Za exekuce nemůže matematika
Rozmohl se nám tu takový nešvar: kdekdo spojuje vzdělávání s problémy světa vezdejšího. Což o to, nějakou souvislost to většinou má, nicméně jde o to ji dobře pojmenovat. Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima se nechal slyšet, že špatná výuka matematiky je příčinou vysokého počtu exekucí. A že bychom tedy měli povinnou maturitu z matematiky zavést, neboť pak dojde k tlaku na zlepšení její výuky. To je od rektora UK dvojité argumentační salto vzad.
O souvislosti mezi matematikou a zadlužením bych si debatu představit dokázal, ale o kauzalitě? Jistě najdeme nějakou souvislost mezi úrovní znalosti matematiky a mírou zadlužení, nicméně tato souvislost asi bude stejná například u znalosti jazyků. Tím pádem nelze hovořit o kauzalitě, příčinnosti. A nikdo dosud nedokázal, že povinná státní maturita jakkoliv zlepšuje výsledky vzdělávání.
Nicméně shodneme se v tom, že nejen matematika, ale vůbec úroveň dosaženého vzdělání by mohly zejména dětem ze sociálně slabého prostředí významně pomoci při vyhýbání se druhovým i jiným pastem vyplývajícím z dlouhodobého nedostatku a života v prostředí, které nevede k osobní odpovědnosti. Měli bychom od matematiky obrátit pozornost k faktu, že v Česku pouze 4 % dětí z rodin, v nichž rodiče mají základní či učňovské vzdělání, dojdou dál než k maturitě. To je několikanásobně méně než v zemích s vyspělejší vzdělávací politikou. To ale znamená investovat mnohem více do komplexní podpory celých rodin, nejen dětí. Z ekonomického i sociálního hlediska se taková investice zhodnotí budoucím méně problematickým životem lidí nejvíce ohrožených chudobou a dalšími faktory sociální deprivace, z čehož budou těžit jak tito lidé, tak i celá společnost.
Je to win-win řešení. K tomu by ovšem bylo nutné poměrně významně změnit vzdělávací a sociální politiku, uvězněnou v hloupém resortismu, kdy se od sebe oddělují kategorie sociální podpory a vzdělávání. Tam vidím velkou překážku možných řešení, jelikož se k nim ani neschyluje, natož aby nabrala nějakou konkrétní podobu. „Zlé“neziskovky se pak snaží formou nízkoprahových klubů, doučováním a dalšími intervencemi v rodinách suplovat selhávající stát, což se jim může dařit jen velmi omezeně. Veřejná debata sklouzává ke zjednodušením typu „může za to matematika“a následně to vyvolává potřebu hledat řešení špatně diagnostikovaného problému.
To je v kostce bolest veřejné diskuse na téma vzdělávání v českém diskurzu. Bylo by samozřejmě vhodné, aby ji nezvyšovali lidé s autoritou rektorů Univerzity Karlovy.