Resort průšvihu a korunní princ K. H.
Bleskové odvolání ministra dopravy Vladimíra Kremlíka nebylo velkým překvapením. V jeho křesle za posledních 28 let sedělo 19 ministrů a čtyřapůlletý mandát Dana Ťoka, Kremlíkova předchůdce, byl na české poměry malý zázrak.
Kremlík nebyl výrazným ministrem a Andreji Babišovi nijak zvlášť k srdci nepřirostl. Když na podzim autem s majáčkem předjel frontu u rakve Karla Gotta, premiéra to naštvalo a čekalo se jen na nějaký další průšvih, stačila možná větší kalamita na D1. Nakonec mu dolomila vaz zakázka na elektronické dálniční známky, i když možná ještě víc to, že v jejím hodnocení oponoval Babišovi.
Premiér má výhodu v tom, že na ministry často nominuje lidi vně hnutí ANO a hlavně vně jeho poslaneckého klubu. To mu dovoluje odvolávat ministry bez sentimentu i obavy, že se změní v neřízenou střelu typu Karly Šlechtové. Podobně Babiš vytáhl loni na jaře z klobouku i vicepremiéra a ministra průmyslu Karla Havlíčka, kterého teď postavil před osudovou zkoušku. Havlíčka si premiér na rozdíl od Kremlíka oblíbil, jakkoliv je do značné míry jeho protipólem. Klidný, erudovaný, bez škraloupu, nestřílí od boku, těžko se mu oponuje, dobře působí v médiích, kam chodí v roli Babišova pretoriána…
Už dnes je Havlíček zjevnou dvojkou ve vládě. Je vicepremiérem, který zastupuje premiéra, hodně s ním jezdí po světě a koordinuje ekonomickou politiku vlády. Je ministrem průmyslu a obchodu, který má na triku třeba plánování nových bloků jaderných elektráren či výběr čtvrtého mobilního operátora. Kromě toho přebral i celou gesci vědy, výzkumu a inovací, která třeba v Sobotkově vládě vydala na celého ministra (Pavla Bělobrádka). Teď na něj má spadnout ještě balvan rizikového ministerstva dopravy, kde na Havlíčka čeká třeba předělat tendr na elektronické kupony, čelit trablům se zaváděním konkurence na železnici, stavět železniční koridory nebo vymlouvat prezidentovi kanál Dunaj–Odra–Labe.
Propojení průmyslu a dopravy je sice o něco logičtější než spojit ministerstva zemědělství a životního prostředí, jak navrhuje hnutí STAN, protože průmysl má málokdy zcela opačné zájmy než doprava. Ovšem spojit dvě už teď velká ministerstva (průmysl hospodařil loni se 45 a doprava se 73 miliardami), jakkoli je od sebe dělí jen deset minut chůze, je krok do neznáma. A mýlí se Babiš, když říká, že je to jen návrat k někdejšímu ministerstvu hospodářství z časů Klausových vlád. Tehdy sice ministerstvo hospodářství existovalo, ale bylo spíš předchůdcem dnešního ministerstva pro místní rozvoj: vedle něj samostatně fungovaly resorty průmyslu a dopravy.
Pokud Havlíček novou roli, fakticky šéfa tří až čtyř resortů, ustojí a obstojí v ní, jeho politická váha a význam ve vládě dramaticky posílí. A definitivně tak potvrdí svou pozici Babišova korunního prince, snad i možného náhradníka, kdyby bylo potřeba, aby současný premiér třeba v zájmu vzniku nějaké budoucí vlády ustoupil do pozadí. Anebo neobstojí – a pak bude Babiš, opět bez sentimentu, hledat nového ministra průmyslu.