Zázraky z Podolí
Čeští lékaři dělají špičkové zákroky na světové úrovni – operují děti v děloze
Zní to jako sci-fi: operace ještě nenarozeného dítěte v břiše matky. V Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí se však nereálné představy mění ve skutečnost.
Před pár dny tu lékaři poprvé v historii provedli dítěti operační zákrok v děloze a zastavili tak rostoucí nádor v jeho tělíčku. Laserem ho zmenšili na polovinu. Podolští operatéři mimořádným výkonem jen potvrdili, že patří mezi světovou elitu. Holčička jménem Miriam díky unikátnímu zákroku přežila. Na svět přišla císařským řezem ve 34. týdnu.
„Šlo o opakovaný nitroděložní zákrok s laserovým cíleným uzávěrem přívodných cév. Byl to náš první zákrok tohoto druhu,“popisuje Petra Hanulíková, jedna z pětičlenného týmu Fetálního centra podolského ústavu, které výjimečné operace ještě nenarozených dětí provádí.
Jako jediné v Česku. A jedno z mála na světě. „Pak byla holčička předána naším neonatologům v Podolí a musím vyzdvihnout i operatéry z Motola, kteří se jí ujali následně,“dodává Hanulíková, sympatická vysoká blondýna, jediná Češka, která unikátní zákroky umí.
Fetální centrum je jedním z největších pokladů, které skrývá krásná budova podolské porodnice. Centrum vzniklo v roce 2012 a od té doby má na svém kontě již 228 jedinečných zákroků v těhotné děloze. Život zachraňuje především ještě nenarozeným dvojčátkům – 176 operací se týkalo právě jich. Minulý týden zachráněná Miriam tak ani zdaleka není jediné dítě, které se narodilo jen díky umu zdejšího fetálního týmu.
Když doktoři v pražském Podolí sdělili na podzim roku 2018 těhotné Žanetě Dubišarové, že její holčičky dvojčata mají transfuzní syndrom, nehroutila se. Zkrátka proto, že vůbec netušila, o co jde. „Měla jsem jen zmatek v hlavě, žádný velký stres,“svěřuje se.
Přitom k němu měla důvod. Syndrom je způsoben nevyváženým tokem krve mezi dvěma plody sdílejícími jednu placentu. Jedno dvojče ji „krade“tomu druhému. A musí se konat. Jinak to nedopadne dobře.
Jak vysvětluje Radovan Pock, další z pětičlenného elitního lékařského týmu: „To jsou operace, které tu provádíme nejčastěji. Snažíme se tuto společnou placentu oddělit na dva funkční celky. Což se dělá laserem.“
„Oddělujeme dvě fetální cirkulace, krevní oběhy, na samostatné jednotky,“doplňuje.
pokračování ze strany 1 „Radši jsem nic negooglovala a poslouchala doktory,“vzpomíná Žaneta Dubišarová. „Samozřejmě mě upozorňovali na možnost, že to může přežít jen jedna holčička, ale to jsem si nepřipouštěla.“Jejím dvojčatům je nyní 18 měsíců. A jsou zdravá. „Když se na holčičky dívám, jak jsou spokojené a šťastné, pořád spolu, tak si teprve uvědomuji, co všechno mi doktoři v Podolí zachránili,“říká s dojetím v hlase.
Celý zákrok speciálním laserem trvá od dvaceti minut do hodiny. Laserové vlákno, de facto silnější vlasec, se zasune do kovového nástroje – takzvaného fetoskopu a ten následně do dělohy. Laser pak přepaluje cévní spojky. „Využíváme princip tepelné koagulace. Céva se speče. Nikdy se nepřeřízne,“vysvětluje Pock.
Nejen nádherné příběhy
O porodnictví se často říká, že je to krásná práce. Dokud se něco nepokazí. Pak začíná boj. Když se k tomuto textu měli fotit všichni doktoři z Fetálního centra, nebylo možné je „sešikovat“před objektiv dohromady. Miminka se na nic neptala, dva podolští experti museli pracovat. Celý tým vede uznávaný expert Ladislav Krofta, kvinteto operatérů doplňují doktor Jiří Vojtěch a jeho kolega Lubomír Hašlík, který před chvílí proběhl kolem nás v zeleném plášti do sálu.
„Fetální medicína se využívá také třeba u transfuzí krve plodu v děloze, pokud plod trpí chudokrevností. Také se operují vrozené vady močového měchýře nebo hrudníku,“popisuje Petra Hanulíková další problémy, se kterými ona a její kolegové v Podolí pomáhají.
Práce podolských doktorů samozřejmě nepřináší jen nádherné příběhy. „Další operace, kterou děláme u jednovaječných dvojčat, je v případech, kdy není možné, aby těhotenství pokračovalo v počtu vznikajících plodů. A to z důvodu extrémně nedostatečného růstu jednoho z plodů nebo vrozené vady,“nastiňuje Pock.
U jednovaječných dvojčat platí: když se něco stane jednomu, tak jde o život i tomu druhému. Pro rodiče pak v některých případech přichází mrazivá zpráva. Buď přežije jedno dítě, nebo (nejspíš) žádné. Vyberte si. Zpravidla se stává, že jedno dítě má nedostatečný díl placenty, což mu přestává stačit. „V takovém případě se přikročí k tomu, že musíme upřednostnit dobře vyvíjející se dvojče na úkor toho, jež se dobře nevyvíjí. To se dělá přerušením průtok krve v pupečníku, bipolární okluzí,“popisuje Hanulíková.
Úspěšnost: 70 až 90 procent
Samotný proces oznamování „Sofiiny volby“je to nejnáročnější, co k jejich povolání patří. „Jsou to věci složité, které řešíme v týmu. A vždycky to řešíme s oběma rodiči. Klidně pět hodin. Jsou rodiče, kteří řeknou: Chci mít aspoň jedno dítě, které bude co nejzdravější. Jiní bojují,“popisuje nelehké situace Hanulíková. Podle ní je nejlepší říct rodičům vše na rovinu, jaké jsou šance. Zázraky se nedějí.
I když... „Zažili jsme tady jeden případ, kdy jsme říkali, že to je katastrofa. Že to špatně dopadne. Ale maminka si stála za svým, chtěla bojovat. A má dvě zdravé holčičky. Pro nás to byl zázrak. Jsme rádi, že jsme se mýlili,“popisuje Pock.
Co se týče úspěšnosti zákroků konkrétně u dvojčat, zachrání podolští lékaři obě děti v 70 procentech případů, alespoň jedno dítě pak v 90 procentech. Momentálně v centru sledují dvanáct pacientek.
A budoucnost? „Prenatologie se potýká především s problémem nedonošenosti, předčasných porodů. Těhotnějí starší rodičky, nemocné rodičky,“popisuje Pock a hledí do budoucnosti, v níž by mohlo dojít k revoluci. „Někdo přijde s umělou placentou, to bude dramatická změna prenatologie jako takové. Nějaké pokusy tady byly, zatím jen na ovcích,“dodává muž, který hraje ve volném čase na housle v amatérské pop-rockové kapele Esence.
„Nejvíce dojemné je, když se jednou za rok s dětmi my doktoři setkáme,“popisuje doktorka Hanulíková pravidelné setkávání o Dětském dnu. „Zprvu jsem říkal, že to je blbost, ale… když jsem se pak s dětmi setkal…“přerušuje větu Pock a lesknou se mu oči. „Vidíte, já jsem z toho úplně naměkko i teď.“