Díky Nevolnosti píše V existencialistické kavárně

Když bylo Angličance Sarah Bakewellové šestnáct let, za část peněz, jež dostala k narozeninám, si koupila román Jeana-Paula Sartra Nevolnost. Uhranul ji – a během let se uhranutí u pozdější studentky filozofie, profesorky a spisovatelky změnilo v hluboký zájem.

Zúročila ho v roce 2016 knihou V existencialistické kavárně s podtitulem O svobodě, bytí a meruňkových koktejlech, kterou nyní vydalo nakladatelství Host. Je to neuvěřitelně poutavá směs filozofických rozborů, životopisů včetně vzájemných sporů a averzí, obecné i kulturní historie a vlastních autorčiných komentářů. Začíná roku 1933 v pařížském baru, kde tři mladí lidé jeden z těch meruňkových koktejlů popíjejí a diskutují přitom o fenomenologii, filozofickém směru, který založil prostějovský rodák – a mimochodem univerzitní spolužák T. G. Masaryka – Edmund Husserl.

Svoboda a zodpovědnost

Danou trojici – Sartra, Simone de Beauvoir a Raymonda Arona – měl dříve či později poznat celý civilizovaný svět. A s nimi další: Martina Heideggera, Alberta Camuse, Karla

Jasperse, Maurice Merleau-Pontyho, Gabriela Marcela. Lze je shrnout pod nálepku existencialismus. Od konce druhé světové války se po celá 50. a 60. léta šířil kontinenty, ovlivňoval myšlení, životní postoje, kulturu i módu. Člověk je svobodný, hlásal, a přijímá-li svou svobodu, musí přijmout i zodpovědnost za své činy. I proto se hovořilo o existenciální úzkosti, již s sebou svoboda nese.

Fenomenologové a existencialisté se „pokusili rozeznat a zachytit vlastnosti naší zkušenosti tak, jak ji zažíváme, a nikoli v souladu s teoriemi, jak je předkládají tradiční filozofie,“píše Bakewellová. Zkušenosti

jednotlivců jsou však různé a odlišné je i jejich chování v dané době – včetně eventuálního zaujetí totalitními systémy. Autorka podrobně rozebírá a kritizuje Heideggerovu nacistickou minulost, k Sartrovi a jeho sympatiím pro komunismus je o něco smířlivější, i když poněkud jizlivě konstatuje, že „nedokázal být řádným marxistou, ani když se o to snažil“. Pokládá-li otázku, proč se tolik inteligentních lidí na Západě svého času pro komunismus nadchlo, upozorňuje, že to nepotkalo všechny, například Camuse lákadlo „krásného budoucího světa“nezmámilo nikdy. A Sartre posléze podlehl obdivu k ještě obludnějším režimům – Maově Číně nebo Pol Potově Kambodži.

Česká stopa

Pro tuzemského čtenáře je zajímavým ozvláštněním knihy „česká stopa“– kapitola věnovaná roku 1968 a osudům našeho významného fenomenologa Jana Patočky. A řadí-li Bakewellová, možná trochu odvážně, naši sametovou revoluci mezi odkazy fenomenologie a existencialismu, je to další důvod, proč se jejímu pozoruhodnému dílu věnovat.