Moderní tank lze hacknout na dálku

Zbraňové systémy jsou sice stále více digitalizované a přesnější, ale kvůli tomu také zranitelnější, říká Miroslav Feix, který šéfuje kybernetickým silám.

Útoky v počítačových sítích jsou stále častější, a proto armáda buduje nový druh vojenských sil, který ochrání kybernetický prostor a moderní systémy zbraní. „Tato ochrana je stále důležitější a nejde ji dělat okrajově,“říká generál Miroslav Feix, který v Brně šéfuje kybernetickým a informačním silám.

Kam se ubírá řešení válečných konfliktů? Opravdu budou za lidi válčit roboti?

Budou. Kvůli tomu jsme vznikli. Jsme přesvědčeni, že se v kyberprostoru bude bojovat. Nikdy to asi nedojde tak daleko, že by už nebyli potřeba pěšáci, ženisté nebo letci, ale prostor se stále rozšiřuje. Vedle kyberprostoru je další dimenzí vesmír. Není možné na nějakou oblast zapomenout, protože nepřítel toho okamžitě využije.

Co bude úkolem vašich kybernetických sil?

Asi víte, že v armádě máme například pozemní, vzdušné nebo speciální síly.

Ty se starají o své prostředí. A my se staráme o kyberprostor. Ochrana jeho vojenské části zahrnuje například armádní počítačové sítě, a to včetně ministerstva obrany. Anebo soukromé a služební mobily, to máte 30 tisíc vojáků a civilních zaměstnanců. Musíme je učit, jak se chovat na internetu, protože poučení lidé nejsou zdrojem nákazy. Je to stejné jako s očkováním u dětí. Čím vyšší proočkovanost, tím menší riziko nákazy. A pak se staráme o ochranu zbraní a zbraňových systémů, které jsou stále více digitalizované. Jsou přesnější, ale také zranitelnější.

Jak je to možné, když jsou dokonalejší?

To máte podobné jako s auty, ve kterých je stále více elektroniky. Když si vezmete tank T-34, kterým Sověti za druhé světové války osvobozovali Československo, tak ten rozhodně nešel hacknout na dálku. Ale u současných tanků by to šlo. U bezpilotních systémů se to už dokonce stalo, když dron přistál jinde, než měl. Vojenské systémy jsou sice mnohem odolnější než civilní, ale když se na něco dokážu připojit já, dokáže to i někdo další.

Pokud to není tajné, kolik bude vybudování kybernetických sil stát?

To přesně nikdo neví, záleží na tom, co všechno započítáte. Dálnice z Prahy do Brna je drahá, ale například značky a dálniční policie zase tolik nestojí. My jsme jen malou součástí celého bezpečnostního systému republiky, kde už je infrastruktura vybudovaná. Řádově nás to ale bude stát stovky milionů.

Kyberprostor si představuji jako něco, v čem lítají miliardy informací. Jak se dají odlišit vojenské od nevojenských?

Představte si sedmiproudou dálnici, po které se valí auta. Na první pohled zmatek. Přesto tam panují určitá pravidla. Když vám řeknu, najděte policejní auto, tak ho dokážete najít. Je to jen otázka pravidel, která se dají využívat.

Pravidla pro klasickou válku si umím představit, například se nesmějí zabíjet civilisté, ženy a děti, ale jak je to s pravidly v kyberprostoru?

Pokud má útok v kyberprostoru reálný dopad, například výbuch nemocnice, je to válka, a tam jsou pravidla z pohledu vojáka jasná. Pokud jde jen o útoky v rámci kybernetického světa, který je velmi mladý, pravidla se teprve tvoří.

Nedávno hackeři vyřadili z provozu přístroje v benešovské nemocnici. Dá se podobným případům zabránit?

Dá se udělat mnoho pro to, aby se to nestávalo. O to se musí postarat firmy, případně stát, když jde o státní instituce nebo infrastrukturu. Naším úkolem je postarat se o to, aby se nic podobného nestalo v armádě.

Když už se něco stane, co je potřeba chránit nejdřív?

Přijde na to, co zrovna chcete dělat a nakolik vás to zasáhne. Obecně ale existuje kritická infrastruktura, kterou je potřeba chránit, aby mohl fungovat stát a jeho ekonomika, to znamená například energetika, zdravotnictví či zásobování potravinami. A část té infrastruktury se týká ministerstva obrany, kterou chráníme my.

Sídlo velitelství kybernetických sil je v Brně. Proč zrovna tam?

Je tu řada technologických firem, vysokých škol jako Vysoké učení technické nebo Masarykova univerzita, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, prakticky všechno na pětníku, na území pět krát pět kilometrů. A navíc je v Brně Univerzita obrany, v jejíchž prostorách sídlíme.

Jak se vám spolupracuje s Univerzitou obrany? Mají obory, které jsou na vaši specializaci zaměřené?

To byl jeden z důvodů, proč jsme šli do Brna. Spolupráce je výborná. Na univerzitě byl v září loňského roku otevřen obor kybernetická bezpečnost a spolupracujeme i na tvorbě nových programů. To sice přinese plody za pět nebo sedm let, ale někdy se začít musí.

Budete nabírat jen vojáky, nebo i civilisty, například IT specialisty?

Teď nabíráme hlavně vojáky, ale do budoucna chceme i civilisty. Kybernetický prostor je tak propojený, že ho nemůžou bránit jen vojáci, takže uvažujeme o zapojení aktivních záloh, což jsou dobrovolníci. Nabíráme z civilu i ajťáky, kteří se u nás naučí vojenské sítě nebo zbraňové systémy, protože ne každý v běžné práci hackuje tank. A také ne každý chce být voják.

Ale to musejí mít bezpečnostní prověrky.

Jako na každé pozici v armádě. Dostávají informace podle toho, jaký mají stupeň bezpečnostní prověrky.

Jak se zatím daří nábor? Přece jen v Brně je řada firem, které vás mohou přeplatit.

Až mě udivilo, jak velký je zájem. Máme více uchazečů, než potřebujeme, takže si můžeme vybírat. Armáda platí dostatečně a nabízí zajímavou práci, kterou v civilu nenajdete. V horizontu pěti až deseti let chceme zaměstnávat kolem 500 lidí.

Nebojíte se, že vyškolíte mladé lidi, kteří ale nakonec odejdou za vyšším platem do civilní firmy?

To se může stát. Pro mě jako velitele kybernetických sil to bude škoda, pro armádu také. Ale z pohledu státu to žádná velká ztráta nebude, protože ten odborník bude pracovat například v energetice a bude zabezpečovat právě kritickou infrastrukturu a tím chránit Česko. Ideální by bylo, kdyby ještě vstoupili do aktivních záloh.

Kolik máte zatím lidí a v jakých profesích?

Nejdřív nabíráme lidi, kteří jsou potřeba k fungování. Starají se o účetnictví, ekonomiku nebo logistiku, což je asi padesát lidí. Začínáme také nabírat odborníky na naši práci. Dále přebíráme útvar v Olomouci, který se zabývá psychologickými operacemi a civilně-vojenskou spoluprací.

Zmínil jste psychologické operace, co si pod tím mám představit?

Psychologické operace jsou určené k tomu, aby působily přímo na mysl a porozumění člověka, je to boj o jeho vůli. Z filmů známe tu klasickou větu: Vzdejte se, nic se vám nestane. U toho to ale nekončí, musíte analyzovat postoje a názory lidí, snažíte se získat jejich podporu, kontrolovat chování.

Z filmů známe i papírky, které na konci druhé světové války shazovala spojenecká letadla a oslovovala jimi lidi.

To je přesně ono. V Evropě jsou všude civilisté a v případě potřeby je musíte informovat, co mají dělat, jak se chovat, kam se přesunout, aby byli v bezpečí, protože někde budou probíhat vojenské operace. Není to nic tajného.

Můžete třeba dávat nepříteli nepřesné informace a klamat tělem…

Za druhé světové války si dlouho Němci mysleli, že vylodění nebude v Normandii. Dnes je to samozřejmě mnohem sofistikovanější, ale princip je pořád stejný.

Absolvoval jste mise v Afghánistánu a v Kosovu, byl jste u speciálních sil. V armádě máte přezdívku Kyborg. Přesto jsem četla, že jste v Americe při výcviku usnul.

To jsem byl v roce 1998 na kurzu zelených baretů, což jsou americké pozemní speciální síly. Probíhal výcvik, který byl úmyslně vystupňovaný na hranici sil. Pochopil jsem, že každý má svoje limity a jednou prostě usne. Smyslem tréninku bylo, aby jednotka zůstala funkční i přes totální vyčerpání a naučila se v tom extrému fungovat. Došlo mi, že rutinní postupy, které vám přijdou směšné a nadbytečné, když jste odpočatý a vyspaný, mají svůj smysl. Nikdy předtím ani potom jsem nebyl víc nevyspalý než tehdy. Mise jsou ale zase náročné na psychiku.