Mongolské štreky a hádanka z Gobi
Při nekonečném putování jižní Gobi, kde jsme vybírali místo pro budoucí chovnou stanici divokých velbloudů, nám mongolský kolega Dovčin začal dávat hádanky. Tady je jedna z nich.
Cestovatel putující po odlehlých koutech Mongolska se jednoho večera ubytuje u místní rodiny. Zatímco mu asi čtyřicetiletá žena připravuje v jurtě večeři, dovnitř zvědavě nakukuje dvou- nebo tříleté dítě. Host se ze zdvořilosti zeptá, co je zač. Žena mu odpoví: „Je to syn mého syna a mladší bratr mého manžela.“
A teď, babo, raď! Dokážete dát dohromady rodokmen téhle rodinky? Není to úplně jednoduché, ale přijít se na to dá… Jen pozor, pokud se nad ním chcete zamyslet, zatím nečtěte dál. V závěru svého sloupku napíšu řešení.
Uznávám, že „syn mého syna a mladší bratr mého manžela“zní hodně bizarně a svádí k lecjakým úvahám. Jak ovšem poznamenal jeden z našich mongolských průvodců, v jižní Gobi, kde dříve žilo jenom naprosté minimum obyvatel, se v minulosti něco podobného mohlo docela dobře stát. A kdo ví, jestli to nezažil sám Dovčin, dodávám já. Pokud někdo, tak kdo jiný než on?
Dovčin se v roce 2010 po dvou letech příprav vydal na cestu kolem Mongolska. Víte, jak má tahle ohromná země dlouhou hranici? Přes osm tisíc kilometrů. To je pětina obvodu Země na rovníku. Pořádná štreka! Navíc Dovčin po započtení všech odboček z hraniční čáry k nejrůznějším zajímavým místům urazil nakonec celkem jedenáct tisíc kilometrů! Trvalo mu to 108 dní (nikoli náhodou; 108 je pro buddhisty velmi významné číslo). Šel pěšky, jezdil stopem, půjčoval si koně i velbloudy a jeden úsek své cesty prý zdolal dokonce na sobovi. Musel zažít neuvěřitelné příhody a neopakovatelná setkání! Kdo ví, jestli se také nepotkal se synem syna jisté paní, který byl současně mladším bratrem jejího manžela.
Dovčin byl nejspíš první, kdo cestu po celé hranici Mongolska absolvoval na jeden zátah. A postupně se našli jeho následovníci. Jedni z nich si stanovili, že budou využívat deset druhů dopravy. Vedle těch Dovčinových například volský potah. Jistý pohraničník se dokonce na tuhle nekonečnou pouť vydal pěšky, od jedné hraniční posádky ke druhé a od ní k další a další a další. Pokud je mi však známo, svou cestu ze zdravotních důvodů nedokončil.
Je lákavé pohrávat si s myšlenkou na podobné dobrodružství. A nemuselo by jít hned o cestu kolem Mongolska, stačilo by jít po hranicích České republiky. Abych se tu ale k něčemu neprozřetelně nezavázal, podívejme se raději na řešení Dovčinovy hádanky.
Dotyčná měla manžela, kterému porodila syna. Když manžel zemřel, znovu se provdala. Její syn si pak z nedostatku jiných příležitostí vzal za ženu matku jejího nového manžela a zplodil s ní dítě. To posléze do jurty možná – opravdu jen možná! – zvědavě nakukovalo na Dovčina.