V Tokiu vás ztracená peněženka trápit nemusí

Ztráta peněženky pro většinu lidí nepředstavuje nic radostného. Smartphony nám sice umožňují platit bezhotovostně a pomáhají nám najít cestu domů, ale nosit u sebe opravdový občanský průkaz a platební karty stále dodává nenahraditelný pocit bezpečí. Jenže když někam založíte peněženku, nemáte najednou u sebe vůbec žádnou hotovost, budete si možná muset zablokovat kreditní karty a změnit přístupový kód do domu. Na jediném místě na světě vás ale ztracená peněženka trápit nemusí, a to v Tokiu.

Tokijská policie v roce 2018 vrátila původním majitelům přes 545 tisíc průkazů totožnosti, tedy 73 procent z celkového počtu ztracených. Podobně se lidem, kterým patřily, vrátilo 130 000 mobilních telefonů (83 procent) a 240 000 peněženek (65 procent).

Proč jsou nálezci v Japonsku tak poctiví? Nezdá se, že by je motivovala vyhlídka na odměnu nebo na možnost, že se nepodaří vypátrat majitele a předmět si budou moci ponechat. Ze 156 000 odevzdaných mobilů totiž žádný neskončil v rukou nálezce nebo státu. Oněch 17 procent, které nedokázala odevzdat původnímu vlastníkovi, policie zničila.

Bezúhonní policisté

Čtrnáctimilionové Tokio se vyznačuje hustou sítí policejních stanic: na 100 kilometrů čtverečních rozlohy jich tam připadá 97, kdežto v Londýně jenom 11. Na policii, která v Japonsku sídlí na stanicích zvaných „kóbany“, to tedy nikdo nemá daleko. Japonští strážníci jsou natolik pověstní bezúhonností, že se dokonce stali námětem legendární komiksové řady, která vyzdvihuje jejich čestnost. Série vycházela po čtyřicet let. „Uvidí-li dítě na ulici policistu, pozdraví ho,“říká Masahiro Tamura, profesor práv na Kjótské univerzitě.

Odborník na japonské právo Mark D. West provedl experiment, jehož účastníci v Tokiu a New Yorku záměrně „ztratili“telefony a peněženky. V Japonsku se jim vrátilo 88 procent telefonů oproti pouhým šesti procentům v USA. Peněženek vědci v Tokiu obdrželi zpět 80 procent ve srovnání s 10 procenty v New Yorku.

Naproti tomu postrádané deštníky v Japonsku svého původního majitele najdou jen zřídka. Ze 338 000 deštníků odevzdaných v tokijských ztrátách a nálezech se jich pouze jedno procento dostalo do rukou vlastníka. Jednaosmdesát procent, to znamená většinu, si nárokovali nálezci, což je samo o sobě zvláštnost.

Poctivost ale nebývá vždy jedinou motivací, kvůli níž Japonci vracejí nalezené věci. Podle Kazuko Behrensové, psycholožky Polytechnického institutu při univerzitě státu New York, roli hraje také „strach“, který vyplývá z buddhistické víry v reinkarnaci. Ten podle ní japonskou společnost do značné míry určuje.

Poté, co tsunami v roce 2011 zasáhla severovýchod Japonska a způsobila havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě, se mnoho obyvatel ocitlo bez střechy nad hlavou. I v neštěstí však lidé projevili schopnost dát přednost zájmům druhých před svými. Behrensová tuto ochotu srovnává s buddhistickým mravním přikázáním zvaným gaman, které bývá překládáno jako trpělivost či vytrvalost. Japoncům ukládá spíše než na sebe myslet na druhé. (BBC)