Střet světů
Komentář MF DNES. Co se děje ve fotbalové Slavii? Naráží na sebe představy bosse Tvrdíka a ředitele Nezmara. Hrozí průšvih.
David Čermák
Jan Palička
s fotbalovou Slavií se naplnilo a není síla, která by ho dokázala obnovit.
Jenže včera rychlému rozvodu nic nenasvědčovalo. Že Nezmar podal výpověď a chce skončit? Ne, to byste netipovali.
Dopoledne v tmavém kabátu dorazil na stadion, zamířil do kanceláře, pak poobědval s nejbližšími spolupracovníky včetně trenéra Trpišovského. A řešil budoucnost.
Svou i celé Slavie – což mohou být spojené nádoby.
Slavia s Nezmarem, to je perfektně fungující stroj na úspěchy. Slavia bez Nezmara? To je verze, kterou si fanoušci v sešívaném radši vůbec nechtějí představovat.
Všechno, co tak parádně klapalo, by se klidně mohlo rozdrolit, protože podíl, který má sportovní ředitel na všem, co se v Edenu během posledních dvou let povedlo vybudovat, je naprosto zásadní.
Nezmar je úzce napojený na trenéra Trpišovského a celý jeho realizační tým. Kouče i asistenty dokonale zná z Liberce, oni znají jeho, po všech stránkách si vyhovují, a i když se umí zostra pohádat, mají shodnou představu o tom, jak by měla Slavia do budoucna fungovat.
Jenže Nezmarova vize opakovaně naráží na záměry klubového šéfa Jaroslava Tvrdíka.
A pozor, paradoxně to není obvyklý spor šéfa s podřízenými, kteří se dožadují větších možností. Ve Slavii se řeší opačný případ. Nezmar a spol. prosazují u úřadujícího mistra střídmost, protože tuší, že už narážejí na strop toho, co se v Česku dá vybudovat. Chtějí hlavně stabilizaci, protože mají na paměti horskou dráhu, na které se klub z Vršovic v minulých letech často nedobrovolně povozil.
Tvrdíkovy představy jsou daleko smělejší: když vidí, jak tým doma nemá konkurenci a vede ligu o šestnáct bodů, jak na jaře řádil v Evropské lize a jak se statečně bil i v Lize mistrů, usmyslel si, že by rád ze Slavie vytvořil velkou evropskou sílu. A na korunu při tom nekouká.
Jeho rozmáchlost ovšem naráží na Nezmarovu rozvážnost. K tomu ještě přičtěte nejistotu, která se trvale pojí s čínskými vlastníky. Střetávají se odlišné světy.
A to je to, oč teď v Edenu běží. Nezmar, mimochodem vystudovaný inženýr ekonomie, si umí dobře spočítat riziko, na které Slavia v posledních měsících hraje.
Špičkovým hráčům zvládne vytvořit podobné podmínky, jako kluby v zahraničí, které je lákají. Díky tomu může odmítat i stamilionové částky, které za její opory zájemci nabízejí. A sama si může dovolit utrácet za drahé nákupy, což šéfa Tvrdíka láká.
On má rád show, baví ho slavná jména a velké přestupy za velké peníze, tahle cesta podle něj vede k dalším velkým úspěchům.
Ty přitom Slavia už má, ale teď přišel čas dokázat, že je umí správně vyhodnotit a pracovat s nimi. A to je schopnost, která českým klubům dlouhodobě chybí.
Až se chce říct: Co je na tom tak těžkého?
Slavia by přece mohla a měla být v naprosté pohodě, protože Česku dominuje tak, jako se to už dlouho nikomu nepovedlo. Jenže místo toho pracně vydobyté postavení sama a zbytečně ohrožuje zevnitř.
Podobně se spálila před deseti lety: tehdy se namlsala premiérovou účastí v Lize mistrů a dvěma tituly, zbytečně prošustrovala miliony, přefoukla kádr a myslela si, že konkurenci přetlačí na sílu.
Chtěla pořád víc, mířila pořád výš a přitom začala padat tak hluboko, až málem sestoupila z ligy. Dokonce hrozil zánik.
Teď si zahrává znovu. Pokud nechce opět narazit, musí vnitřní rozbroje co nejrychleji stopnout.
Ještě je čas. I když se Nezmarův konec během úterního večera kdekomu jevil jako hotová věc, včera už tak žhavě nevypadal. I Tvrdík dobře ví, že s úspěšným ředitelem potřebuje najít společnou řeč.
Jak by asi jeho odchod vydýchal kouč Trpišovský? Všichni jeho spolupracovníci? A co teprve fanoušci?
Povídejte jim teď něco o tom, že Vánoce jsou svátky klidu.
V Edenu to neplatí.