1 072,46 -0,18% odměníme vás za to

Pokračování z předchozí strany

Jaká nová vedení chystáte?

Chceme posilovat linky, které vedou v blízkosti německých hranic. Nejen kvůli tranzitu, ale také kvůli zálohám v naší síti. Už nyní stavíme zhruba osmdesátikilometrové vedení Hradec u Kadaně – Vítkov na severozápadě Čech. Vede přibližně v trase současného vedení, má však větší kapacitu. K tomu plánujeme novou linku z rozvodny Kočín u Temelína k rozvodně Mírovka u Havlíčkova Brodu, která posílí propojení v centrální části Čech. Pomůže s přetoky elektřiny z Německa, posílí vedení na jihovýchod Evropy, kde bývá deficit elektřiny.

Kolik vedení stojí?

Jeden kilometr vedení vyjde zhruba na milion eur, tedy 25 milionů korun, možná o trochu víc. Záleží, zda je to v horském terénu či na typu stožáru. V průměru potřebujeme zhruba tři stožáry na kilometr. Pokud se vedení „lomí“, je potřeba více mohutnějších kotevních stožárů, které jsou dražší než ty na rovném úseku.

Uleví vám při stavbě nových linek chystaný zákon o liniových stavbách?

Pokud zůstane v nynější navrhované podobě, mohlo by to zkrátit povolovací proces zhruba o 30 procent. Dnes to trvá v průměru deset let, nově by mohlo sedm, výstavba pak asi dva roky. Ale v Polsku mají speciální zákon pro liniové stavby. Například u Varšavy postavili sedmdesátikilometrovou linku včetně povolovacího procesu za tři roky. Museli to urychlit, hrozily jim problémy, protože jim rychle roste ekonomika – a s tím spotřeba elektřiny – a zároveň mají málo pokryté území. Naše přenosová soustava je robustní a postupně ji modernizujeme, takže to nějak zvládneme. Kdybychom se ale dostali do podobné situace jako v Polsku, bylo by těch sedm let hodně.

Kvůli nárazovým přetokům elektřiny z německých větrných farem investovala ČEPS 1,6 miliardy do stavby čtyř transformátorů s fázovým posuvem, takzvaným PST, v Hradci u Kadaně. Jak to funguje?

Energie vyrobená ve větrácích se dostane do systému, přičemž elektřina si vybírá cestu nejmenšího odporu a podle toho se v přenosové soustavě rozteče po Evropě. My můžeme přítok do určité míry přivřít, aby netekla neřízeným způsobem k nám. Němci si to také regulují v Röhrsdorfu (u Chemnitzu) pomocí PST a rozdělují toky do přenosových linek, jak potřebují. Každý den v devět hodin mají dispečeři z této části Evropy telekonferenci, kde podle předpovědi počasí a toků energie připravujeme provoz PST – jak je nastavíme, sladíme a kolik toho kam pustíme. Kdyby přišel uragán a ani rozdělení toků by nestačilo, pak musí Němci část větrných elektráren odstavit, utlumí výrobu. Za tzv. redispečinky a za kompenzaci nuceného snížení výroby větrných elektráren, kterou kvůli nedokončení svých přenosových linek ze severu na jih nemohou využívat, Němci ročně zaplatí 1,5 miliardy eur.

A přispěli vám Němci i na nákup PST transformátorů?

Ne, jsme součástí evropské přenosové soustavy – dnes z toho benefituje jeden, jiný bude benefitovat zítra. Pokud uvažujeme, že se z exportní země můžeme stát zemí importní, budeme je stejně potřebovat, abychom si regulovali i toky k nám. PST nám zrovnoměrnily průběh toků elektřiny, což nám umožnilo zvětšit obchodní kapacitu.

ČEPS má za úkol v každém okamžiku v přenosové soustavě vyrovnávat výrobu a spotřebu elektřiny. Co se děje, když je v síti víc elektřiny, než se stačí spotřebovat?

Do 15 minut musíme podle síťových kodexů vyrovnat nesoulad, nerovnováhu. Všechny velké podniky dělají plán spotřeby, který nám dávají den dopředu. Když si něco nasmlouvají na danou hodinu, musí to odebrat. U domácností existují odběrové diagramy, jak se bude vyvíjet spotřeba, vychází se z ročního období. Z toho namodelujeme aktuální spotřebu pro danou hodinu. Proti tomu máme nasmlouvané dodávky energie, a pokud nějaký podnik odebere více nebo méně, než měl nasmlouváno, vzniká nerovnováha v systému. Odchylku je pak třeba vyrovnat, a k tomu používáme podpůrné služby. Podle velikosti odchylky to buď systém dokáže vyrovnat automaticky, nebo musí zadat povel elektrárně náš operátor. Pokud kapacita našich podpůrných služeb nestačí, můžeme díky propojení soustav požádat o přeshraniční výpomoc.

Co by se stalo, kdybyste to neodregulovali? A kdy se to stalo naposledy?

Do 15 minut máme povinnost veškerou odchylku odregulovat. Kdybychom to neudělali a nestačila by kapacita nebo by systémy nefungovaly, pak vznikne problém v síti, například stroje by se mohly zpomalovat, docházelo by k přehřívání. Mohly by třeba začít blikat žárovky. Naposledy se objevil nesoulad v síti v létě minulého roku, v okolí Pardubic. Měli jsme tam jednu klíčovou linku vypnutou, opravovala se. Na druhé lince došlo k poruše. Došlo k výpadku, který měl sice velmi daleko do blackoutu či lokálnímu blackoutu, nicméně jsme museli aktivovat jiné zdroje.

Jak se v takových situacích, kdy výroba elektřiny neodpovídá spotřebě, postupuje?

Jsme dopředu domluveni s výrobci energií, že budou na náš pokyn měnit objem výroby. Elektrárny a teplárny, které k tomu mají potřebnou certifikaci, soutěží o to, kdo nám tyto služby poskytne nejlevněji. Platíme jim pak za připravenost pohnout s výrobou směrem nahoru nebo dolů. Do budoucna budou roli ve vyrovnávání výroby a spotřeby elektřiny hrát také velkokapacitní baterie, aktuálně je testujeme.

Kolik za to výrobcům platíte?

Stojí nás to ročně zhruba 5 miliard. Připravenost, že můžeme zareagovat a buď přidat plyn, nebo šlápnout na brzdu, tu platíme všichni ve složence za elektřinu. Ten, kdo způsobil odchylku v systému, například továrna, která odebrala méně elektřiny, než má nasmlouváno na daný den a hodinu, za to musí zaplatit.

V přenosové soustavě se nevyhnutelně určitá část elektřiny ztratí. O kolik procent jde a kdo to zaplatí?

Ztráty v Evropě jsou podobné, v Česku je to za loňský rok 1,2 terrawatthodin z naší čisté spotřeby 60 terrawatthodin, což je pod dvě procenta. Na tyto ztráty ročně musíme dokoupit elektřinu za cca 1,5 miliardy korun, spotřebitelům se část toho odrazí ve složence jako cena za použití sítí. A protože část elektřiny přes nás jen proteče, bylo by nefér, abychom to platili my, je na to vymyšlený clearingový mechanismus.

Jednou z novinek v chystaném novém energetickém zákoně je zapojení spotřebitelů do regulace elektrizační sítě. O co jde?

Krátkodobě nám to pomůže vyrovnat spotřebu a výrobu elektřiny v síti. Domácnosti mají spotřebu v určité hodiny, například si vytápějí na 22 stupňů a používají elektrické spotřebiče v určitou hodinu. Domácnosti dobrovolně zapojené do „agregace flexibility“se zčásti vzdají tohoto svého komfortu a dostanou za to od nás zaplaceno. Na povel od nás budou lidé připraveni například topit jen na 20 stupňů, nebo naopak snést 24 stupňů. Nebo se jim pračka zapne ne přes den, ale až v noci. Bude k tomu potřeba mít chytré spotřebiče, které půjde automaticky ovládat na dálku. Agregace znamená, že se takových domácností spojí víc a my budeme schopni je použít pro řízení toku proudu.

Domácnosti se zčásti vzdají svého komfortu a dostanou za to od nás zaplaceno.

Kdy to bude v Česku takto fungovat?

Ověřujeme to v projektu Dflex, spolu s Pražskou energetikou, Nano Energy a hlavním městem Prahou. Propojili jsme řízení spotřeby energie ve velkých objektech – například jen v klimatizaci je v Praze instalovaný výkon 120 MW. Pro účastníky může být finančně výhodné dát nám k dispozici flexibilitu a hýbat s teplotou plus minus dva stupně Celsia, podle pokynů. Tahle energetika budoucnosti by měla být u domácností doprovázena solárními panely na střeše, uložením nespotřebované energie v bateriích, případně rovnou do elektromobilů.