Vánoční slovníček jazykovědce
Původ slova cukroví sahá k jazyku hindí, advent do Říma, vysvětluje jazykovědec Karel Oliva.
Kdybychom z češtiny odstranili všechna slova převzatá z neslovanských jazyků, asi bychom se spolu vůbec nedomluvili,“říká známý jazykovědec Karel Oliva. Platí to samozřejmě i o slovech souvisejících s vánočními svátky.
Přebírá čeština slova hlavně z němčiny?
Němčina češtinu inspirovala hned, pokud jde o klíčové slovo „Vánoce“. Jde o přejímku z německého „Weihnachten“, což původně znamená něco jako „zasvěcené noci“. Tento výraz používali velmi pravděpodobně už staří Germáni, neboli pochází z doby předkřesťanské. S příchodem křesťanství se jeho význam ovšem posunul. Naše slovo „Vánoce“vzniklo překladem druhé části tohoto německého výrazu, která zní „nachten“, tedy „noce“, i když v dnešní spisovné češtině by to vlastně měly být „noci“. Ta první část, „vá“, je přímou, byť upravenou přejímkou, tam nejde o překlad.
Co třeba „jesličky“?
To je naopak slovo svým původem slovanské, je odvozeno od slovesa „jíst“. Pěkně je to vysvětleno v Jungmannově slovníku, kde se píše „jesle od jedení jako housle od hudení“. Zkrátka „jesle“byl výraz pro místo, kde se dávalo jídlo domácím zvířatům, i když dnes je v tomto významu známe spíše z lesa. Podle legendy neměla Marie Ježíška kam uložit, tak ho položila na slámu do jeslí, aby na něj volek a osel dýchali a zahřívali ho. Význam slova se později přenesl na zařízení, kde se starají o malé děti.
Odkudpak se vzal „dárek“?
Tak to jistě není žádná záhada, je to zdrobnělina slova „dar“, které znala už stará čeština. Je tu jasná souvislost se slovesem „darovat“, které je paralelou latinského „dare“, jež v nezměněné podobě najdeme i v dnešní italštině. Tady ale nejde o přejímku, podobnost těchto výrazů je v tomto případě dokladem dávného společného původu evropských jazyků.
K Vánocům patří také cukroví...
Na něm lze ukázat, jak složitými cestami se jazyky ovlivňovaly. Slovo „cukroví“je odvozeno od výrazu „cukr“, jehož podobu jsme převzali z německého „Zucker“. Nejde ovšem ani zdaleka o slovo původně německé: do němčiny bylo převzato z italského „zucherro“, které Italové přebrali z arabského „sukkar“, jehož původ musíme hledat v Indii, ve slově „sakkar“v jazyce hindí. Což všechno ale nic nemění na tom, jak nám chutná jedinečné české vánoční cukroví.
Jakého původu je „advent“?
Tento výraz jsme převzali z latiny, „advenire“znamená „přicházet“. „Advent“tedy doslova znamená „příchod“, fakticky je to ovšem čas přípravy na oslavu příchodu Ježíše Krista na svět. Z latiny převzali už staří Slované i slovo „koleda“– jeho původ je v latinském „calendae“, což byl u Římanů výraz pro první den v měsíci, ale naši dávní předci si význam změnili. Nejprve na název slavností zimního slunovratu, pak postupně na to, co jím označujeme dnes. Ale v jiných slovanských jazycích, například v bulharštině, výraz „koleda“zůstal blíže významu oslav, a znamená tak „Vánoce“.
Nakolik se do vánočního slovníčku promítají pojmy slovanského původu?
Samozřejmě významně. Takže i když jsou Vánoce svátky takříkajíc importované, což se odráží v tom, že mnoho s nimi svázaných výrazů je cizího původu, třeba „stromeček“, „hvězda“, „ozdoba“nebo „sníh“jsou slova zřetelně slovanská. Celkově se dá říci, že to čeština má – velmi zhruba vzato – půl na půl: polovina jejích slov je slovanského a polovina neslovanského původu. No a z toho je trochu vidět, že pokud bychom z češtiny odstranili všechny výrazy s neslovanským původem, domlouvali bychom se jen těžko.
Existují vůbec nějaká ryze česká
slova, která nenajdeme v žádném jiném jazyce? Příkladem může být slovo „páteř“, které nezná ani jazyk nám nejbližší – slovenština. Má docela zajímavou historii. Vzniklo odvozením od latinského slova „pater“, tedy „otec“, jež je prvním slovem latinské podoby modlitby „Otče náš...“. Možná si ze školy vzpomenete na Husův spis Výklad viery, desatera a páteře. Ve školních letech jsem nechápal, kde se v něm vzala ta páteř, Hus se přece nezabýval anatomií. Ovšem v jeho době bylo slovo „páteř“českým, byť převzatým názvem otčenáše, nikoliv lékařským termínem.
Pořád mi však není jasná vazba na páteř jako část lidského těla.
Tomu rozumím, protože ke vzniku dnešního významu vede trochu komplikovaná cesta. Jméno modlitby se nejprve přeneslo na soustavu korálků na niti, která pomáhala odpočítávat, kolikrát už byla modlitba odříkána, dnes se této modlitební pomůcce říká „růženec“. No a taková soustava navlečených kuliček připomíná uložení jednotlivých obratlů v páteři, takže někdy od 16. století už se v českých lékařských spisech objevuje slovo „páteř“v dnešním smyslu.
Teď otázka k pravopisu. Proč se ve slově Vánoce změnilo malé písmenko na velké?
Český pravopis obecně dodržuje pravidlo, že se vlastní názvy píší velkým počátečním písmenem. A slova „Vánoce“či „Velikonoce“nepochybně takovými názvy jsou, takže pravopisná reforma z roku 1993 jen napravila předchozí ideologicky motivovaný nesmysl psaní názvů těchto křesťanských svátků malými písmeny.
Když už jsme u psaní velkých písmen: mnohým stále není jasné, kdy ve spojení „nový rok“psát na začátku malé, či velké „N“.
Přitom je to jednoduché. Pokud se jedná o název prvního dne roku, píšeme velké „N“, pokud jde o celý nový rok, název to není, a proto píšeme „n“malé. Pokud vám tedy někdo popřeje – v mailu, na pohlednici či jinak písemně – „šťastný Nový rok“, velkou přejícnost tím neosvědčí, protože svoje přání omezí jen na 1. leden.
Výraz používali velmi pravděpodobně už staří Germáni.