Hledají se tisíce vlastníků lesů. Z nečinnosti těží kůrovec

PRAHA K šíření kůrovce v České republice přispívají desítky tisíc majitelů lesů, kteří nekomunikují.

Jsou mezi nimi ti, kteří netuší, že v rámci dědictví získali kus lesa, vlastníci pobývající v zahraničí i nedohledatelné osoby, které o majetek nejeví zájem a doručit jim dopis je nadlidský výkon.

Zdá se, že je to okrajový problém, ale není. Největší správce lesů v zemi, státní Lesy ČR, kterým připadá téměř polovina tuzemských lesů, se kromě státních lesů stará o 197 tisíc lesů soukromých vlastníků, jimž patří 277 tisíc hektarů. Velká část z nich je neaktivní.

„Snažíme se s nimi intenzivně komunikovat, ale dostáváme se do velkých problémů, protože zhruba dvacet procent jich je nedohledatelných a nekomunikativních,“řekl MF DNES ředitel Lesů ČR Josef Vojáček. Na začátku roku podnik rozeslal všem vlastníkům dopis, ale pětina, tedy zhruba 40 tisíc, se vrátila jako nedoručené. Podnik odhadl, že neaktivní vlastníci mají 60 tisíc hektarů lesů.

Každý majitel lesa musí mít ze zákona takzvaného odborného lesního hospodáře, který například vyhledává napadené stromy a vyzývá majitele, aby je nechali odstranit. Malým vlastníkům do 50 hektarů odborníka zdarma určí obec s rozšířenou působností. Kácet už musí majitel sám na vlastní náklady. Stát do majetku zasáhnout nesmí, může ale sáhnout k pokutám.

Předseda České komory odborných lesních hospodářů Jiří Pohan uvádí, že vlastníci svého hospodáře ani nemusejí znát, většinou se totiž rozhodnutí o pověření dohledu tímto odborníkem objeví jen na úřední desce obce v daném katastru.

„O tom, kdo je jejich lesní hospodář, se mohou aktivně zajímat na referátu životního prostředí obce s rozšířenou působností,“radí Pohan. Z vlastní zkušenosti však nemá povědomí o tak vysokém počtu neaktivních vlastníků, jaký uvádějí státní lesy.

Podle Lesů ČR však neaktivní vlastníci představují problém, který se naplno vyjevil právě v současné kalamitní situaci. Část „nedobytných“pozemků je zasažených kůrovcem a hrozí jeho rozšíření do zdravých lesů. Z jednoho stromu, který se nevytěží včas, napadne kůrovec deset dalších. Rozsah poškození pak může narůstat geometrickou řadou a postihuje nejen státní lesy, ale i další soukromníky.

Je sice povinností takzvaného lesního hospodáře, tedy například Lesů ČR nebo městských lesů, majitele informovat o tom, že jeho les žere kůrovec nebo jiný brouk, ale odpovědnost spojená s těžbou a prevencí už je na samotném vlastníkovi. Lesní hospodář může sice na tyto pozemky vstoupit a vyznačit kůrovcem napadené stromy, ale už nesmí zadat jejich zpracování nebo asanaci.

Tento problém nijak neřeší nedávno schválený lesní zákon, přestože se o tom uvažovalo. Podle ministerstva zemědělství by bylo jedním z možných řešení zavedení institutu náhradní správy lesů, k tomu ale není vůle. „Postup, kterým stát zasahuje do vlastnických práv soukromých osob, není v českém prostředí z historických důvodů přijímán jednoznačně pozitivně, naopak se setkává se silným odporem,“vysvětlil mluvčí resortu Vojtěch Bílý. Výhodu oproti státu mají soukromníci. Ti mohou zasáhnout i do cizího napadeného lesa, pokud jeho majitel nekomunikuje. Toto opatření v krajní nouzi se řídí trestním a občanským zákoníkem.

Pokud se někdo o svůj les nepostará a ohrozí i majitele sousedních lesů, hrozí mu teoreticky pokuta ze strany orgánu státní správy lesů až do jednoho milionu korun. Současná praxe ale ukazuje, že trest i v daleko nižších řádech hrozí málokomu. „Lesy ČR loni upozornily státní správu ve 40 tisících případech, ta však nezahájila řízení ani ve dvou procentech. Musí se to do budoucna řešit,“řekl Vojáček.

Komunikace s vlastníky je podle něj někdy složitá i kvůli roztříštěnosti vlastnictví. V rámci dědických řízení se historicky mnoho pozemků rozdrobilo mezi velký počet majitelů. „Někdo má třeba 1/264 hektarové parcely. Vlastníků jedné malé parcely jsou někdy stovky, musíte komunikovat se všemi a je to velice pracné,“popsal Vojáček.

Kvůli případům, kdy se vlastníky nedaří donutit k zásahu do jejich lesa, Rakušané a Němci zavedli institut nuceného vytěžení. Když zjistí, že vlastník lesa nekoná, tak je les vytěžen a asanován na státní náklady, které následně stát vymáhá po vlastníkovi pozemku.