Oddělení N., čeští lovci špionů
Už první republika se obávala vnitřního nepřítele. Před 100 lety proto zřídila zpravodajské oddělení N.
Eskorta vězeňské stráže do jednací síně pražského Nejvyššího soudu na podzim před 55 lety předvedla šedovlasého sedmdesátníka, právníka Stanislava Bendu. Komunistický režim si tehdy vyřizoval účty s mužem, jehož kariéra symbolizovala politické zpravodajství první republiky.
To pod hlavičkou oddělení N na pražském ministerstvu vnitra vzniklo jako s táto bezpečnostní odbor, v jehož hledáčku se nacházely nezákonné aktivity komunistů, ale například také německých organizací. Skupině N podléhala zpravodajská oddělení při prezidiu zemských úřadů.
„Kontrolovala policejní ředitelství a také prvoinstanční policejní úřady, tedy komisařství ve větších městech. Zpravodajské úkoly plnilo také četnictvo pod řízením okresních hejtmanů,“popisují systém historici. Ve 20. letech na důvěrníky vykládalo oddělení ročně okolo 1,3 milionu korun.
Úředníci z pražské centrály oddělení N se klasické „zpravodajštině“v terénu nevěnovali. „Došlé zprávy byly zpracovávány pro informační přehledy, určené pro potřeby premiéra, ministerské rady nebo pro ministra národní obrany,“uvedl historik Ladislav Klimek.
Směr východ
Benda, rodák z Hustopečska a absolvent pražských práv, začínal kariéru ve vojenské justici. Mladý a schopný důstojník válku prožil coby auditor – vyšetřující soudce c. a k. vojenských soudů v Dalmácii, Albánii, Polsku a Itálii.
O mladého nadporučíka po pádu starobylé monarchie projevil velký zájem mladý stát a vyslal ho na neklidný východ Československé republiky. Místo, kde se válčilo s Maďary, či samozvanou bolševickou prešovskou republikou rad.
„Zařazen jsem byl jako vyšetřující soudce divizního soudu v Košicích,“uvedl později
Benda. Jeho úkolem bylo hlavně potírání špionáže na východě Slovenska a na Podkarpatské Rusi. Nevěnoval se zde však výhradně justiční službě.
Důstojníci z bratislavské Propagační kanceláře, kteří se věnovali politickému zpravodajství, a Ústředí čs. vojenské výzvědné služby v Košicích si všimli Bendova mimořádného talentu také pro subtilnější práci – špionáž.
Sítě rozprostřel mezi někdejší příslušníky maďarské rudé armády. „Pověřoval je špionážními úkoly v Maďarsku a Polsku,“shrnuje dokument StB z 50. let. Úspěšně takto naverboval a řídil třeba Gejzu Duranna, důstojníka maďarské rudé armády.
„Podával pro republiku neocenitelné zprávy,“shrnul akci Benda. Ve vojenské justici se zdržel tři léta. V roce 1922 právníka zlanařil do policejních služeb Jaroslav
Klíma, tehdejší ředitel košické policie. Šlo o znamenitého zpravodajce, který začínal v rakouské politické policii.
„Byl to specialista na velké případy,“popisují Klímu historici. Benda se pod jeho patronací stal šéfem politického oddělení. „Bendu všude protežoval jako nejschopnějšího úředníka, který by byl schopen samostatně vést i košickou policii,“shrnul jejich vztah zmíněný materiál StB.
Benda řídil několik úspěšných operací proti Maďarsku. Spolupracoval i se Sigurantou, bezpečnostní službou rumunského království. Obě služby tak například odhalily zakonspirované sítě komunistů a jejich šéfa Ede Köbläse, který se na falešné doklady pohyboval mezi Berlínem, Košicemi a Clují.
Klímo–Bendova policie
Úspěšný tandem Klíma–Benda v roce 1924 zamířil do Bratislavy. Benda na policejním ředitelství převzal klíčovou sekci I/A – státně bezpečnostní.
„Spadalo pod něj vyšetřování podvratných snah, důvěrná šetření politického rázu či prověrky státně bezpečnostní spolehlivosti čs. branců,“popsal její činnost Benda. Sekce I/A měla svou agenturu mezi komunisty, ale i fašisty či německou iredentou.
Benda měl úspěchy i ve slovenské metropoli, z pozdějších dokumentů vyplývá, že řídil řadu agentů v komunistické straně, mimo jiné Matěje Schelze, nitranského krajského organizátora partaje. „Benda byl svými konfidenty v KSČ informován o každé její akci a činnosti,“uvedla později StB.
Do dvou čelných mužů v čele bratislavské policie ve druhé polovině 20. let se začal trefovat komunistický tisk. „Klímo–Bendova policie vězní komunistické předáky,“hřímalo například Rudé právo, které policii obviňovalo i z provokací a nezákonných machinací.
Lovec hlav
Brilantní zpravodajský expert s vynikajícími doporučeními, považovaný za lovce hlav, neunikl v roce 1927 pozornosti ministra vnitra Jana Černého. Jeho podpis nesl jmenovací dekret na post přednosty zpravodajského oddělení pražského policejního ředitelství. Ve své době šlo o vrcholný post. „Benda na oddělení osobně vyřizoval jen spisy důvěrného rázu týkající se komunistického hnutí, vojenské a průmyslové špionáže a podobně,“uvedl inspektor Vilém Klement, jeden z Bendových podřízených.
Nový šéf pražských zpravodajců se snažil odstranit slabiny oddělení. „Upozorňoval, že exekutivní detektivní služba je přehlížena, a činil v tom nápravu,“uvedl Vilém Klement. Nový přednosta měl zájem o efektivní chod především dvou sekcí zpravodajského oddělení – I. a II.
Pod „jedničku“spadala Státní bezpečnost, „dvojka“zahrnovala Zpravodajskou ústřednu (Zús) a její odbočky (OZús) v regionech. Bendovi úředníci na přelomu 20. a 30. let zpracovávali 14 velkých kauz.
Šlo především o průmyslovou špionáž, vyzvědačskou síť zastřešoval komunistický funkcionář Josef Špitz. S oddělením P-2 hlavního štábu Čs. armády spolupracoval Benda a jeho policisté na případu odhalení sovětského vyzvědače Františka Hampla a jeho sítě v ozbrojených silách.
Mise v Sudetech
V létě 1935 se Stanislav Benda z Prahy stěhoval, tentokrát na sever republiky, do čela libereckého policejního ředitelství. Tehdy šlo o první linii v boji s nacistickým politickým podsvětím, špionáží i sabotáží. Kromě Liberce policejní ředitelství spravovalo i 14 expozitur na severu Čech.
Z Liberce se Benda stěhoval v dramatickém podzimu 1938 po odtržení pohraničí. „Agendu včetně důvěrných archivů jsem evakuoval do Turnova, později Mladé Boleslavi,“popsal odchod do českého vnitrozemí Stanislav Benda.
Působení na nebezpečné půdě na severu ministerstvo vnitra ocenilo a Bendu jmenovalo do čela olomoucké policie. Německá okupace Čech a Moravy přinesla Bendovi v březnu odvolání z funkce, výslechy na gestapu a předčasné penzionování roku 1941.
V hledáčku StB
Prověrkami občanské spolehlivosti Stanislav Benda na jaře 1945 prošel bez problémů a nastoupil do čela libereckého Ředitelství Národní bezpečnosti (ŘNB). V roce 1947 byl se ctí penzionován, klidného stáří se však nedočkal.
Po komunistickém puči nastala na vnitru sháňka po materiálech někdejších sekcí Státní bezpečnosti. V dubnu 1949 dokumenty z krajů náčelníci posílali do Prahy, zájem byl hlavně o svazky na jméno Klementa Gottwalda, Rudolfa Slánského, Václava Kopeckého a dalších mocných mužů a žen z KSČ.
Hlavní správa StB se znovu o policejní státně bezpečnostní spisy zajímala v roce 1952 v souvislosti s procesem s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského. Stanislava Bendu a jeho bývalé kolegy čekalo nejprve martyrium výslechů, zatím v pozici svědků.
Červeně rámovaný zatykač na Stanislava Bendu vydala Hlavní správa StB na začátku února 1953. Domovní prohlídky a zatčení proběhlo ovšem již na konci ledna 1953 v Bendově libereckém bytě. „Důvod obvinění – záměrné tajení agentů nasazených v KSČ, které sám řídil,“napsal v žádosti o uvalení vazby obávaný vyšetřovatel StB podplukovník Bohumil Doubek.
Na podzim 1954 Nejvyšší soud v Praze vynesl nad Stanislavem Bendou trest 15 let za vojenskou zradu, neboť prý německým okupantům vyzradil strukturu Zús, její úředníky a konfidenty.
Rozsudek padl podle zákona na ochranu republiky z roku 1923. Tedy paradoxně stejné normy, podle které Benda „lovil“delikventy za časů první republiky.
Věznění churavějící právník nepřežil. Na synovu žádost Městský soud v Praze roku 1968 Stanislava Bendu v celém rozsahu rehabilitoval.