Vánoční poklad v kůlně
V Třešti se tradičně chodí tisíce turistů dívat k místním na betlémy přímo do domácností
Jakub Pokorný
Jan Bukvaj otevřel dveře kůlny na tmavém dvoře – a první, co mě napadlo: Ten člověk má snad doma slavný třebechovický betlém. To snad není možné.
Ve skutečnosti je Bukvajův betlém v Třešti na Vysočině na rozdíl od slavného třebechovického nepohyblivý. Jen točením klikou se ovládá mlýn. Je barevný, ale stejně obrovský jako v Třebechovicích.
Betlémská trasa
Na první pohled je zvláštní, že si jdete prohlédnout betlém k cizímu člověku domů.
V Třešti na Vysočině – jako v jediném městě v Česku – ale funguje od 26. prosince každoročně veřejně přístupná prohlídková trasa „Betlémská cesta“.
Turisté tam tradičně chodí k betlémářům až do „obýváku“. Že je otevřeno, upozorňuje cedulka na vratech domu. Soukromých vystavovatelů betlémů je v Třešti kolem patnácti, ale spíš jich rok od roku ubývá. Vstupné se nevybírá.
„Rodiny na betlémské cestě to mají přizpůsobené, aby se nechodilo skrz kuchyni. Už ten betlém vystrnadili do chodeb nebo zvláštních místností. Ale paní Valentová, ta to má fakt v pokoji,“říká předseda spolku místních betlémářů Pavel Brychta. Zájem je obrovský. „Někde se doma ani nestihnou vystřídat na oběd, kolik se k nim valí lidí,“pokračuje Brychta.
Zdejší betlémářskou tradici nepřerušil kupodivu ani socialismus. I před Listopadem sem jezdily zájezdy českých či rakouských příznivců betlémů.
Pan Bukvaj udává, že jeho betlém v chalupě nad kostelem spatří za sezonu 2 500 lidí. „Stavím betlémy už 70 let,“chlubí se. Má kolem Jezulátka tři sta lidí a šest set zvířat. Nechybějí kuriozity jako chlapík v kadibudce. Je to také snad jediný betlém, který je v místnosti kolem dokola i na stěnách kolem dveří.
Postavičky Bukvajovi vyřezávají i známí a příbuzní, spíš než by je dělal sám betlémář. „Dělám během roku spoustu postaviček na zakázku pro někoho jiného a na vlastní betlém mi nezbývá čas,“lituje Bukvaj. Přiznal se, že pro jeden betlém v městské expozici vyřezal i anděla – ženu s velkými ňadry, která ale u některých návštěvníků budila pohoršení.
Napadá mě i otázka, jestli se nebojí zlodějů, když má takovou cennost v kůlně. Bukvaj vysvětluje, že pouští dovnitř lidi maximálně po deseti. Občas se prý postavička ztratí a betlémář to hned pozná, že chybí. Ale že by k němu někdo vlezl v noci a betlém ukradl, strach nemá.
Tah Josefem a Marií
Třešť se stala hlavním betlémářským městem především kvůli dřevozpracujícímu průmyslu. Vždycky tady bylo k mání dost dřeva.
Vyráběly se tu i šachy a v místním muzeu mají i šachové figurky stylizované do podoby postaviček z betléma.
Betlémům je v třešťském muzeu věnovaná celá místnost. Najde se v ní třeba exemplář, který tvoří už několik generací. Začal ho stavět na přelomu 18. a 19. století František Jabůrek, který zemřel v roce 1848, pak tři generace rodiny Dvořákovy a domalovával ho Josef Bílý, který ještě žije.
V dalším betlémě vedle ve vitríně je rozpoznatelný třešťský zámek a roztomilé jsou ve zdejších betlémech i chyby. Třeba nepřirozeně vysoký velbloud s jezdcem, který sahá svou výškou až zhruba do druhého patra budovy za sebou.
Předseda spolku betlémářů Brychta vede v místním domě dětí také kroužek řezbářů.
Třešť si vychovává novou generaci betlémářů i mezi teenagery. Ptám se, kolik je odhadem v Třešti velkých a umělecky cenných betlémů. „Nevím to přesně, ale desítky, možná spíš stovky,“zamyslí se Brychta.