Dokonalost jako jediná meta

Další tak zbytečná prohra pro tým Tomáše Satoranského. „Ale on se cítí dobře,“tvrdí reprezentační trenér.

Miroslav Němý

Tato virtuální kolonka, v níž basketbalisté Chicago Bulls celkem jasně převyšují zbytek NBA, není zrovna něčím ke chlubení. „Pokud budou chtít volit nejhorší porážku sezony, mají až příliš mnoho možností na výběr,“píše web NBC Sports: „Působí to už jako zaseklá deska.“

No a vprostřed tohoto víru stojí muž, jehož slova pro stejné médium se rozhodně neslučují se současným rozpoložením slavného klubu. „Vždycky chci být dokonalý. Vždycky od sebe chci to nejlepší,“řekl Tomáš Satoranský. „Ač vím, že to takhle občas není snadné, dlouhodobě mi tento přístup funguje.“

V posledním vystoupení Bulls si jediný Čech v NBA připsal 11 bodů, 6 doskoků, 6 asistencí. A tým? Ten prošustroval na hřišti Oklahoma City Thunder náskok 26 bodů! Prohrál 106:109.

A takových pádů už bylo...

Je tedy jedna z hlavních tváří českého sportovního roku 2019 naštvaná? Frustrovaná? Vyčerpaná? Jak se to vezme.

„Satymu se vede dobře,“tvrdí reprezentační kouč Ronen Ginzburg, který se o víkendu vrátil z inspekce po USA, kde strávil s klíčovým mužem národního týmu několik dní. „Jasně, on je hrozně soutěživý, takže si výsledky bere k srdci. Rozhodně nemůžu říct, že jsou v NBA všichni takoví – většina z nich se po porážce ani neohlédne a už myslí na příští zápas. Ale i tak je v dobré náladě. Proč ne?“

Izraelec Ginzburg na Satoranského sází dlouhodobě. Rozehrávač pod ním zazářil na Euru 2015 (7. místo, nejlepší výsledek pro Česko) i letos na MS v Číně (6. místo, nejlepší výsledek i v součtu s dějinami Československa). A tak kouč objasňuje jeho rozpoložení.

„Nastupuje v základní pětce, většinu zápasů odehraje dobře. Chicago nepředvádí typický NBA basketbal, v němž úplně o všem rozhodují hvězdy, jen se jim dá míč a ostatní si stoupnou stranou,“popisuje Ginzburg. „Líbí se mi, jak pracují. A taky žije ve skvělém městě, má u sebe rodinu, malou dcerku.“

I pro NBC Sports Satoranský popsal partu v šatně jako jednu z nejlepších v kariéře. Životně se letní podpis smlouvy na 30 milionů dolarů na tři roky jeví už teď jako hodně povedený krok. Ale herně?

„Cítím z něj frustraci. Chce být ještě lepší, chce pomáhat týmu na maximum,“uvedl kouč Jim Boylen. „Ale to je basketbal, člověk nemůže hrát každý večer dokonale. Říkal jsem mu, že se tím nemusí trýznit.“

Zvenčí vypadá Boylenova pozice čím dál hůř: opakovaně nezvládnuté koncovky, občas nepříliš pochopitelný výběr hráčů pro důležité fáze, tuze zbytečné prohry.

„Ale každý chápe, že mají mladý tým. Teprve ho staví. Je to proces, který zabere třeba dva tři roky. Že zatím mají jen deset výher (z 29 duelů), není žádné překvapení,“opáčí jeho trenérský kolega Ginzburg. „Je