S dárky Čechům pomáhají triky tajných služeb

Bohumila Špačka, editora MF DNES

Sir Mansfield Smith-Cumming, zakladatel slavné britské tajné služby MI6, by se o adventu v dnešním Česku velice divil. Divil by se především tomu, jak dobře se tady ujaly špionážní metody, které dílem vymyslel, dílem převzal a vypiloval k dokonalosti a které roky a roky vtloukal do hlav svým agentům.

Sir Mansfield by se ovšem nejvíce podivil tomu, že postupy vzešlé z jeho polotemného světa konspirace, tajných šifer a nenápadných adres se teď v Česku nejlépe uplatňují při shánění vánočních dárků.

Jak je to možné? Je to tím, že dárky už se neshánějí jako dřív – tedy tak, že byste se vypravili někam na hlavní třídu či do nákupního centra a tam nakupovali a nakupovali, ať už podle předem připraveného seznamu, nebo nahodile systémem „kam mi oko padne“.

Jenže mnoho lidí to dnes dělá jinak. Nakupuje se na internetu. A právě cesty, kterými se k vám potom vaše zboží dostane, jako by vypadly z příruček tajných služeb. Posuďte sami.

Metoda první: předání na odlehlém místě

Je čtvrt na jednu v noci, město je temné, prší. Projíždím zvolna liduprázdnými ulicemi, stěrače se kývou zleva doprava, zprava doleva... Odbočuju z hlavní třídy, vypadá to tu ještě temněji a ještě pustěji.

Zajíždím mezi nízké budovy, nikde nikdo, reflektory krájejí černočernou tmu.

Být to ve starém Londýně, byly by to doky a přístavní skladiště. Místo, kam ani profesionální agent nechodí, aniž by mu kryl záda kolega s Waltherem PPK v podpažním pouzdře. Jsme však v Praze, a tak to doky nejsou. Ale strašidelné je to tu stejně.

Jsou to bývalá jatka!

V jednom z baráků se svítí. U dveří je malé logo známého e-shopu a zvonek. Zvoním. Zámek zabzučí, vcházím. Je tam muž. Zdá se, že je neozbrojen. Já také, tak zní nepsaná dohoda. Přeříkám smluvený kód, je to šestice čísel. Muž mi předává balíček. Odjíždím. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel.

Metoda druhá: letmé předání na veřejnosti

Obyčejná kavárna, řeklo by se. Lidé si objednají kávu a zákusek, sednou si, vypijí to a snědí, zvednou se a jdou.

Není to tak, jak to vypadá. Kavárna je jen krytí. Ve skutečnosti je to výdejna.

Přicházím k pultu, zatvářím se významně: „Měl bych u vás mít...“ztiším hlas, „zásilku.“

„Řekněte mi heslo,“odtuší servírka. Řeknu ho. Žena zpod pultu vytáhne obálku. Rychle mi ji předává a dál předstírá, že připravuje kávu. Odcházím, mizím v davu.

Metoda třetí: mrtvá schránka

„Musíš k tomu hypermarketu, pak vlevo za roh, tam to je,“povídá kolegyně kolegovi u nás v práci. Dobře vím, o čem mluví – nejsem v branži shánění dárků zelenáč. Mluví o mrtvé schránce.

Mrtvé schránky e-shopů mají kódový zámek. Bývají u hypermarketů, většinou „vlevo za rohem“.

Tenhle způsob nakupování Češi milují čím dál víc. Natolik, že e-shopy v posledních dnech hlásí, že jejich polotajné výdejny jsou přeplněné a další dárky se tam nevejdou.

Budou proto muset znovu sáhnout do arzenálu triků převzatých od špionáže. A to i těch zcela moderních. Proto už je na spadnutí čtvrtá metoda.

Doručování dárků pomocí dronů.