Macron prolomil ticho
PAŘÍŽ, BERLÍN Kolem reforem Evropské unie, které od svého zvolení navrhuje francouzský prezident Emmanuel Macron, bylo až dosud relativní ticho. Nejdřív se čekalo, až Angela Merkelová sestaví novou německou vládu. V povolebním chaosu pak měly v Německu navrch vnitropolitické otázky spíše než evropské.
Se vznikem obnovené velké koalice v březnu 2018 se vnitropolitická situace v Německu alespoň zčásti stabilizovala a před začátkem letošní předvolební kampaně do Evropského parlamentu se otevřelo krátké časové okno, kdy se s diskusí ohledně reforem dalo začít. Tedy alespoň podle Macrona. Německo ale vůči odhodlanému Macronovi a jeho evropským plánům zůstávalo značně zdrženlivé.
Nyní se podobné okno otevřelo podruhé. Se vznikem nové Evropské komise a blížícím se posledním datem brexitu, plánovaným na 31. ledna, má podle Francie i Německa
práce na nutných reformách konečně začít. A to prostřednictvím Konference o budoucnosti Evropy, plánované na následující dva roky. Začátkem týdne Německo a Francie společně zveřejnily dvoustránkový dokument s nástinem hlavních témat. Mezi nimi jsou úpravy volebního systému, stejně jako důraz na obranyschopnost a bezpečnost Evropy, digitalizaci, klimatické změny, imigraci nebo zmírnění sociální nerovnosti.
Vše má probíhat zejména během doby, kdy obě země budou předsedat Radě EU: Německo ve druhé polovině roku 2020 a Francie v prvním pololetí 2022. Návrh má podporu i u nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, kterou k této funkci přivedl právě Macron. První jednání proběhne už na nadcházejícím prosincovém summitu.
Už nyní se nicméně objevují pochybnosti, zda se Francie a Německo budou schopny na podobě reforem reálně shodnout. Obě země se totiž kvůli vnitropolitickému rozložení sil nacházejí ve velmi odlišných výchozích bodech.
Macron se opírá o stabilní vládu, a to nejméně do roku 2022 a pravděpodobně i do roku 2027. Naproti tomu koaliční vláda CDU/CSU a SPD v Německu je i po dvou letech značně nestabilní, kancléřka Angela Merkelová je na odchodu a její nástupkyně Annegret Krampová-Karrenbauerová v CDU setrvale ztrácí podporu.
K tomu je tady otázka mezinárodního vlivu. Macron by nejraději přesunul těžiště EU od německé ekonomické síly směrem k evropské obraně, a tedy k Francii. Je zřejmé, že ani to Německo nepřijme automaticky.