Krabičky vítězí nad hospodou
Zákulisí StarDance Průzkum: Jídlo z domova si do práce nosí každý druhý Čech
Radka Hrdinová Ondřej Krutílek
korun – nejvíce v Praze (průměrně 137 korun), nejméně v Karlovarském a Ústeckém kraji (průměrně 113 korun).
Vařilo se podle norem
Dnes je větší výběr, shodne se většina lidí, kteří zažili, jak se obědvalo před rokem 1989 a dnes. Dnešní nabídka poledních menu je podle nich zdravější a při přípravě jídla se více dbá na hygienu. Na tom, zda jsou obědy, které si dnes kupují, také chutnější a kvalitnější, se však neshodnou.
Faktem je, že závodní jídelny fungovaly na jiných principech než dnešní restaurace. Tak především o tom, jak se bude jíst, nerozhodovala ani tak cena, ale spíše to, jaké potraviny měla kuchyň k dispozici.
„Nikdo nesledoval náklady na jedno uvařené jídlo, pouze náklady na suroviny; musely se vyúčtovat na halíř,“vzpomíná Pavel Trmal ze společnosti Sodexo, který před rokem 1989 vařil obědy pro zaměstnance pražského dopravního podniku. Důležitější než cena byly normy – dopředu určené množství mrkve či hovězího masa na porci svíčkové. Ne vždy se to ale dodržovalo. Že si kuchaři přilepšují taškami plnými potravin, nebylo tajemstvím. „Záměrné snižování množství surovin, které končily v taškách zaměstnanců, byl nešvar, s nímž jsem jako vedoucí měl starosti,“souhlasí Trmal. Za to, že menu byla ve srovnání s těmi dnešními méně pestrá, ale kuchaři moc nemohou. V období normalizace například řešili, jak uvařit z omezeného sortimentu surovin, který byl k dispozici.
„Bylo to jiné, byla jiná doba, jiné suroviny, museli jsme vařit jinak,“říká Jiří Eichner, předseda Staré gardy při Asociaci kuchařů a cukrářů. V „závodkách“se třeba vařila i jídla, jako jsou šišky s mákem nebo škubánky. Ty už se dnes však objevují spíše ve školních jídelnách.
Pro profesionály, z nichž někteří ještě zažili výuku od prvorepublikových mistrů a svému oboru rozuměli, to podle Eichnera nebylo vždy jednoduché. Třeba když přišlo nařízení, že ke každému jídlu má být podávána čerstvá zeleninová příloha, i když bylo jasné, že studená zelenina nepatří na jeden talíř s teplou omáčkou. „Už tehdy jsme jako kuchaři bojovali proti oblohám, ale nemohli jsme nic dělat,“popisuje Eichner nešvar, který v řadě restaurací přežil až do současnosti. Chodili jíst do podniků v okolí Využívali nabídku zaměstnavatele (závodní jídelny, bufety, dovážení obědů) Chodí jíst do podniků v okolí Využívají nabídku zaměstnavatele (závodní jídelny, bufety, dovážení obědů) Sami S paFtneFem S kolegy S přáteli Řeší to jinak Řešili to jinak Nosí si vlastní jídlo