O rezervách do foroty

Koukal jsem o víkendu v naučném slovníku na pojem rezerva. Buď to může být záložní kolo, pneumatika k autu, nebo záložní materiál, zásoby. Anebo jsou i rezervy v rámci hospodářství. Ty největší v české ekonomice a osmnácté největší na světě má Česká národní banka. Jsou v hodnotě 130 miliard eur. Když to přepočteme do korun, je to 3,3 bilionu korun. Kdyby něco bouchlo, hořela nám koudel, tak tahle rezerva nám zachrání zadek. Když už máme peníze do foroty, je potřeba, aby byly diverzifikované – rozmístěné v různých investicích: investujeme hlavně do státních dluhopisů, hypotečních zástavních listů, máme koupené i všechny akcie z hlavního indexu Ameriky a Evropy. Akcie mají desetiprocentní podíl. Malý kus portfolia máme ve zlatě. To zlato je příběh sám pro sebe. Napříč historií se mění jeho výše v našich rezervách – od revoluce však ubývalo. Novinka: zlato nebude už ubývat – více ve výroční zprávě. Devizové rezervy a zlato beru jako majetek naší země, naší společnosti. Jsou důležité pro bezpečné fungování finančního systému v České republice. Proto je potřeba, aby nejenže byly dobře investované, ale hlavně aby vydělávaly. Rezervy jsou aktiva ČNB. Vedle toho jsou i pasiva – banky si u ČNB ukládají peníze, které se úročí sazbou, o které čtete v novinách, reposazbou – nyní ve výši 2 procent. Loni jsme zaplatili na úrocích za vklady bank u nás 27,7 miliardy korun. Naproti tomu z našich devizových rezerv jsme měli po přepočtu do korun výnos 30 miliard. Jde tedy o to, zda jsme schopni naše eura, dolary, zlato zhodnotit po přepočtu do korun víc, než kolik zaplatíme držitelům korun. Letos sice kvůli zvýšení sazby v květnu zaplatíme bankám více než loni, zároveň ale očekávám výrazně vyšší zhodnocení devizových rezerv. Takže rok 2019 by měl být rokem, kdy naší zemi zase něco do foroty přidáme.