Dohoda, nebo odklad?

Britští poslanci dnes hlasují o Johnsonově odchodové dohodě. Většinu do poslední chvíle neměl

LONDÝN Je to situace stejně mimořádná jako během války o Falklandy v roce 1982. Tehdy naposledy se britští poslanci sešli k mimořádnému hlasování v sobotu.

A pak po 37 letech dnes, kdy mají rozhodovat o osudu narychlo dojednané brexitové dohody premiéra Borise Johnsona, která usměrňuje budoucí vztahy mezi Evropskou unií a Británií po odchodu z EU.

Zatímco Johnson se po oznámení nové dohody považoval za velkého vítěze, doma může být klidně velkým poraženým.

V předvečer hlasování nevypadalo pro Johnsona rozložení sil v dolní komoře nijak dobře: 286 poslanců uvádělo svůj záměr hlasovat pro, 297 proti a 56 zůstávalo nerozhodnutých.

Koaliční Severoirská unionistická strana (DUP) opakovaně tvrdila, že stejně jako dohodu bývalé premiérky Theresy Mayové odmítne i tu Johnsonovu. „Říkám vám s absolutní jistotou, že dohodu nepodpoříme,“řekl mluvčí strany pro záležitosti brexitu Sammy Wilson.

Johnson se tak musí poohlížet po spojencích z jiných stran.

Podporu mu přislíbilo sedm poslanců z řad opozičních labouristů a dvanáct nezařazených. Naopak 21 členů konzervativců, které před několika týdny Johnson z vlastní strany sám vyřadil pro „neposlušnost“, zůstává nerozhodnutých. Stejně jako dvacítka labouristů.

Všichni ostatní labouristé budou hlasovat proti. „Tato dohoda je ještě horší než ta, kterou vyjednala Theresa Mayová. Zmizely z ní záruky ohledně ochrany práv zaměstnanců a spotřebitelů a záruky ohledně ochrany životního prostředí,“řekl k tomu stínový ministr financí za labouristy John McDonnell.

Vedle nich pak zvednou ruku proti dohodě všechny opoziční strany. Johnson potřebuje podle předběžných odhadů přesvědčit zhruba 35 poslanců, aby jeho návrh většinou jednoho hlasu těsně prošel.

Johnson měl v záloze ještě jeden plán, jak si poslance získat, aby hlasovali pro: dát jim na výběr jen mezi jeho dohodou, nebo žádnou. Tedy mezi jeho dohodou a tvrdým brexitem, který by nastal 31. října.

Snažil se proto přesvědčit zástupce Evropské unie, aby předem vyloučili možnost dalšího odkladu data vystoupení Británie z EU. Ti to celkem logicky odmítli. „Nemůžeme vyloučit něco, co se s velkou pravděpodobností stane,“uvedl zdroj z Bruselu.

Pokud tedy britští poslanci Johnsonovu dohodu podle dosavadních předpokladů odmítnou, přijde na pořad dne takzvaný Bennův dodatek, který poslanci schválili těsně před nařízenou parlamentní pauzou. Ten Johnsonovi ukládá, aby v případě hrozícího tvrdého brexitu požádal v Bruselu o další odklad data odchodu. Johnson v minulých dnech oznámil, že bude-li to třeba, bude se tímto dodatkem řídit.

Evropská unie počítá s tím, že žádost o odklad schválí. O tom, jak dlouhý odklad by to byl, rozhodne samotná Unie.

Co je na nové dohodě nové?

Ačkoli Johnson na domácí scéně dohodu s EU prezentuje jako svůj velký úspěch, jeho „krásná nová dohoda“zas tak nová není. Podle analýzy listu The Guardian se od té původní obsahově odlišuje v méně než pěti procentech.

Hlavním problémem nového vyjednávání, tedy otázkou budoucího režimu na irské hranici, se zabývá patnáct stran textu. Další změny se týkají dodatečné a nezávazné politické deklarace. V podstatě vše ostatní z původní dohody Mayové zůstalo nezměněno.

Největší změnou je úprava statusu Severního Irska. To bude formálně patřit k Británii, řídit se ale bude pravidly EU. V takovém případě pak zůstane zachovaná otevřená hranice mezi Severním Irskem a Irskem, což byla priorita Irska i celé Unie.

To znamená, že celní kontroly podle všeho budou probíhat na obou stranách Irského moře, tedy v rámci území Británie. To bylo něco, co Mayová i Johnson doposud označovali za absolutně nepřijatelné. Ovšem přesně s tím Johnson tento čtvrtek souhlasil.

Je to poprvé po 37 letech, co se britští poslanci sejdou k hlasování v sobotu.