Za Zemana to schytám
Medaili Za zásluhy převzal od prezidenta. Čím si ji zasloužil?
Robert Sára
Je to pro něj zvláštní rok. Na konci dubna si po pádu při závodě mistrovství světa zlomil obě nohy a teprve nedávno odložil invalidní vozík. Včera však od prezidenta Zemana dostal státní vyznamenání.
„Zlámané hnáty to podpořily, protože je to nejlepší marketingový tah, který jsem udělal,“říká s nadsázkou freestylový motokrosař a bývalý mistr světa Libor Podmol (35). „Bylo to mediálně propírané a já vždy o nehodě mluvil v pozitivním smyslu. Že život je o tom, že když je člověk sražen na zem, je potřeba znovu vstát. Toho si nahoře někdo všiml.“
To je ten hlavní důvod?
Pro mě je to odměna za reprezentaci Česka, ať na mistrovství světa, či na slavných X Games v Americe. Všude jsem nosil českou vlajku a vždy opakuji, že jsem hrdý Čech. Druhá rovina je, že se poslední roky snažím motivovat lidi k dobru, ke správným rozhodnutím, zvlášť mladé na sociálních sítích. Ukazuju svou cestu, že dělat dobro se vyplácí. Teď mi to dobro dalo něco zpátky v podobě medaile.
Mám pocit, že předávání vyznamenání je ukázkou, jak se společnost polarizuje. V minulosti někteří odmítli, jiní se účastnili. Nejspíš i teď někteří z vašich příznivců čekali, zda dorazíte.
Já s tím žádný problém neměl. Jsem Čech, jsem demokrat a prezident je demokraticky zvolená nejvyšší instituce. A já tu instituci respektuji, i kdyby tam seděl kdokoliv. Spousta mých přátel na mě teď bude hnusná, že jsem si dovolil na Hrad pro vyznamenání dojít, protože jsou odpůrci Zemana a mě si s ním spojují. Ale já si prostě jen šel pro vyznamenání od prezidenta a beru to jako poctu. Hejty (vyjádření nenávisti) budou, to vím.
A co vy na ně?
Ať si všichni trhnou nohou, protože jestli jste chtěli jiného prezidenta, měli jste jít k volbám a zvolit ho. Tak to v demokracii chodí, nejde po prohraných volbách jen prskat.
Negativní reakce tedy čekáte?
Ano, protože naše cesty s prezidentem se protínají. Před třemi lety vybral Středočeský kraj pár osobností, se kterými se pan Zeman při své návštěvě setkal. Všichni tam byli ve smokingu, já v čepici, protože si to prezident přál, aby mě poznal. Dal jsem mu knížku, vyfotil se s ním a sdílel to na sociální sítě. Brzy jsem dostal deset nenávistných e-mailů od lidí, že jsem je totálně zklamal. Proboha, o co jde? Že jsem mu dal knížku a udělal si selfíčko? A někdo si dá práci, vytvoří dopis na A4, co jsem to za haj..., že jsem se s ním vyfotil. S hejty počítám i teď.
I od známých?
Jasně, pár přátel nade mnou bude ohrnovat nos. Ale já jsem na ten metál hrdý. Nechci do sportu tahat politiku, a dokud se sportem živím, tak chci i vůči politice zůstat imunní. Nechci se dostat do politické škatulky.
Jenže tím, jak je společnost polarizovaná, asi chce víc vědět, kdo stojí na jaké „straně barikády“.
Se Zemanem jsme se poprvé potkali, když jsem se vrátil z Ameriky a natočil film Tomorrow Will Be Better – Zítra bude líp. Šli jsme s režisérem Martinem Přívratským do České televize, kde byl i on. Tak jsme tam v restauraci vypili tři sklenice vínka, říkali si vtipy a opravdu se tlemili. Přišel mi vzdělaný, měl chytré vtipy a my mu vyprávěli, jak mladí kluci zkusili dobýt Ameriku. Pak jsme ho pozvali na premiéru filmu, přišel a dvě hodiny koukal na film o mně. Tím jsem mu asi uvázl v hlavě. To byl rok 2012 a on se až poté stal prezidentem.
Před první kandidaturou jste ho ale podpořil, že?
Bylo to na premiéře filmu. Z těch deseti kandidátů mě oslovil, zaujal mě inteligencí, vtipem, neřešili jsme politiku. Dal jsem mu hlas, protože mi přišel jako cool týpek. Jasně, to vzpomínané víno v tom hrálo roli, bourá hranice. Ale nikdo jiný z politické scény se s mladými freestyle motokrosaři nebavil. On byl první. Ale nečekal jsem, že v průběhu let vyvolá tolik nenávisti.
Od první volby se asi proměnil. Kritici mu vyčítají směřování na Východ, vulgarizování politiky. S tím problém nemáte?
Přešlapy měl, ale chyby dělají všichni, i já, což dokazují moje přelámané hnáty. Je třeba se z nich poučit, jít dál. Vulgarismy by neměly být, taky by mohl chodit lépe, vypadat líp, ale tak to prostě není. Je takový, jaký je. Češi si ho zvolili, je to prezident mé země. Přes to nejede vlak!
Jen tak tak jste se stihl uzdravit, abyste si na Hradě při dekorování mohl stoupnout. Jaký byl den, kdy jste zase udělal krok?
Fajn, ale vozík byl taky dobrý, na něm to rychle pádilo. Pomohlo mi, že jsem hodně cvičil a živě to sdílel na Instagramu. Mám na to pozitivní ohlasy a dovedlo mě to k projektu „Podmol get fit“, jak lidi zase dostat do formy. Chci jim něco vrátit, protože když se mnou cvičili, pomáhalo mi to. Když víte, že každé ráno čeká na druhé straně telefonu sto lidí, kteří s vámi chtějí cvičit, tak jdete. Kdyby tam nebyli, možná bych zůstal v posteli.
Pro vás je Instagram hodně důležitý nástroj, že?
Je skvělý na sdílení názorů. Mám radost, že mě lidi poslouchají, že je to baví a že se s tím ztotožní. Je odměna, když mi někdo napíše, že jsem ho knihou, posty vytáhl z těžké krize a že díky mě začali cvičit a jejich život se zlepšil. Nebo jim citát z knihy zachránil manželství.
Jsou to tři roky, co jste v rozhovoru pro MF DNES přiznal, že věříte na anděly, meditujete a jste duchovní člověk. Taky jste se bál, jestli vás okolí nebude považovat za magora. Považovalo?
Myslím, že jsem spoustě lidí vnukl myšlenku, že život není jen o materiálních věcech a o práci od rána do večera. Ale je i o tom pracovat se svou duší, že je důležité v něco věřit.
A vy?
Před těmi třemi roky mi to všechno docvaklo. Ale jsem pořád člověk, takže mám vzestupy a pády. V tom je ovšem krása života, protože bychom si nikdy neuvědomili, jak se máme dobře, kdybychom se chvilkami neměli úplně na prd a neplácali se psychicky na dně. Ta jarní nehoda bylo znamení, že mám trošičku přibrzdit. Zvlášť ve sportu a byznysu je důležité se soustředit jen na pár akcí. Já ale chtěl dělat dva sporty na světové úrovni a po tom pádu vím, že si vyberu jen jeden a druhý dám stranou.
Vyhraje tedy účast na Dakaru?
Ano. Na motorku vlezu příští rok, teď se chystám na dva měsíce na Srí Lanku, abych nohu rozsurfoval. U freestylu zůstanu, učil jsem se to dvacet let, objedu exhibice, ale budu se připravovat na Dakar 2021. Mám tříletý plán – první rok chci dojet, to asi budu vykulený ze všeho. O rok později už bych si s nimi chtěl zazávodit a v roce 2022 bych se chtěl rvát o vavříny. Neumím dělat něco jen tak, abych dojížděl na chvostu.