Chci už něco změnit
Karolína Plíšková chce dokázat, že má blíž k Murraymu, nikoli k Berdychovi. Ale jak na to?
Miroslav Němý
Když došlo na téma, které se u ní opakuje rok co rok, s typicky plíškovskou upřímností hodnotila: „Velké zápasy… Sama nevím, jestli jsem v nich letos měla smůlu, nebo jsem to sama podělala.“
Pravda se – jako obvykle – nachází někde mezi. A Karolína Plíšková to tak nechce nechat.
Žebříčkově nejlepší česká tenistka je úkaz. Hvězda WTA, světová dvojka, potřetí za sebou semifinalistka Turnaje mistryň – ale také hráčka i v 27 letech čekající na grandslamový triumf a potřetí za sebou poražená semifinalistka Turnaje mistryň.
Její kariéra bývá nejčastěji přirovnávána k Tomáši Berdychovi, dalšímu mimořádnému Čechovi s raketou, který na největších slavnostech vždy došel jen do předsálí.
Zároveň se nabízí i jiné jméno: Andy Murray.
Chci to zkusit jinak
Plíšková jako by se momentálně nacházela někde mezi nimi a o něco blíž k Murraymu, tedy k tomu z předlendlovské éry. Byla světovou jedničkou, letos získala čtyři tituly, za poslední tři roky devět. I na WTA Finals v průběhu čtyř dnů ve třech střetech s letošními grandslamovými šampionkami dvě předčila (Andreescuovou a Halepovou).
Takové úspěchy Berdych nemíval, Murray ano. Plíšková stejně jako kdysi on dobře chápe, že obří tlak, který v nejtěžších chvílích často zatíží ruku i mysl, je výsadou i prokletím velkých hráčů.
„Zároveň bych nechtěla být padesátá a hrát v klidu. Jsem ráda, že je to takhle. Myslím, že nějakou kvalitu mám. Věřím, že si level udržím,“říkala v Šen-Čenu. „Mám to ve svých rukou. A taky mám tenis na to, abych velké zápasy vyhrála.“
Dílčí změny k lepšímu na ní vidět jsou, jenže to pořád není dost. Nejspíš i proto bezprostředně po konci sezony neuměla odpovědět na to, zda (ne)bude pokračovat s trenérkou Conchitou Martínezovou; rozhodnout se chce relativně rychle, v řádu dní.
Zato věděla, jak má bez ohledu na jméno kouče její rok 2020 vypadat.
„Chci na velké zápasy něco změnit. Jinak se připravit, v určitých momentech něco jinak zahrát,“myslí na budoucnost. „I kdybych měla pro zkoušku určitých věcí obětovat nějaké turnaje a měla třeba i vypadnout z desítky, chci to příští rok zkusit jinak.“
Věřím, že to jednou vyjde
Murrayho příběh je známý: přerod ve velkého šampiona zařídil kouč Ivan Lendl. Koho či co hledá Plíšková? Může jeden nový člověk či pár nových tréninkových metod opravdu přinést klíčovou jiskru? A jak by Plíšková, vzor vyrovnanosti a vytrvalosti, snášela úplně jinou sezonu než dosud? Kdyby se pár měsíců soužila – a až pak tenisovou hantýrkou řečeno trefila grandslam?
„Těžko říct, protože to se mi ještě nestalo,“usměje se. „Kdo ví, jak by to vypadalo. Já jsem někdy docela negativní, a kdybych prohrávala pět šest turnajů v řadě, asi bych byla negativní hodně. A třeba bych si říkala: Jo, ty doby, kdy jsem vyhrávala…“
V Šen-čenu předvedla v pátek skvělý výkon proti Simoně Halepové a v sobotu jeden výborný set proti světové jedničce Ashleigh Bartyové. Bylo to opět typické: kvalitní, leč nedotažené.
„Pořád to zkouším prolomit, snažím se dostat dál,“říká. „To nejlepší, co můžu udělat, je se pokaždé nějak prokousat do čtvrtfinále velkých turnajů – věřím, že pak to jednou vyjde. A musím tomu samozřejmě jít naproti.“
To, s jak upravenou strategií přijde pro příští sezonu, naznačí, zda je proměna po vzoru sira Andyho vůbec ještě možná.