Děti mají naději na lepší léčbu
Lékaři získali nové, nadějné poznatky o plicní nemoci nedonošených.
Nejvíc postihuje dospělé kuřáky a celosvětově patří k pěti nejčastějším příčinám úmrtí. Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je velmi nepříjemná a nebezpečná. Lidé se při ní doslova dusí, jako kdybyste měli zavázanou pusu a nos a k dýchání vám zbývala asi jen třetina původní kapacity plic.
Nedávné zahraniční studie a zkušenosti lékařů však ukazují, že ohroženi touto nemocí mohou být i předčasně narozené děti. Kvůli nezralosti při narození jsou ve větším nebezpečí celoživotního zúžení dýchacích cest, právě takového, jaké lékaři vídají u chronické obstrukční plicní nemoci. „Termín dětská CHOPN se dosud vůbec nepoužívá, ale myšlenka, že se u těchto dětí jedná o CHOPN, je revoluční,“říká lékařka z Kliniky dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Jana Tuková. Doposud se lékaři domnívali, že u předčasně narozených jde při dechových potížích o onemocnění podobné astmatu. „Nové pojetí ale ukazuje, že těmto dětem budou fungovat léky na CHOPN,“dodává Tuková.
Nikdy nesmí kouřit
CHOPN je zánětlivé onemocnění typické trvalým zúžením dýchacích cest a poškozením plicní tkáně. Nevzniká rychle, na nemoc si člověk „zakládá“třeba kouřením i desítky let. U některých nedonošených dětí, kterých se u nás ročně rodí více než osm tisíc, ale zúžení průdušek nastává hned po porodu. „Časem se pak může dít totéž, co u pacientů starších. Skoro každé jedenácté až dvanácté předčasně narozené dítě je výrazně ohroženo něčím, co se extrémně podobá CHOPN, ale ne třeba až ve 40, ale už ve 20 letech,“vysvětluje přednosta Plicní kliniky FN Hradec Králové Vladimír Koblížek s tím, že u nás se to týká stovek dětí.
Prognóza u nich ale bývá dobrá a potíže časem ustupují. Nová italská studie, která od 90. let sledovala vývoj sedmnácti předčasně narozených dětí, ovšem naznačuje, že lidé, kteří přecházejí do dospělosti s nižší plicní funkcí, mají vyšší riziko vzniku chronické obstrukční plicní choroby. „Teď dorůstá nová generace lidí kolem 25 let, u kterých je prognóza s otazníkem. Každopádně už teď vidíme, že mají velmi malou dechovou rezervu a je riziko, že jejich obstruktivní nález (neprůchodnost) se bude zhoršovat,“říká Tuková. Jednoznačnou odpověď ale dají až studie z období střední dospělosti těchto lidí.
Naprosto zásadní tak podle lékařů je, aby tyto děti nikdy nekouřily, což se ovšem v praxi vždycky neděje, aby žily ve zdravém prostředí bez kouře, tedy aby ani jejich rodiče před nimi nekouřili.
Revoluce v péči o nedonošené děti nastala v 90. letech 20. století, v době odborně zvané surfaktantová éra. Název je odvozen od léku Surfaktant, jímž se léčí syndrom dechové nedostatečnosti. Navíc se v té době začaly maminkám před porodem podávat kortikosteroidy, které urychlují zrání plic dítěte. To všechno umožnilo, že předčasně narozené děti začaly ve velkém počtu přežívat.
Hledání léků
Léčit CHOPN není snadné, zvlášť v pokročilé fázi, a u dětí jsou možnosti ještě omezenější, protože léky pro dospělé se jim předepisovat nesmějí. Není dost studií, které by prokázaly, že jsou bezpečné a účinné. Navíc ani současná praxe, tedy inhalace léků, není snadná, mají s tím potíže i dospělí. Jedinou možností tak je takzvané „off label“použití. Přesněji řečeno, nějaký lék se použije jinak než obvykle – třeba pro jinou diagnózu, než na niž je schválen, ale zafunguje a pacientovi se uleví. Takové použití ovšem musí být opodstatněné a lékař je povinen o tom pacienta informovat. „V tomto případně (CHOPN) by odůvodněním takového použití mohly být zmiňované publikované klinické studie,“říká mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv Barbora Peterová.
„Potřebovali bychom, aby se více uvažovalo o tom, že léky, které fungují u CHOPN, by mohly fungovat i u těchto dětí, a chceme, aby byla možnost je nějak testovat. Mohly by přinést slibné výsledky i u chronického plicního postižení z nezralosti. Bylo by také dobré soustředit výzkum na oblast nových léčiv,“myslí si Jana Tuková.
„Dětská“CHOPN se od té „dospělácké“však liší. Děti mívají jen minimum potíží, s kterými do ordinací přicházejí dospělí. U malých pacientů se neprůchodnost průdušek objeví i zcela náhodou při vyšetření funkce plic. Děti jsou totiž nesmírně adaptabilní a dechovou rezervu začnou pociťovat třeba až při zvýšené zátěži, v nemoci či s přibývajícím věkem.