Underworld přinesli spíše snění než taneční nářez
Jindřich Göth
Britskou elektronickou kapelu Underworld můžeme s čistým svědomím brát jako klasiky žánru, což je však poněkud dvojsečná pocta. Nikdo jim neodpírá zásluhy, ale zároveň už od nich nečeká nic světoborného.
O zásluhách Underworld se netřeba bavit, kdo nezná zásadní desky Dubnobasswithmyheadman (1994), Second Toughest In The Infants (1996) nebo Beacoup Fish (1999), určitě slyšel alespoň klubovou hymnu Born Slippy, jíž vtiskl punc nesmrtelnosti režisér Danny Boyle, když ji neopakovatelným způsobem použil v závěrečné scéně drogové generační výpovědi Trainspotting.
Nejnovější počin Drift Series 1 je výběrem skladeb z audiovizuálního experimentu, který Underworld odstartovali 1. listopadu 2018. V rámci něj skupina každý týden vydávala novou hudbu. Celkem šlo o 38 skladeb, které doprovodila videoklipem a po určitou dobu poskytla volně ke stažení.
Tento desetiskladbový sampler dokazuje, že ke zkostnatělé „klasické“instituci mají Rick Smith a Karl Hyde na míle daleko. Deset skladeb, které na Drift Series 1 umístili, dokazuje, že jsou stále mistry v rozvíjení děje a navozování podmanivé atmosféry.
Na té je ostatně postavena většina tracků. Nečekejte žádné taneční nářezy, ale velmi jemné kompozice, ponořené jakoby do mlhy, které mají sílu vás během poslechu odnést do jiných světů. Před očima se míhají obrazy, křehké melodické linky se nabalují a vrství jedna na druhou a v pravou chvíli se ozve odněkud zdálky snový vokál. Jako v opravdu krásné a uhrančivé Listen To Their No, což je jeden z vrcholů desky. Dalším je Brilliant Yes That Would Be.
Underworld se hlásí ke svým kořenům, už první skladba Appleshine zní jako Kraftwerk v pozdnějším období. Zvukově možná nejsou tak vizionářští a progresivní, jak bývali, bohatě to ale vynahrazují smyslem pro dokonale zvládnutou skladbu, což v ranku taneční hudby není a nebylo vždy pravidlem.
City, ne beaty
Nejde jen o naroubované plochy a beaty, Underworld jsou mistři v práci s gradací, v pravý čas dokážou uhnout, nasadit úplně jiný motiv, který ale logicky navazuje na ten předešlý. I desetiminutová stopáž pak uteče jako nic. A samozřejmě produkční práce je naprosto bez chyby.
Drift Series 1 nelpí na jednoznačných hitech, což je jenom dobře. Do svých osidel si posluchače získává postupně, pozvolna se zadírá pod kůži, až nakonec zjistíte, že vám ústřední melodické linky den co den rotují v hlavě a toužíte si album pouštět znovu a znovu.
Není divu, je to úžasné zvukové dobrodružství, úchvatný výlet (trip, jak se říkávalo v dobách, kdy byla taneční scéna na vrcholu), avšak bez použití jakýchkoliv ilegálních ohýbačů reality. Tady jde opravdu jen o hudbu. V tomto případě vynikající.
Underworld nepatří ke kapelám, které zažily svůj vrchol v roztančených devadesátkách a teď už jen vzpomínají na doby největší slávy. Jejich hudební řeč je nadčasová, protože se nesoustředí na formu, ale na obsah. Hlavní jsou emoce, nikoliv počet beatů za minutu.
Drift Series 1 Underworld