Pálovy hry. Pravá Čína, noci na gauči

Vzpomínky na udatnou Kvitovou, večerní posezení u piva či „atentát“na Hlaváčkovou

Peking. Londýn. Rio de Janeiro. A brzy Tokio. Čtvrtá olympiáda čeká v létě Petra Pálu, bývalého deblistu, fedcupového kapitána a šéfa tenisových výprav na hrách.

I když šéfa... Kolikrát si musí připadat spíš jako sluha mnoha pánů (a paní). Prožívá perné dny v různých rolích. Aniž by si stěžoval, kmitá s nemnoha pomocníky okolo kurtů od svítání do soumraku. Tluče do míčků, stojí fronty, organizuje, fandí, nosí, radí, řídí.

„Tenistky a tenisté jsou zvyklí na osobního trenéra nebo na celý tým pomocníků. Na olympiádě je podle pravidel hráčský doprovod výrazně skromnější. Snažím se všem vyhovět, což dá zabrat.“

Večer brzy padáte za vlast?

To právě úplně ne. Když mám padla, rád si sednu ve vesnici s ostatními trenéry a pobavím se, abych nasál atmosféru a zjistil, co se děje v jiných sportech. Dáme si pivečko.

Co si vybavíte, když se poví Peking 2008?

Jak bylo všechno umetené a upravené na hlavních třídách. Schválně jsme pak zašli do vedlejších uliček na jídlo, abychom viděli skutečnou Čínu.

A?

Už to tam bylo trošku jinačí. (směje se) Takové autentičtější.

Ještě někde jste se byl mrknout?

Jel jsem dvě a půl hodiny na divokou vodu. Jakmile jsme vstoupili do areálu, zrušili závod kvůli počasí. Ale později jsem se vrátil a pan Pollert mi ukázal kanál, který Češi stavěli. To se mi jako laikovi moc líbilo. A protože na tenise nikdo nepostoupil do bojů o medaile, šel jsem na atletiku a viděl finále stovky.

Co Londýn 2012?

Zvláštní zážiteček bylo řízení auta s volantem na druhé straně přes centrum z vesnice do Wimbledonu. Naštěstí nebyla špička, což mi úkol trošku ulehčilo. Snad ještě déle jsem to auto hledal, nemohl jsem se k němu dostat přes tisíc zákazů. Olympiáda je na tohle přísná.

Jak na vás působil barevný Wimbledon?

Čekal jsem, že se prostředí víc bude podobat grandslamu. Jenže ITF si všechno pořádala sama. Druh diváků byl jiný. Vstupy i bezpečnostní kontroly byly jinde. Šel jsem do jídelny. Zavřeno! Jasně, olympiáda je jiná akce, ale aspoň se mohlo zůstat u bílého oblečení, které k trávě patří.

Většina tenistů ani nebydlela ve vesnici, že?

Jak jsou zvyklí z Wimbledonu, pronajali si domky u areálu. Vesnice byla daleko a já zůstával na tenise až do tmy, takže jsem vždycky u někoho přespal v obýváku na gauči, abych ráno byl včas na rozehrávce.

Turistické dojmy z Ria?

Nula. Nebyl jsem nikde. Ani na pláži. Nestíhačka. Jen jednou jsem se podíval do Českého domu.

Zato úspěchů se urodila kupa.

Konečně! Na minulých olympiádách se velká očekávání nenaplnila. Rio bylo parádní. Měli jsme štěstí, že se Radek Štěpánek s Luckou Hradeckou dostali do soutěže v mixu. V ženském deblu jsme málem měli dvě placky. Jenže Andrea Hlaváčková s Luckou Hradeckou smolně prohrály semifinále.

Švýcarka Hingisová při českém mečbolu napálila Hlaváčkovou do oka, pamatujete?

No jasně. Ale bral jsem to jako normální tenisový úder, který náhodně trefil Andy do oka. Ve čtyřhře jsem podobných nástřelů rozdal a schytal spoustu, aniž bych chtěl. Nakonec holky hrály nevděčný zápas o bronz proti Báře Strýcové a Lucce Šafářové.

Bronzovou sklizeň korunovala Petra Kvitová. Viděl jste, jak prahne po medaili?

Nepřiletěla v nejlepším rozpoložení. Ale vyřadila Wozniackou. V bitvě přetlačila Makarovovou, která jí neseděla. Dala nakládačku Svitolinové. Pak jsem se trochu divil, že ji porazila právě Puigová. Jenže ta zrovna neskutečně válela. A klobouk dolů, jak Peťa po takové porážce druhý den udolala Keysovou ve famózním zápase. Tenisti nejsou moc zvyklí se hned po prohře znovu prát. Ale Petra to zvládla úžasně. Zaplať pánbůh.