Pro čest a slávu
Nic než zlato. Ragbisté Nového Zélandu vědí, že jinou medaili z MS jejich země neuznává.
Program posledních dnů obsahoval podle kapitána i následující body: filmové komedie, partička šipek, koukání z okna na déšť. Bylo to poměrně dlouhé, nezvyklé, chvílemi vyloženě zvláštní.
„A teď jdeme na věc,“vyhlašuje rázně Kieran Read, šéf mužstva obecně známého jako All Blacks.
Málokterá sportovní reprezentace má takový zvuk a zároveň takové nároky sama na sebe. Dominance hokejové Kanady? Je skvělá, ale konkurence taky. Fotbalová Brazílie, machr nade všechny? No, poslední titul má z roku 2002. Basketbalisté USA? Letos byli bez superhvězd NBA až ostudně pokořeni.
Ragbisté Nového Zélandu jsou „držáci“. Na šampionátu v Japonsku, kde kvůli řádění tajfunu Hagibis neodehráli poslední zápas ve skupině, kvůli čemuž si krátili volné chvíle i vzpomínanými šipkami, útočí na zlatý hattrick. Světové scéně tak vládnou od roku 2011, heslo „nic než zlato“není v jejich případě vůbec přehnané. Čeká ho jejich země, fanoušci i ragbisté samotní.
Kdo chce tančit haku, musí se s tím umět vyrovnat. „Pokaždé se od nás čekají nejen výhry, ale výhry s velkým rozdílem. Jenže my věříme, že tenhle tlak je naší výhodou,“řekl před turnajem kouč Steve Hansen pro The New York Times.
Považuje to za dědictví velkých hráčů minulosti a zároveň za součást DNA národa, který čítá necelých pět milionů lidí. Hledí kupříkladu k roku 1903, kdy All Blacks sehráli svůj premiérový mezinárodní duel.
„Jakožto kolonizovaný a velmi odlehlý ostrov jsme vždycky chtěli ukázat světu, že umíme být úspěšní,“líčí. „Tihle průkopníci nám dodali víru – proto jsme s nimi pořád svým způsobem spojení. Bude zajímavé sledovat, kdo si s tlakem dokáže poradit a kdo ne. Chcete-li vyhrávat, prostě to musíte umět.“
Mami, tenisky nepotřebuju
Pro chasníky z Oceánie představuje i sobotní čtvrtfinále proti Irsku náročnou zkoušku. „Musíme být mentálně ještě odolnější než dosud,“burcuje kapitán Ried.
On sám ovšem zažil duel, proti němuž by dnešní klání mělo představovat jen klidné rozcvičení svalů. Mistrovství světa v roce 2011 hostil Nový Zéland, provoz země při finále prakticky ochabl. Ragby, nic než ragby! All Blacks vysloveně urvali triumf 8:7, načež tehdejší kouč Graham Henry pronesl: „Snili jsme o tom nějaký čas, teď můžeme odpočívat v pokoji.“
Pro relativně malý národ platí, že většina mužů si někdy v životě ragby vyzkoušela. I současní reprezentanti mají slavné příbuzné, případně sami nové rodinné vazby tvoří. Jako sourozenecké trio Barretových, přičemž Beauden Barrett je cosi jako ragbyový Lionell Messi.
„Vyrůstali jsme na mléčné farmě a určitě nám pomohlo, že kolem byly akry a akry zelené trávy, do které stačilo jen zarazit tyčky a mohli jsme se sourozenci a bratranci řádit,“říkal Beauden Barrett CNN. „Máma po nás chtěla vlastně jedinou věc, abychom nechali školní aktovky u cesty. Nejšťastnější jsem byl ve chvílích, kdy jsem mohl běhat bosky, boty jsem si brával jen v neděli do kostela,“vzpomínal.
Chvíle, o níž sní každý kluk
I takové dětství formovalo sportovce kombinující výbušnost, rychlost, sílu a tvrdost. Oblékat si klasický černý dres je výsada, tančit divokou haku zážitek. I podle Barretta: „Chvějete se a zároveň se vás vaří krev. Je to úžasné. Každý kluk v zemi o tomhle odmala sní.“Jak silný je výběr pro rok 2019? Irové dokázali porazit Nový Zéland ve dvou ze tří posledních vzájemných duelů, příprava a šampionát jsou na druhou stranu odlišné kategorie. „Každý z osmi celků, které prošly do play off, to tu celé může vyhrát,“říká Ried. „Teď se ukáže, komu se neroztřesou kolena ve chvíli, kdy se před ním taková příležitost otevře.“Jeho tým jde bojovat nejen o slávu, ale rovněž o čest. O to, aby byli spokojení současníci i předkové.