Obklíčeni sopkami
Vulkán Taal teď překvapil. Tahle malá sopka se probudila – a s velkou razancí. Ale bylo už i hůř. Filipínci o tom vědí své.
Pavel Zvolánek
Taal připomíná dokonale sestavenou přírodní matrjošku tvořenou pevninou a vodní plochou. Milovníci slovních hříček si mohou pohrát s faktem, že se jedná o největší jezero na ostrově obklopené jezerem nacházejícím se na dalším ostrově. Zatímco vnitřní prstence se jmenují Taal, poslední pevninský kruh tvoří největší z filipínských ostrovů – Luzon.
Ještě před dvěma týdny jsem z vyhlídky na vrcholu hřebene, který se prudce spouští k vodní ploše u jeho úpatí, obdivoval klidnou přírodní scenerii. Nedávala ani trochu znát, jaké překvapení svému okolí chystá. Hladinu jezera křižovaly vahadlové lodě, které přivážely další a další turisty na pevninu uprostřed, odkud k samotnému vrcholu vede prašná cesta. Snadno ji zdoláte za půl hodiny. Dávné erupce sebraly vulkánu podstatnou část jeho výšky, a tak „hora“dnes dosahuje pouhé tři stovky metrů, které z Taalu činí jeden z nejmenších vulkánů na světě.
Sopka leží jenom padesát kilometrů jižně od hlavního města Manily a místo je oblíbeným cílem všech lidí toužících alespoň na chvíli si oddechnout od hektického tepu velkoměsta. Po celou dobu si zde připadáte jako na odpolední procházce a nebezpečí vám ani nepřijde na mysl, vždyť poslední erupce se zde odehrála v roce 1977. Sopka však své návštěvníky dokonale klame, dokáže se probudit s nečekanou zuřivostí. Stejně jako tomu bylo minulý víkend.
Sopka Taal už má na svědomí více než šest tisíc lidských životů. Se svými čtyřiatřiceti zaznamenanými erupcemi ji na Filipínách překonává už jen Mayon, vulkán ležící na jižním Luzonu, který je díky svému symetrickému kuželovitému tvaru považovaný za prototyp dokonalé sopečné krásy.
Dým a popel 200 dní
V polovině 18. století aktivita Taalu neustala po 200 dní a zcela změnila charakter celé oblasti. Jezero, původně spojené s mořem, přehradil sopečný materiál a uvěznil v něm některé původně mořské živočišné druhy, takže ještě ve 30. letech minulého století se ve zdejších vodách vyskytovali i žraloci.
„Vezměte si raději masku,“varovala mě recepční jednoho z manilských hotelů v pondělí ráno. Jindy plné ulice zívaly prázdnotou, stejně jako školní lavice a vládní úřady. Zpoza oken autobusů na mě zíraly obličeje zahalené v rouškách, které rychle mizely z prodejních pultů.
Lehce jsem setřel prach usazený na střeše automobilu parkujícího před hotelem a zkontroloval oblohu, po včerejším blankytu nebylo ani památky, nebe ztichlo a zatáhlo se do nehybné smuteční šedi. Místní letiště v pondělí odpoledne hlásilo téměř tři stovky zrušených letů.
Otevřené odletové okno se začalo rychle přivírat v neděli v podvečer, ještě v šest hodin se někteří piloti rozhodli odstartovat, další pasažéři již měli smůlu.
„Oznámili nám, že se naše letadlo z Hongkongu muselo kvůli sopce vrátit. Dali nám čísla, na kterých si máme změnit letenky, nic však proplácet nebudou, protože se prý jedná o zásah vyšší moci,“svěřoval se mi v pondělí večer Čech Tomáš Potěšil, který společně s manželkou již odletět nestihl.
Představa opakování islandského scénáře, kdy výbuch tamní sopky Eyjafjallajökull v roce 2010 poznamenal evropské letové schéma na několik měsíců, naštěstí vzala za své následující den, kdy se nebe opět otevřelo.
Silnější než armáda
Na Filipínách se nachází stovka vulkánů, z nichž třiadvacet je aktivních. Stomilionová země, rozprostírající se na 7 641 ostrovech, tvoří součást ohnivého prstence táhnoucího se po obou stranách Pacifiku. Tektonicky aktivní zóně se nevyhýbají ani zemětřesení, každoročně Filipíny zasáhne také v průměru dvacet tajfunů, které se formují v Pacifiku a následně se přesouvají západním směrem k asijské pevnině. Poslední z nich, tajfun Uršula, udeřil na Filipíny na konci prosince a zanechal za sebou padesát mrtvých.
Na Filipínách se nachází stovka vulkánů, z nichž třiadvacet je aktivních.