Limity Zeleného údělu

Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová předložila svůj velkolepý Evropský zelený úděl. Má do budoucna „zbavit špíny“ekonomiky členských zemí. Nezničí je však?

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nelenila a deset dní po svém vstupu do funkce představila Evropský zelený úděl. Říci, že je to plán či strategie kompletní transformace ekonomiky i společnosti, by bylo nyní troufalé. Nyní jde zatím o politickou proklamaci, ale vyhněme se slůvku „jen“.

Proklamace vychází ze závazku stvrzeného v Pařížské dohodě, že do roku 2050 bude Evropská unie uhlíkově neutrálním útvarem (v prohlášení Leyenové se praví „kontinentem“).

Obsahuje stručný popis, jak se toho dosáhne, a také časový plán, co kdy uzákonit, navrhnout, odsouhlasit, zkontrolovat, zdanit a zregulovat, aby se vše podařilo stihnout.

„Evropský zelený úděl je naše nová růstová strategie – taková, aby růst více dával, než bral. Ukazuje, jak přetvořit náš způsob života a práce, výroby a spotřeby, tak abychom žili zdravěji a učinili naše podnikání inovativním,“říká předsedkyně Leyenová.

„Všichni můžeme být do transformace zahrnuti a všichni z ní můžeme získávat výhody. Pomůžeme naší ekonomice stát se světovým lídrem tím, že se změníme první a rychle. Jsme povinni uspět ve prospěch této planety a života na ní – v zájmu evropského přírodního dědictví, biodiverzity, našich lesů a našich moří. Tím, že ukážeme zbytku světa, jak být udržitelní a konkurenceschopní, můžeme přesvědčit ostatní země, aby nás následovaly.“

Výkonný místopředseda komise Frans Timmermans ještě ujistil, že transformace nenechá nikoho stranou, ani obyvatele, ani místo či oblast Evropské unie. Neboli životní úroveň se má zvýšit všem a každému.

Příliš velké plány

Transformace se má týkat všech ekonomických aktivit: zpracovatelského průmyslu, dopravy, energetiky, informačních technologií, stavebnictví i zemědělství a lesnictví.

Opatření mají do roku 2030 přijít na 260 miliard eur dodatečných investic, to jest přibližně 1,5 procenta hrubého domácího produktu EU.

Součástí strategie je partnerství se zeměmi na východě Evropské unie, zmiňován je západní Balkán, dále spolupráce s africkými zeměmi a jižními sousedy Unie.

Leyenová je přesvědčena, že Evropa svým příkladem, jak být ekologická, uhlíkově neutrální a zároveň silně prosperující, přesvědčí ostatní velké světové ekonomiky k následování.

To je klíčový problém. Pokud se tohle nepodaří, hrozí, že ochrana klimatu se v Evropě změní v ochranu její krásné čisté ekonomiky a nového životního stylu před zahraniční konkurencí.

To však není jediné „ale“. Ochrana životního prostředí v takovém stavu, v jakém je dnes, už docela nutně vyžaduje určitou velkorysost, o tom není pochyb. A politické prohlášení se musí prohlašovat s příslušným nadšením.

Povědomé fráze

Jenže úplná změna ekonomického systému, změna životního stylu, zvýšení životní úrovně všem a každému, a to vše ve jménu zachování přírody a planety, takové fráze v naší východní části Evropy znějí stále ještě hodně povědomě a nebezpečně.

Když se k tomu připojí dosavadní nápady a požadavky politiků a ekologických aktivistů, celé to vede k přídělovému systému (energie a uhlíku). Přídělový systém vede k totální kontrole zdrojů i spotřeby (emisí) a k totální kontrole občanů, informací a myšlení. To je teoreticky zdůvodněno a empiricky vyzkoušeno.

V prohlášení je zmíněna i konkrétní částka dodatečných investic do roku 2030. Není známo, zda je určena potřebou investic nebo možnostmi unijního rozpočtu. Faktem je, že dosavadní politiky na ochranu klimatu byly přijímány bez kontroly zdrojů a efektivnosti. Byl vyhlášen úkol (závazek) a ten byl splněn, aniž se bral ohled na náklady, dopady do ekonomiky, průmyslu, na sociální vlivy, dokonce na životní prostředí.

A zase dotace

Lze příkladně jmenovat ústup od jaderné energetiky, podporu biopaliv, podporu obnovitelných zdrojů energie, podporu a později naopak omezování dieselových motorů aj. Pro splnění cíle byly vyhlášeny státní podpory a dotace, které v jiných odvětvích či obchodních aktivitách jsou zakázané. Pokud takto má pokračovat nový Zelený úděl, povede to ke krachu. Nehledě k tomu, jak se na podpory a dotace budou dívat ostatní státy, jimž má být zelená Evropa následováníhodným příkladem.

Evropská komise s hrdostí připomíná, že od roku 1990 do loňska klesly v Evropské unii emise CO2 o 23 procent, zatímco ekonomika ve stejném období vzrostla o 61 procent. To naznačuje, že dobré věci se dějí a zvládnout se dá leccos. S trendem vývoje globálního klimatu to však neudělalo nic.

Pro splnění cíle byly vyhlášeny státní podpory a dotace, které jsou v jiných obchodních aktivitách zakázané.