Naše soukromí, věc veřejná

Boj o naše soukromí pokračuje. Ať už jde o občanky s čipem, nebo třeba tzv. data retention, která o nás shromažďují telefonní operátoři. Dokážeme se vyhnout pasti, kterou na nás chystá EU?

Vlastníte-li psa, musí být opatřen čipem pro případ, že by se zaběhl. Vlastníte-li občanský průkaz, pak vězte, že bude brzy rovněž opatřen čipem, ovšem daleko sofistikovanějším, obsahujícím všechny privátní informace o vaší osobě.

Evropská unie se evidentně strachuje, abychom se taky někam nezaběhli. Proto si vymyslela doklad s bezkontaktním čipem, který nás preventivně ochrání od všeho zlého, abychom nesešli na scestí.

Jako „čínská demokracie“

Od roku 2008 se tato noční můra všech liberálních ochránců práva a toho, čemu jsme kdysi říkali soukromí, rýsuje ve stále jasnějších konturách. Po vzoru „čínské demokracie“, kde už se čipuje ostošest, si i my vyzkoušíme život ve „farmě zvířat“.

Nový doklad má obsahovat i otisky prstů, možná něco z vaší zdravotní karty a samozřejmě všechny informace, které jsou dnes v občanském průkazu standardně uvedeny.

Jistě vás proto potěší, že vzhledem k povaze použité technologie se budou všechny tyto informace doslova „vznášet ve vzduchu“. Projde-li okolo vás jen trochu šikovný hacker, oskenuje si, co bude potřebovat. Stačí mu jen dobrá čtečka a vygenerovaný kód. Jak prosté, milá Evropská unie!

Absurdní na tom je, že projekty, jako je tento, zpočátku párkrát hlasitě narazí, vyvolají čilou celospolečenskou diskusi, ale poté se takticky stáhnou do pozadí a za pár let docela tiše pozvolna proklouznou do našich životů.

Telefonuji s vámi

Ale proč se obávat? Vždyť už také máme zkušenosti, jak zaprodat své soukromí ďáblu v podobě telefonního operátora. Postačí počítač, tablet nebo mobilní telefon a můžete si být jisti, že Velký bratr trpělivě bdí nad vaší bezpečností ve dne v noci. Zajímá se totiž o takzvaná data retention. To jsou údaje o tom, s kým a jak dlouho telefonicky hovoříte, odkud přesně voláte, jaké internetové stránky nejčastěji navštěvujete, kdy, kde a jak často se připojujete na síť a tak podobně. To všechno je povinen schraňovat váš operátor a poskytnout podle potřeby Policii ČR nebo tajným službám.

A vida – zase je za tím naše šibalka Evropská unie! Ta totiž už v roce 2005 rozhodla, že členské země musí do svého právního řádu tuto směrnici implementovat – a to v zájmu boje proti terorismu. Nespornou výhodou tohoto zákona je, že 90 procent naší populace o jeho existenci nic netuší, a proto také necítí nutkavou potřebu se vůči němu nějak zásadně vymezovat.

Český zákonodárce jej navíc filigránsky přilepil na poslední stranu k padesátistránkovému zákonu o elektronických komunikacích, který si před spaním podrobně přeříkává opravdu málokdo.

A přitom jde o normu, která jde zcela proti duchu právního státu! Vychází totiž z premisy, že člověk je tvor chybující a hříšný, takže časem se tak jako tak jistě proviní a operátory pečlivě schraňovaná kvanta soukromých dat nepřijdou nazmar.

Směrnice vychází z toho, že člověk je tvor hříšný, takže schraňovaná data o něm nepřijdou nazmar.

Jinak řečeno, tato importovaná směrnice v praxi zpochybňuje samotný princip presumpce neviny, jenž je elementárním základem jurisdikce už od středověku. Ne nadarmo si také tento zákon už dokázal vydobýt příznačné adjektivum „šmírovací“. A to i přesto, že teoreticky má fungovat na bázi mírumilovného principu subsidiarity. Což znamená, že orgány činné v trestním řízení si mohou příslušná data vyžádat od operátora teprve tehdy, vyčerpají-li veškeré další dostupné prostředky.

Prosakují zprávy, že žádostí o naše privátní data stále přibývá, nejsou to ovšem informace oficiální. Těch je v této souvislosti skutečně poskrovnu. Mohu pouze citovat ze zprávy, kterou k této směrnici vypracoval v roce 2012 prestižní německý Institut Maxe Plancka, když explicitně konstatoval, že využití data retention nemá na objasněnost trestných činů žádný vliv.

Zvyknete si

Právě Německo nebo Rakousko se i přes hrozbu vysokých sankcí proti tomuto direktivu Evropské unie postavily. V Česku jsme si pouze zahráli hru na schovávanou mezi parlamentem a Ústavním soudem, který směrnici tak dlouho rušil, nedoporučoval a zamítal, až se logicky unavil a ponechal ji zkrátka v platnosti.

Z českých politických stran se touto otázkou od začátku intenzivně zabývají pouze Piráti. Podle Jakuba Michálka je shromažďování takovéhoto množství údajů protiústavní, nedemokratické, bezúčelné a navíc tím, jak zasahuje do našeho soukromí, porušuje i Listinu základních práv a svobod.

Nicméně i zpočátku agilní Piráti už také zjevně rezignovali, když nedokázali zrealizovat několikrát deklarovaný úmysl obrátit se s návrhem o přešetření celé věci na Evropský soudní dvůr Evropské unie.

Paradoxní je, že zákon, jenž měl být původně kladivem na teroristy, prošel obdivuhodným obrodným procesem, a dnes může sloužit k preventivnímu šmírování nás všech. Zmiňovaná novinka dokladů s bezkontaktními čipy pak jen definitivně pohřbí zbytky našeho už tak fatálně zdeformovaného soukromí.