Z blízké i dávné minulosti přijde strach

Své nové detektivní romány situovali jejich autoři do historie. Němec Volker Kutscher do poměrně nedávné, Řek Panagiotis Agapitos do mnohem dřívější. Oba nabízejí kromě příslušné dávky napětí i leccos k poučení.

První padlí

Německo, rok 1933. Když 27. února shoří budova říšského sněmu, Adolf Hitler je už téměř měsíc kancléřem a místo černorudozlatých vlajek republiky se stále častěji objevují prapory s hákovým křížem. Štvanice začínají ve velkém, na komunisty, Židy i demokraty; o funkci rázem přišel i primátor Kolína Konrad Adenauer, přítel rodiny Rathových (a po vzniku spolkového Německa jeho první kancléř). Policisté Gereon Rath a Charly Ritterová chystají v pátém Kutscherově příběhu svatbu, ale přípravy jim komplikuje vyšetřování smrti několika veteránů války. Jakou roli v tom hraje nabubřelý bývalý poručík a posléze gigolo, z nějž se náhle stal úspěšný spisovatel?

Kutcherova novinka je stejně jako předchozí čtyři tituly mnohem více než poutavá detektivka, je to spíš studie o násilí a bezmoci, o zklamaných nadějích a všudypřítomném strachu na jedné straně a nadšení a bezohlednosti vítězů na té druhé. Rath doufá, že nacistická nadvláda dlouho nepotrvá, racionálnější Ritterová

po březnových volbách, v nichž hitlerovci výrazně posílí, se obává opaku. Co vlastně na Hitlerovi tak fascinuje především ženy, diví se muž tvrdící, že právě ony mu pomohly k vítězství – a od kolegyně za to dostane pořádnou facku. Férie sympatických i protivných postav se proplétá komplikovaným dějem a člověk jen lituje, že se těch 660 stránek knihy nedá přečíst na jeden zátah. První padlí vyšli v nakladatelství Moba.

Smaltová medúza

Rok 835, poloopuštěný řecký ostrov Skyros. Na něm se kvůli bouři a silně poškozené lodi, jíž se vracel z Kréty, ocitne sekretář byzantského císaře Leon. A byť nechce, i tentokrát se musí pustit do vyšetřování záhadných úmrtí, nejprve mladého stavitele a poté správce ostrova.

Smaltovou medúzu, stejně jako dva předchozí „leonovské“romány, vydalo nakladatelství Vyšehrad a opět tím zprostředkovalo náhled do dávné křesťanské civilizace, v níž se Panagiotis Agapitos, profesor byzantské literatury a kultury, dokonale vyzná. Navíc dokáže stejně dokonale vystavět detektivní příběh jako vytvořit uvěřitelné, přesvědčivé charaktery.

Především jeho ženské figury fascinují, ať už jde o záhadnou Leukotheu, krásnou vdovu Theodosii, pro niž Leon ztratí srdce, nebo tvrdou slepou stařenu Eufemii. Vlastně se kolem nich všechno točí. Dokážou se postavit osudu – a když není zbytí, i zemřít.