Jak se vlk nažral alimentů
Zálohované výživné je evergreenem české politiky. Tentokrát už ale zásluhou obchodu ANO s ČSSD tento špatný zákon asi projde.
Už šestkrát byl tento zákon v českém parlamentu, vůbec poprvé s touto myšlenkou přišla před více než dvaceti lety Zemanova spolubojovnice Jana Volfová. Tehdejší předsedkyně Sociálně demokratických žen mezi růžové sny o plošných přídavcích na děti a masivní výstavbě státních bytů pro mladé zařadila i nápad, že o alimenty za neplatiče by se měl postarat erár.
Přeskočme dvacet let marných pokusů levičáků všech barev, kdy se faktického zavedení nové sociální dávky paradoxně lekly i některé levicové kabinety. Při startu Sobotkovy vlády si to pak ČSSD prosadila do koaliční smlouvy, ale pravicověji založení poslanci ANO to v předvolebním rozkladu koaliční loajality shodili ze stolu. I při skládání druhé Babišovy vlády socialisté na zálohovaném výživném trvali – a tentokrát, zdá se, mu už asi neunikneme.
Za vládnutí se musí krvavě platit, to bylo a je ve všech koalicích. Podruhé už asi hnutí ANO z koaliční smlouvy neuteče, nehledě na to, že tentokrát se státní alimenty staly protiplněním v širším obchodu mezi vládními stranami. Premiér a ministryně financí potřebují vládou protlačit zrušení superhrubé mzdy či zavedení stravenkového paušálu, což slibuje přinést body u voličů. V to samé věří i ČSSD u zálohovaného výživného, a tak bude asi muset tentokrát ANO přilézt ke křížku, i když je tento zákon, pravý extrakt sociálního inženýrství, dokonce i pro něj hodně silné kafe.
Babišovci z toho alespoň vykličkovali osvědčenou metodou, že vlk se nažere, ale koza zůstane celá. Z původních plánů Jany Maláčové či dokonce Michaely Marksové zbylo torzo, při koaličním sezení byl návrh osekán až na kost. Natolik, až upřímně řečeno trochu ztrácí smysl.
Stát bude rodiči vyplácet alimenty maximálně dva roky, takže s dvouletým dítětem stejně dál zůstane bez peněz. Nárok na výživné od eráru bude mít jenom ten, kdo prokáže, že už čtyři měsíce nedostal od druhého rodiče celou vyměřenou částku výživného. Což přímo vybízí neplatiče, aby tu a tam poslali stovku – a problém elegantně odsunou. Matka na otce (nebo obráceně) také musí podat trestní oznámení a uvalit na něj exekuci, což je začátek otevřené války, do níž se určitě ne každému bude chtít. Maximální částka, kterou stát měsíčně rodiči vyplatí, jsou 3 000 korun (původní návrh ministerstva práce počítal u nejstarších dětí s více než osmi tisíci korun). A tak dále...
Ministerstvo spravedlnosti se má sice snažit, aby stát vyplacené částky vymohl, ale už předchozí odhady říkaly, že reálné je od neplatičů dostat zpět tak desetinu. Nápady, jak jim sebrat lovecké lístky či zbrojní průkazy, jsou spíš pro smích: jediné, co může fungovat, je hrozba zabavení řidičáku – a ta existuje už dnes.
Výsledkem bude nefunkční systém, který půjde snadno obejít, v němž se zavádí nová sociální dávka, úřady práce se mění na vymahače dluhů, stát zvýhodňuje jednu skupinu věřitelů před jinými, posiluje se vměšování státu do rodin a slušní a zodpovědní se skládají na neslušné a nezodpovědné.