Od opilců k rehabilitaci
Nemocnici Na Františku zatěžuje starost o opilce, v nové éře přibude rehabilitací či urgentního příjmu lehčích případů.
PRAHA Když nynější pověřený ředitel David Erhart přišel před lety do Nemocnice Na Františku se svým chirurgickým týmem, připadalo mu komické tvrzení, že je to rodinná nemocnice. „Dneska to po sedmi letech chápu. Je to i díky tomu, že zaměstnanci nemocnici podrželi v roce 2019,“říká.
Zařízení roky prodělávalo a bývalé vedení Prahy 1 ji chtělo nabídnout formou koncese soukromému provozovateli. Nyní se chystá nemocnici převzít magistrát. Do budoucna by v ní měl vzniknout urgentní příjem či stanoviště záchranné služby.
Vy jste ve vedení Nemocnice Na Františku přes rok, co se od té doby změnilo?
Pod slupkou, která byla negativní, tato nemocnice nefungovala špatně ani předtím. Byla zde varianta koncese, což z hlediska ekonomického nebyl špatný nápad. Nemocnice potřebuje silného partnera. Je sice malá, ale má svůj význam. Začali jsme proto jednat se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP), která byla zprvu negativní a sdělila nám, že podle domluvy s minulým vedením Prahy se od 1. ledna 2019 staneme nemocnicí následné péče a úplně se zruší akutní lůžka.
Jaký jste z toho měl pocit?
Trochu mě to vyděsilo a nebyla to příjemná situace. Snažili jsme se to zvrátit a hledat s VZP řešení, což se podařilo. Jejich přístup vůči nemocnici je nyní velmi vstřícný. V průběhu letoška jsme dotvořili koncepci, která obsahuje i spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou hlavního města Prahy. Ta má často problémy s předáváním pacientů, což je celorepublikový problém. Připomenu nedávný případ gynekologické pacientky z Královéhradeckého kraje. My se v tomto ohledu snažíme nabídnout svoje kapacity a možnosti, abychom záchranné službě ulevili od pacientů s lehčími a středně těžkými diagnózami.
Co to pro nemocnici znamená?
Chtěli bychom tady mít urgentní příjem typu B. Máme podporu i od ministerstva zdravotnictví. A to byl i jeden z pilířů, který změnil pohled pojišťoven.
Co přesně znamená urgentní příjem typu B?
Existují dva typy. Typ A je vhodný pro větší nemocnice, kde jsou podmínky zřízení daleko přísnější, včetně například 24hodinového heliportu. Na urgentním příjmu typu B se postaráme o akutní pacienty. Urgentní příjmy mají jiný rozpočet, než dostáváme my. Naše pohotovostní ambulance je vysoce prodělečná, a to 15 milionů ročně, což znamená pro nás strašně moc.
Zřídilo se zde i rehabilitační oddělení, proč?
V Praze a ve Středočeském kraji je dlouhodobě nedostatek rehabilitačních lůžek. Šli jsme touto cestou, protože suplovat třeba transplantace nebudeme. V Praze je provádějí dobře velké fakultní nemocnice. Chceme tady dělat takovou tu prostou, ale kvalitní medicínu.
Je to kvůli pojišťovnám?
Pojišťovny jsou k nám velmi seriózní, to bych chtěl zdůraznit. Dneska máme ve službě na pohotovostní ambulanci pět lékařů a čtyři sestry, jednoho sanitáře a ty platíme. Ale oni na platy na pohotovosti se současným nastavením úhrad za zdravotní péči bodovým ohodnocením nevydělají. A to by právě mělo vyřešit zřízení urgentního příjmu.
A je to reálné?
Podle úředníku magistrátu to je velmi reálné a potvrdilo mi to i vedení VZP. V centru je urgentní příjem pouze na Karlově náměstí. Tato velká nemocnice může ošetřit těžší případy a my můžeme udělat lehčí a středně těžké diagnózy.
Co to pro Pražana znamená? Když se mu stane úraz, tak ho sanitka spíš odveze na František?
To záleží na dispečerovi záchranné služby, ale je to moje vize. To bych si přál.
Jak budete ještě se záchrannou službou spolupracovat?
Chceme zřídit výjezdní stanoviště záchranné služby, protože historicky ho záchranná služba v centru nemá. Nyní končí stanoviště v Nemocnici sv. Alžběty a bude se rekonstruovat i stanoviště v Praze 7.
Budete rozšiřovat kromě služeb i personál?
Ne. Máme 113 lůžek akutní péče a navíc chceme jen dalších šest lůžek ARO v součinnosti se záchrannou službou. Mimochodem, oddělení ARO tady v minulosti bylo a prostory jsou po malé úpravě připravené, jen je musíme dovybavit.
To znamená, že nejsou potřeba ani velké investice.
V podstatě ano. Pouze do přístrojů, protože ty jsou za deset let zastaralé, odhad je zhruba 13 až 15 milionů korun. Stejné investice jsou potřeba v našem stravovacím úseku, který je v katastrofálním stavu.
Můžete uvést tedy nějaký příklad pacienta, který by lůžka ARO u vás využil?
Když někdo dostane například astmatický záchvat, nebude muset na Karlovo náměstí. Bude se léčit u nás na ARO lůžku a pak se přeloží na standardní interní oddělení. Tím se uleví velkým nemocnicím. To vítá i ředitel Všeobecné fakultní nemocnice, se kterým jsem se o tom bavil. Ubudou jim pacienti, kteří obsazují lůžka, na nichž by jinak ležely těžší diagnózy. U nás budou mít tito lidé úplně stejnou péči, jakou by měli na Karlově náměstí.
V Praze je hodně velkých nemocnic, v čem má výhodu malá nemocnice, jako je František?
V tom, co říkáte. V Praze je hodně velkých nemocnic. Já a můj chirurgický tým jsme sem přišli z Ústřední vojenské nemocnice před sedmi lety a tady jsme chtěli dělat segment péče, který je ideální do menší nemocnice. To je problematika zhoubných nádorů prsu, operujeme zde 365 karcinomů za rok.
Každý den jeden...
Vlastně ano a to je v Praze nejvyšší číslo a celorepublikově jsme určitě mezi prvními pěti pracovišti. Další problematika, která se tady léčí už 15 let, je proktologie. Na tyto výkony jsou ve velkých nemocnicích obrovské čekací lhůty. U nás je prostor pro ty v uvozovkách menší výkony, které populaci sužují daleko častěji než třeba karcinom slinivky břišní.
Je to skutečně rodinná nemocnice?
Ti „staří“z Nemocnice Na Františku říkali, že je to rodinná nemocnice, a než jsme sem přišli, tak nám to přišlo komické a smáli jsme se tomu. Dneska to po těch sedmi letech chápu. A je to i díky tomu, že zaměstnanci nemocnici podrželi v roce 2019 a že se podařilo přesvědčit pojišťovny, aby nám daly šanci. Dneska jsme se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou před podpisem víceleté smlouvy. Přitom 15 let se tady podepisovaly smlouvy s VZP jen na rok.
Protože se předpokládalo, že se nemocnice bude zavírat?
Ano a to je důležitý moment atmosféry v této nemocnici. Lidé tady jsou už alergičtí na všechno, co se kolem ní děje, protože žijí od revoluce v tom, že se dřív nebo později zruší. Během letošního roku se podařilo tyto emoce trochu zklidnit. Naši zaměstnanci věří, že tady mají nějakou pracovní perspektivu.
Nemocnice celou dobu prodělávala a nyní je na tom finančně lépe. Jak je to možné?
Nyní jsme v plusu 21,5 milionu, nutno ale říci, že je to včetně 76 milionů, které jsme dostali od magistrátu a od Prahy 1. Daří se nám díky tomu, že se výrazně zlepšilo výkaznictví ze strany našich lékařů. To jsou zpětné informace, které máme od pojišťoven. Připadali jsme jim směšní, protože jsme poskytnutou zdravotní péči vykazovali katastrofálně. Ale musí se to zlepšit ještě víc, situace stále není ideální.
Jaká jsou specifika nemocnice v centru? Jsou to třeba opilci?
My ošetříme podle čísel zdravotnické záchranné služby 20 až 25 procent cizinců ošetřených u nás v celém objemu Prahy. Bývá to šest až osm výrazně opilých pacientů za den, což je na objem naší malinkaté nemocnice hodně.
To musí být docela náročné...
Klobouk dolů před personálem. My se to snažíme řešit a chystáme expektační pokoje, aby opilci neleželi na našich dlouhých chodbách. Problémem nemocnice jsou také bezdomovci. Ty naše z Prahy 1 už známe a oni znají nás, ti problémy nedělají. Ale na zimu se do Prahy stěhuje řada lidí bez domova z jiných částí republiky. Kvůli tomu vznikají konflikty. Ale to řeší magistrát a dlouhodobě máme uvolněné peníze například na dekontaminační místnosti a vybavení personálu ochrannými pomůckami.