Jak přežít na ledu
Březinovi bude třicet a včera bojoval o medaili
Za tři týdny se má Michal Březina stát otcem, s manželkou Danielle očekávají narození potomka. Také tím bude mezi současnými krasobruslaři unikátní.
„Momentálně v kategorii mužů žádný další otec není,“říká. Zatím posledním byl legendární Jevgenij Pljuščenko v roce 2014.
Ještě před půldruhým rokem platilo, že se Březina připravuje v Kalifornii a závodí po celém světě, zatímco manželka trénuje a podniká v New Yorku. Až v létě 2018 se za ním přestěhovala.
„To mi pomohlo psychicky. Už nemusím tolik cestovat napříč Amerikou,“říká Březina. Zklidnění rodinného života patrně přispělo k tomu, že stále závodí.
Má na kontě třináct účastí na mistrovství Evropy, čímž se nikdo jiný z letošních aktérů chlubit nemůže. Jedenáctkrát skončil v Top 10, což je český rekord. V roce 2013 získal dosud jedinou medaili, bronz. Včera v Grazu útočil z první pozice po krátkém programu na další, válku nervů však nezvládl. Třikrát se v úvodu jízdy pokusil neúspěšně o čtverného salchowa. Pak se rozeskákal, ale už bylo pozdě. Sestoupil na konečné 7. místo. „Jako bych nebyl v úvodu jízdy pořádně rozhýbaný.“
Problémy se řetězí
Pouze 31letý Izraelec Byčenko byl v závodě mužů starší. „V sólové kategorii je dnes 30letý krasobruslař naprostou výjimkou,“říká Tomáš Verner, bývalý mistr Evropy. Březinovi bude třicet v březnu.
Pljuščenko zkoušel závodit do jednatřiceti, v průběhu kariéry si však dopřál tři odpočinkové sezony bez soutěží. Přesto po 30. narozeninách opakovaně vzdával závody kvůli zraněním, včetně olympiády v Soči 2014. Prodělal tucet operací, bruslil se čtyřmi šrouby v páteři, s umělou ploténkou a pod prášky proti bolesti. „Ke konci kariéry už byla nesnesitelná,“ posteskl si.
Pro Březinu je klíčem k ledové dlouhověkosti nacházení správné míry zátěže, psychické i fyzické. Prospívá mu spolupráce s koučem Rafaelem Arutjuňanem, jenž v minulosti proslul tím, že dokáže opět nahodit odepisované starší krasobruslaře. „Rafael mi zdůrazňuje: náš sport není jen o skocích a technice, ale i o bruslení, na to se musíš zaměřovat,“líčí Březina.
Právě enormní zátěž z přemíry tréninkových skoků, především čtverných, bývá často důvodem k předčasnému ukončení kariér.
Kdysi, když se Březina učil čtverný toeloop a salchow, zvládal na tréninku i dvacet čtverných pokusů za den. Jeho sparingpartner, 20letý mistr světa Chen, jich dělá dokonce třicet.
V současnosti už je Březina musí omezovat. „V některých dnech dám na tréninku raději třeba jen pět čtveráků,“říká.
Podle vědeckých studií krasobruslař i při „pouze“trojitých skocích dopadá na nohu silou trojnásobku váhy celého těla. „Takže když vážím 67 kil, je to jako 200kilový náraz na kotník, koleno, kyčel, záda.“
Navíc nejde o vyváženou činnost.
„Při dopadu na jednu nohu je kyčel posunutá a není ve správné fyziologické pozici pro páteř,“připomíná Verner. „Problémy se potom řetězí od kotníku nahoru.“
Verner měl v závěru kariéry vleklé trable se zády a s vyhřezlou ploténkou. V sedmadvaceti řekl závodům sbohem.
Ale také současný král ledu Nathan Chen má už ve dvaceti letech na kontě operaci kyčle.
S vyšším prahem bolesti
Březinova mysl si na nápor při dopadech na led dávno zvykla. „Mám to jako hokejisté. Když je někdo narazí na hrazení, ze začátku je to bolí, ale postupně si tělo zvykne a práh bolesti se posouvá výš.“
Podle jeho otce Rudolfa, který jej v dětství vedl, mu mohl prospět mírnější režim na začátku kariéry. „Ačkoliv mi to tehdy někteří vyčítali, dával jsem mu v létě vždy měsíc volna naplněný aktivitami rozvíjejícími jiné části těla. Možná i proto není teď tak vyčerpaný.“
Nejzávažnější zranění kariéry paradoxně
V některých dnech dám na tréninku raději třeba jen pět čtveráků.
řešil už v 18 letech. „Byl na operaci s frakturou chrupavky. Ale zákrok v Brně provedli tak úžasně, že vydržela dodnes,“říká otec.
Další zdravotní potíže byly v porovnání s jinými bruslaři přijatelné. „Umí si vyhazovat ramena. Povedlo se mu to i před bronzem v roce 2013,“vzpomíná Rudolf Březina. V roce 2017 si syn natrhl vaz v kotníku. „Pobolívají mě kolena i páteř, ale když dobře dělám suchou přípravu a regeneraci, dá se to vydržet,“tvrdí.
Na trénincích se kvantitu snaží nahrazovat kvalitou.
Mění rovněž náplň práce v posilovně. „Když jsem byl mladší, zvedal jsem tam nohama i 200 kilo, teď dělám s činkami jen udržovačku. Těžší činky už by moje klouby neunesly,“povídá Březina.
Metody, které vyznává, ho dovedly až do Grazu. Ve věku, kdy někdejší soupeři už zůstávají jen u obrazovek. Co se týče uměleckého provedení jízd, vypracoval se u kouče Arutjuňana mezi nejlepší na světě. Zaostává však v repertoáru čtverných skoků – a často selhával v nejdůležitějších chvílích psychicky.
„Ztratil jsem bezstarostnost mládí a začal o jízdách až moc přemýšlet,“přiznává muž, jenž býval před 10 lety takřka neomylným skokanem.
V Grazu si zakazoval myslet na medailovou šanci i možný konec kariéry.
Přesto medaili za výdrž nemá.