Čínská desetiletka
Na plášti jednoho ze šenčenských mrakodrapů, zářícího do vlahé tropické noci, se najednou objeví obrovská digitální podoba Karolíny Plíškové. Chvíli bliká a svítí, načež českou hvězdu vystřídají jiné osobnosti WTA.
Hala Bay Sports Center je odsud dobrou půlhodinu chůze, a tak záměr nelze mít za potěmkinovskou propagaci, ale spíš za důkaz toho, jak moc to tu s ženským tenisem myslí vážně.
„Je to něco trochu jiného, než bych od Číny čekala. Lepšího,“říká Plíšková, už ta z masa a kostí. „Hodně zeleně se spoustou stromů a květin. S dobrými restauracemi, kde jsem si večeři opravdu užila. Pěkné město.“
A město, s nímž tenis spojí osud na dlouhých deset let. Za balík, z nějž se točí hlava víc než při pohledu z vrcholu místních věžáků.
Nejdůležitější smlouva dějin
Šen-čen je i v rámci nejlidnatější země světa pozoruhodná destinace. Taxíky a část městské hromadné dopravy tu nepohánějí fosilní paliva, nýbrž elektřina. Do „čínského Silicon Valley“se stahují ambiciózní mozky nejen z oblasti IT. Míchají se tu profese i etnika. Původně chudá rybářská oblast začátkem 80. let jako první v Číně získala status speciální ekonomické zóny a od té doby uhání jediným směrem: vpřed, a to mimořádně rychle.
Uspět, zbohatnout, prorazit, tak znějí zdejší motta.
„Takové město pro mladé,“rozhlíží se Jiří Vaněk, kouč Petry Kvitové, který s ní mnohokrát navštívil třeba vnitrozemský Wu-chan či metropoli Peking. „Vysoké budovy jako někde v New Yorku, jsem mile překvapený. Líbí se nám tady.“
Což je první dílčí dobrá zpráva. Protože kdo má v tenisu nejvyšší ambice, bude sem muset jezdit až do roku 2028. Na tak dlouhou dobu si metropole v deltě Žluté řeky Turnaj mistryň zajistila. „Jednoduše řečeno – tohle byla největší a nejdůležitější smlouva našich dějin,“uvedl šéf WTA Steve Simon. „Je to od Šen-čenu opravdový závazek. Líbilo se nám, že jen nemluvili.“
V Číně je neoficiální mluvou řeč peněz a Šen-čen přímo křičí: celkové prize money se zdvojnásobily na 14 milionů dolarů, více než u Turnaje mistrů. Nejlepší deblový pár si v případě triumfu bez porážky rozdělí rovný milion dolarů. Ohromující sumy! Přehluší i veškeré kompromisy nutné k fungování v Číně či složité vízové procesy pro fanoušky a nejbližší hráček.
„Jedním z hlavních důvodů, proč Čína vyhrála pořádání na takovou dobu, určitě bylo to, že nabídla částky, kterým ostatní nemůžou konkurovat,“soudí Vaněk.
Na něco ale ani peníze nepostačí.
Peníze versus plné tribuny
Jak premiérový ročník působí? Osobní srovnání: poté, co se člověk při nedávném mistrovství světa v basketbalu v Číně nořil do až nedůstojných pořadatelských chyb, je tenisová organizace v Šen-čenu velmi slušná. I hala vypadá lépe, elegantněji než pro Satoranského a spol. – jak zvenku, tak zevnitř, s fialovým kurtem a potemnělým horním prstencem tribun.
V úvodních dnech nebyly prázdné. Ale rozhodně ani ne plné.
„Trošku závidím chlapům jejich Masters v Londýně, kde je hala beznadějně vyprodaná,“říká Vaněk. „Nechci mluvit za ostatní, jen za Petru. Ona tenis pro peníze nehraje a pořád si myslím, že tyhle holky si za rok vydělají dost. Zato chtějí nastupovat před plným domem, předvádět svůj nejlepší tenis.“
Na premiérový duel Kvitové proti Naomi Ósakaové (6:7, 6:4, 4:6) se aréna zaplnila solidně, dokonce i na deblový zápas s účastí Barbory Strýcové si v neděli před půlnocí našli místní cestu.
„Ale pak hraje Ash (Ashleigh Bartyová) a na světovou jedničku je poloprázdno. Takové smutné,“povídá kouč Vaněk; duelu Karolíny Plíškové proti Elině Svitolinové (6:7, 4:6) včera přihlížela odhadem třetina kapacity. „Uvidíme dál, ani v Singapuru diváci nechodili. Peníze jsou, lidi ne... V Evropě a v Americe by bylo všude narváno, ale zase ne takové prize money,“dumá Vaněk.
Ať vezmou rakety do rukou
V roce 2014 začala pětiletka v bohatém městském státě na jihovýchodním cípu Asie. Šen-čen má pořadatelství hned na dvakrát tak dlouho – společné mají se Singapurem nejen palmy, čistotu a široké bulváry, ale také ambice.
Ty singapurské naplněny nebyly, Čína plánuje spustit velkou tenisovou revoluci. Z přece jen staršího Bay Sports Center se turnaj výhledově přestěhuje do zbrusu nové moderní haly. A zároveň chce, jak by se na místní budovatelství slušelo napsat, vyburcovat národ.
„Obecně se tu do sportu hodně investuje a hrát zde deset let je velký krok. Když se všechno povede, hodně holek v Číně začne s tenisem,“říká slavná Martina Hingisová, ambasadorka šenčenské akce. „Pokud je ke komu vzhlížet, nejedna dívka díky tomu vezme raketu do ruky.“
To jsou cíle dlouhodobé, lze však myslet také na dnešek. Jako nejmladší z účastnic Bianca Andreescuová, která si na slavnostní galavečer oblékla róbu v čínském stylu. „Chtěla jsem být autentická,“líčila. „A ideálně zároveň získat nějaké čínské fanoušky.“
Uspěla, na místních sociálních sítích to od ní byla přesně zacílená smeč a zrovna ona může ve svých 19 letech do Šen-čenu klidně zamířit ještě devětkrát. Určitě za podobně monstrózními částkami. A co za zaplněnými tribunami? Bez nich se úspěch k absolutní dokonalosti nedotáhne.
Ale co není, může být.