Hysterie jménem elektroauta

Český člověk zase vyzrál na zákony. Stačí si udělat registrační značku na přání – a máte elektromobil i z naftového monstra. Má ale celá elektrohysterie (nejen) v Praze vůbec smysl?

ZPrahy se postupně stává jedna velká modrá zóna, a proto jsme se tu naučili žít s cinkajícími drobnými po kapsách, které následně vhazujeme do parkovacích automatů. Jakmile vidím kdekoliv na stole dvacetikorunu, v hlavě mi svitnou parkovací hodiny – v centru je za to krásná půlhodina a třeba v Praze 5 dokonce celých šedesát minut! A dvacku rychle stahuji do kapsy.

Proti „fízlovacímu“autíčku Eltoda, které objíždí město a sbírá pokuty, není obrany. I když… Někteří řidiči si dodnes zakrývají jedno číslo na espézetce, třeba obalem od sušenky, protože autíčko pak značku nepřečte. Je to sice nelegální, ale řeší to řidič autíčka Eltodo? A kdyby – jak vám policisté dokážou, že jste sušenkový obal instalovali na značku vy?

Jak už včera napsala MF DNES, jiní filutové jsou daleko tvořivější a vyrábějí si registrační značky na přání, začínající na „EL“, což je parkovací kód pro elektroauto, tudíž ona Eltodo autíčka tato vozidla nepovažují za parkovací hříšníky. Jenom kolem nich projedou. A je úplně jedno, že značku začínající na EL má zrovna Mercedes G s šestilitrovým dvanáctiválcem biturbo.

Jak příznačné pro celou dopravně-ekologickou hysterii.

Můj kamarád si asi před rokem a půl koupil „hybrid do města“. Tedy hybridní automobil. Nebyla to levná sranda. Spolu s ním tak učinila spousta dalších Pražanů. Skočili na pirátskou návnadu, že hybridy budou parkovat v Praze za symbolických sto korun ročně. No, už je to zrušené. V dubnu minulého roku se pražští radní usnesli, že to vlastně není dobrý nápad. A že hybridy nejsou ekologické.

Vedení Prahy se v tom strašně zamotalo. Dalo výjimku jen určitým hybridům (například musely mít výkon do 135 kW). Ale radní už neprokázali, jak dospěli zrovna k tomuto číslu. Takže majitelé silnějších hybridů se naprosto logicky bouřili, dávali podněty k příslušným institucím. A Praha pak pro jistotu zrušila výjimku pro všechny hybridy, což jednoznačně potěšilo všechny, kteří si ony hybridy s vizí levného parkování nakoupili. Deník N uvedl, že za diskriminaci hybridních aut hrozí Praze od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pokuta až 10 milionů korun. Protože celá vyhláška byla totální... hybrid.

Takže na modrých zónách v Praze mohou stát už jen „čistá“elektroauta. Jejich majitelé zase museli dříve absolvovat trýznivou návštěvu registru vozidel. Moc horších věcí není. Úřad byl samozřejmě obrovsky zahlcen. Praha tak snaživě a zároveň velmi inteligentně vymyslela ony registrační značky na „EL“. Výsledkem je, že po Praze přibylo „ELIŠEK1“v šestilitrech. Ekologii se nezavděčíte.

Je to, jako když dáte křečka do bubínku. On prostě běží, běží, nekouká napravo nalevo a doufá, že zdárně doběhne na konec.

Přesně v takovém bubínku je teď primátor Zdeněk Hřib a jeho kolegové.

Póza versus realita

Dá se polemizovat o celé elektrohysterii. Jsou ta bzučící auta opravdu tak ekologická? Možná jste i vy zaregistrovali mnoho průzkumů, které s tím polemizují. Třeba ten od německého autoklubu ADAC – jejich profíci se nesoustředili jen na samotné emise, ale logicky na celkovou ekologickou zátěž vozidla Tesla S. Včetně výroby.

Za dvacet let se budeme elektropohonu v dnešní podobě jen smát. Budoucnost je vodík.

Výsledek? Je méně ekologická než některé diesely. Lithiová baterie zkrátka nevzešla z kompostování.

V tomto je sympatická Mazda. Jde proti proudu a pořád si tvrdí svoje: elektroauta v dnešní podobě jsou blbost! Jedno elektroauto Mazda vyrábí. Model MX-30. Ale dá se říct, že je to takový „protestní“model, protože disponuje výkonem pouhých 35,5 kWh. Normou jsou akumulátory s výkonem okolo 100 kWh. Mazda MX-30 tak na jedno nabití ujede asi 90 kilometrů, ale její majitelé při každodenním hodinovém stání u nabíječky mohou přečíst hodně knih.

Mazda totiž nechce „pózovat“, ale prezentovat fakta. Jak píše odborný server autoforum.cz: „Automobilka propočítala emise CO2 v rámci celkového životního cyklu a ty následně porovnala s dieselovou Mazdou 3. Zjistila, že pokud elektrifikace skutečně má být prospěšná, je třeba přijít pouze s malým paketem baterií, jinak může elektromobil škodit přírodě více než naftový vůz.“

Elektromobil obecně má podle Japonců význam pro přírodu jen od 80 tisíc do 160 tisíc kilometrů. Ano, až když má na tachometru 80 tisíc, stává se čistějším než diesel. Tak dlouho trvá, než vykoupí svoji uhlíkovou stopu z výroby. A proč do 160 tisíc? No protože zhruba v této kilometráži se musí baterie měnit. A celé to začíná od začátku...

Tím neříkám, že ekologická doprava je nesmysl. IT hipsteři ať si klidně brázdí s Teslou dál ulice Prahy, ve kterých alespoň nemusí platit parkování. Ale to je v podstatě veškerý benefit těchto aut. Tedy – zatím. Myslím, že za dvacet let se budeme elektropohonu v dnešní podobě jen smát. Budoucnost je vodík. Vodíkový automobil je sice také elektromobil. Ale nemá ekologicky náročný akumulátor, nýbrž palivový článek, kde se vodík mísí se vzduchem a vzniká elektřina. Mimochodem, vodíkové auto naplníte za pět minut.

Ale to už jsme odběhli daleko od SPZ. Nyní nás zkrátka čeká v Praze (a možná i v mnoha dalších českých městech) boj proti benzinu a dieselu, prvoplánové protežování elektroaut… a nakonec třeba i komplexní zalesnění centra. Než zase přijde nějaká jiná móda.