Rouškou a zlatem proti viru

Nejen eventuální pandemie koronaviru, ale i samotný strach z ní může vážně poznamenat světovou ekonomiku. Už teď lidé začali masově ukládat peníze do zlata, což má asi stejně chabý efekt, jako když vykoupili v lékárnách roušky.

Zlato a roušky. Když přichází na lidi strach z celosvětové pandemie, uchylují se k intuitivním, ba impulzivním krokům. Že si žlutý kov svoji hodnotu drží, ať se děje, co se děje, vědí už z pohádek svých dětských let. A rouška? Co na tom, že podle lékařů před nákazou příliš neochrání, spíše jen omezuje možnost jejího šíření, z již ovšem nemocného člověka. V roušce zkrátka mnozí spatřují jakýsi bájný štít, který je – opět jako v pohádce – ochrání před „drakem“, byť neviditelným, na kousíčky rozděleným na takřka nekonečno koronavirů.

Vlastně nejsme od draka tak daleko ani ve skutečnosti. Vždyť podle jedné z teorií se na tržišti ve Wu-chanu nový typ koronaviru přenesl poprvé na člověka z hada. Drak nebo had, čert to vem! Děs z draka nové doby, tedy globální pandemie, včera vyhnal cenu zlata do blízkosti jeho dějinně nejvyšší korunové ceny. Unce drahého kovu se prodávala i za více než 36 300 korun. Historicky absolutně nejvyšší cena přitom činí jen o málo více, necelých 36 600 korun. Bude-li se nákaza dále šířit, tento rekord vezme za své. Tisíckrát mohou centrální bankéři a mnozí experti lidu vtloukat do hlavy, že zlato není dobrá investice (protože nenese úrok, dividendu, ani, dejme tomu, výnos z pronájmu). Strach a obava z neznámého v nich přesto oživují tisícileté „barbarské“pudy a třpytivý kov má opět navrch nad většinou investic jiných.

Stejně tak stoupá hodnota, kterou lidé spatřují právě v obyčejné roušce. Češi (a prý i Čínani, kteří je posílají do domoviny) tyto novodobé rádoby štíty včera v tuzemských lékárnách prakticky vykoupili. Půvabné. Dobrý štít porazí draka a pak hurá zpět za svým zlatým pokladem. Věru pohádkové uvažování. Stále se k němu vracíme – zvláště tehdy, je-li zle.

První na ráně je maloobchod

Tak šup do reality. Epidemiologové a další experti se domnívají, že dlouhodobě v zákrytu číhá vir, resp. nějaká mutace či bakterie zatím nespecifikované „infekce X“, která se dříve či později rozšíří po celém světě jako před více než sto lety takzvaná španělská chřipka – s potenciálně obdobně devastujícími účinky. Zlato ani rouška nepomohou. Španělská chřipka v letech 1918 až 1920 usmrtila kolem padesáti milionů lidí, i když některé odhady uvádějí i vyšší cifru. Zatím nelze vyloučit, že touto „infekcí X“není právě se šířící nákaza koronavirem. To trhům pochopitelně na klidu nepřidává.

Nemusí však dojít na obdobu španělské chřipky, aby se burzy dostaly do paniky. Středně těžká až těžká pandemie, například chřipkového onemocnění, způsobí celosvětově škodu 570 miliard dolarů ročně, takže sebere 0,7 procenta ročního globálního ekonomického výkonu, plyne z odhadu Světové banky. Například šíření infekce

SARS v letech 2002 a 2003 způsobilo škodu za 50 miliard dolarů. Infekce MERS, čili velbloudí chřipka, se sice původně objevila na Blízkém východě, ovšem v roce 2015 zvláště silně zasáhla Jižní Koreu a přiměla tamní centrální banku snížit úrokové sazby rekordně nízko, neboť těžce poznamenala turistický ruch v zemi a tamní maloobchodní tržby.

Rovněž i nyní je maloobchod první na ráně. Už v uplynulém týdnu například klesaly akcie firem jako Burberry nebo Swatch. Číňané nakupují až 35 procent světového luxusního zboží, jako jsou právě hodinky či kabelky. V době šíření nákazy SARS činil podíl jejich nákupů na světovém trhu luxusu pouze 10 až 15 procent. Pokud se tedy nyní jejich poptávka kvůli nákaze koronavirem ochromí, půjde o věc, kterou historie vlastně nepamatuje. Je zřejmé, že nebudou-li Číňané moci cestovat nebo pokud budou řešit úplně jiné záležitosti, než zda si pořídit luxusní hodinky či další kabelku, branže luxusu nemá šanci tento výpadek poptávky ničím zacelit.

Agentura Bloomberg odhaduje, že trhy se nyní celkově dostanou do paniky v tom případě, kdy by se škoda na světovém ekonomickém výkonu způsobená novým typem koronaviru odhadovala v letošním roce na jedno procento světového ekonomického výkonu, což v cenách konce roku 2018 odpovídá zhruba 860 miliardám dolarů. Infekce by se také musela výrazněji rozšířit i do klíčových světových ekonomických celků, jako jsou USA či EU.

Od takového momentu jsme naštěstí ještě daleko. Intenzivní mediální pokrytí šíření koronaviru ovšem i tak překrývá všednější téma. Když lid bere útokem lékárny, roušky, případně zlatý poklad, přirozeně méně ho trápí třeba Trumpův impeachment nebo podivné zakázky na tuzemském ministerstvu dopravy. Navíc se politici mohou stylizovat – a mnozí tak činí – do role prince, který lid před drakem chrabře ochrání.

Pokud však na burzovní paniku nakonec opravdu dojde, skutečný štít neposkytnou ani tak politici jako centrální banky. Budou v takovém případě tisknout ještě víc peněz než dosud, aby tak paniku alespoň zčásti rozehnaly. I ČNB včera schovala „všední“vzpomínku na své enormní tištění stovek miliard nových korun – to probíhající v rámci intervence z let 2013 až 2017 – za mediální ohlas kolem koronaviru. Po šesti letech odtajnila, jak kdo v roce 2013 o spuštění intervencí hlasoval, kdo konkrétně „přeběhl“(pro zvídavé: Mojmír Hampl). A kdo tedy zřejmě nepotřebný (žádný „drak“tehdy nehrozil) tisk tolika miliard vlastně nejvýrazněji zapříčinil. Je to zajímavé čtení.

Když se však řeší roušky, zlato a novodobí draci, jdou takové malichernosti jako reálné stovky miliard korun stranou.

Nebudou-li Číňané moci cestovat či budou řešit jiné věci, branže luxusu pokles poptávky nezacelí.