Proč „NDR“volí proti vládě
Volby ve spolkové zemi Durynsko uzavřely sérii letošních voleb v Německu. S výsledky překvapivými a varovnými pro etablované strany. Které však dál dělají, že realita neexistuje.
Němečtí politici si mohou oddechnout, protože letos již nebudou žádné volby. Ty troje poslední pro ně totiž znamenaly katastrofu. V září se volilo v Braniborsku, kde protestní Alternativa pro Německo (AfD) získala čtvrtinu hlasů, a v Sasku, kde ji volila skoro třetina. V neděli bylo na řadě Durynsko, a i tam AfD více než zdvojnásobila svůj předchozí výsledek a dostala 23,5 procenta hlasů.
A ostatní etablované strany? CDU se propadla ze 33,5 na 22,1 procenta, sociální demokracie (SPD) dále klesá k bodu mrazu a v neděli dostala jen 8,1 procenta. Zeleným ubylo půl procenta a mají teď 5,1. Doslova s odřenými zády, jen o pět hlasů, se do parlamentu po deseti letech dostala podnikatelská FDP (Liberálové).
Nečekané následky měl výrazný vzrůst počtu voličů. V roce 2014 jich přišlo k volbám 52,7 procenta a letos již 66 procent. To prospělo zejména AfD a znovu dokázalo, že strategie, kterou proti ní používají etablované strany a za kterou stojí zejména Angela Merkelová, je zásadně chybná.
Podle názoru kancléřky a výkvětu německé politické třídy měla totiž být hlavní zbraní proti AfD co nejvyšší volební účast a neúprosná propaganda proti Alternativě. Ale jak v Braniborsku a v Sasku, tak i v Durynsku byla blamáž politiků a expertů dokonalá. Největší volební účast v historii Durynska přinesla nejvyšší přírůstek hlasů právě pro AfD. Necelých čtyřicet procent jejích dnešních voličů v roce 2014 vůbec nešlo k volbám. A patnáct procent letošních voličů AfD volilo naposledy právě CDU.
Zdvojnásobení hlasů pro AfD v Durynsku je pikantní i proto, že tím selhala i druhá oblíbená zbraň proti ní. Etablované strany a média se od jejího vzniku snaží vytvořit dojem „fašistické“AfD. A vůdcem této strany v Durynsku je Björn Höcke, který je nejčastěji používán jako důkaz nahnědlosti Alternativy pro Německo. Právě tento muž dovedl svou stranu k více než zdvojnásobení výsledku z roku 2014.
Logika není silnou stránkou lepších lidí, protože ruší jejich vizionářství. Ale teď by jim snad opravdu mělo dojít, že strategie očerňování a vytěsňování AfD působí právě opačně, než by si přáli. Jejich problém však spočívá v tom, že když tuto skutečnost uznají, budou muset připustit koalice s AfD.
Otec vlasti Ramelow
Vedle AfD triumfovala také postkomunistická Die Linke. Získala 31 procent a stala se tak poprvé v jedné z německých spolkových zemí nejsilnější stranou. Dodávám však, že k tomu došlo také naposledy. Němečtí postkomunisté se totiž propadají do stejné propasti jako ostatní etablované strany.
V Durynsku tomu dočasně zabránil pouze dosavadní a budoucí ministerský předseda Bodo Ramelow, který se chová jako otec vlasti, ne jako politik strany Die Linke. Jenom proto je tak úspěšný. Německo má akutní nedostatek věrohodných politických vůdců. Takoví se poznají podle toho, že se identifikují se svou zemí a teprve potom se svou stranou. Ve vysoké politice má takový formát jen Ramelow a politik Zelených a premiér Bádenska-Württemberska Kretschmann. To je všechno. Pro budoucího německého kancléře by to mělo znamenat jedno: jeho politika musí mít podstatně národnější orientaci než dosud.
Jediná AfD má opravdu odlišný program, a proto přitahuje přibývající počet voličů.
Angela Merkelová, která svou moc udržuje pouze pro zachování své moci, nejenom „zaorala“zajímavé osobnosti ve své vlastní straně, ale zcela rozmazala tematické rozdíly v německé politice.
Pro letošek si německé strany mohou od voleb oddechnout. A proto je na místě shrnutí a zhodnocení celoněmeckých důsledků chmurného východoněmeckého podzimu. Za zmínku stojí nejprve to, jak chabě dopadli ve všech trojích volbách Zelení. Jejich výsledky ukázaly, že politické téma klima hraje významnou roli v metropolích.
Venkov a střední stav žijí zejména na východě Německa v reálném světě, a proto Zelené spíše nevolí. To se projevilo také v Durynsku, které má ve srovnání s ostatními částmi bývalé NDR nejméně nezaměstnaných. Páteří tamější ekonomiky jsou střední a malé firmy a zemědělství. To jsou lidé žijící v realitě a nepodléhající tak snadno ekohysterii jako zpovykaní měšťáci.
Závažnější než zpochybnění politické působivosti ekovíry je něco jiného. V Braniborsku se podařilo zabránit podílu AfD na moci díky trojčlenné koalici SPD, CDU, Zelení. V Sasku právě začala koaliční vyjednávání ve stejném složení. Jedinou silnou většinou v Durynsku by byla vláda pod vedením Die Linke a s asistencí CDU. To je pro kancléřčinu stranu (doposud) absolutní tabu. Ale proč vlastně CDU odmítá spolupráci s Die Linke, přestože Merkelová po celou dobu své vlády kradla levicová témata? Jak se někdo ještě může divit, že teď stojí strana bývalých křesťanských demokratů pod tlakem dotáhnout svou dlouholetou levicovost až do trpkého konce? Existuje sice východisko, ale to Merkelová odmítá ještě více: vrátit se zpět na pravici a spolupracovat s AfD.
Všechny německé politické strany jednají od vzniku AfD podle stejného vzorce: každý s každým, ale všichni proti AfD. Podle tohoto vzorce zacházejí i s výsledky posledních trojích voleb: co je dobré pro politiky, je důležitější, než co je dobré pro všechny voliče. A tak jsou všechny německé strany s výjimkou AfD v nejdůležitějších otázkách dneška stejného názoru. Liší se pouze tím, že ordinují „více nebo méně“téže medicíny. Jediná AfD má opravdu odlišný program, a přitahuje proto přibývající počet nespokojených voličů. Kam to asi povede?