co nejvíce samostatných cyklistických pruhů a fyzicky tak oddělit kola od automobilů.