Praha, dvacet let v nevýhodě

Metropole by se měla spojit s okresy Praha-východ a Praha-západ a stát se krajem, míní politolog

Ivo Horváth

PRAHA V České republice vzniklo k 1. lednu 2000 čtrnáct vyšších územních samosprávných celků, tedy krajů, které získaly vlastní kompetence. Praha se počítá mezi ně, i když ve skutečnosti krajem v mnoha ohledech není.

Politolog Lukáš Jelínek se domnívá, že současné krajské uspořádání je nevýhodné. Podle něj nemá logiku existence malých krajů, jako je ten Zlínský. A Praha, pokud by se skutečným krajem stala, by mohla mít snadnější přístup k investicím do velkých projektů.

Praha je jediné území, které nepatří do žádného kraje a navíc volí jinak – pražské zastupitelstvo je voleno ve stejném termínu jako samospráva městských částí, tedy během komunálních voleb. Vidíte v tom problém?

Ano, myslím si, že ta odlišnost znamená problém. A tuto situaci by měli řešit hlavně zákonodárci. Praha je na jednu stranu velmi silným regionem, tedy především ekonomicky. A nedá se srovnávat s ostatními městy v České republice. Z hlediska politického uspořádání i z pohledu ekonomiky by bylo mnohem výhodnější Prahu začlenit jako jeden z řádných krajů – tedy do toho jednotného volebního mechanismu krajských samospráv.

V čem spatřujete největší problém toho současného stavu?

Je paradoxem, že přestože Praha svým způsobem převyšuje ostatní města, má zároveň problém prosadit se v té debatě o investicích, které se týkají jednotlivých krajů. Hlavní město jednoduše na to nejisté uspořádání doplácí. Na jedné straně může disponovat zákonodárnou iniciativou. Na druhé straně ale neformální vliv metropole v okamžiku, kdy se projednávají věci, které souvisejí se státní správou nebo s regionální správou, tak Praha ztrácí – někdo k ní přistupuje jako k městu a někteří zase jako ke kraji.

A jak to vidíte vy?

Podle mě je Praha jednoznačně kraj, je to spádová oblast a podle mého názoru by tomu měla odpovídat i legislativa včetně té volební.

Kromě Prahy máme ještě okresy Praha-západ a Praha-východ, které jsou ale začleněny pod Středočeský kraj. Bylo by podle vás na místě, pokud by Kraj Praha vznikal, začlenit tyto okresy do nového kraje?

Myslím si, že by to bylo logické. Jednak

vidíme, že Praha výrazně expanduje, zároveň vnímáme, jak stále více lidí, kteří v Praze pracují, dojíždějí do zaměstnání z toho prstence okolo metropole. Jsou tedy zároveň Pražany i obyvateli Středočeského kraje. A právě toto způsobuje celou řadu komplikací. I proto by bylo vhodné, kdyby se konečně našla vůle pro zřízení pražského kraje. A ten by kromě současné metropole měl obsáhnout přinejmenším ty dva zmíněné okresy, které jsou přirozenou spádovou oblastí.

Jak by podle vás mělo dojít k té změně z formálního hlediska?

Předpokládám, že by například něco takového nešlo udělat přes hlavu pražských zastupitelů.

Právě oni by si ale museli zkrátit kvůli takové změně volební období...

Já bych řekl, že asi zrovna tato otázka je na celé věci tím nejposlednějším. Ale zase z jejich pohledu to naopak může být to nejzásadnější. Do toho plánu by ale pochopitelně vstupovala i celá řada dalších věcí. A také je nutné dodat, že i ta současná forma krajů je terčem kritiky. Existují například názory, že těch krajů máme příliš mnoho. Dokonce jsem slyšel i návrhy, aby se ten krajský stupeň zcela zrušil.

To bychom se vrátili do toho stavu před dvaceti lety – před zavedením krajů zase existovaly jen okresy, s kraji ale přišlo více úředníků a nejspíš i více byrokracie...

Ano, ta debata ale podle mě bude v těch nadcházejících letech mnohem, mnohem širší a nebude se týkat jenom Prahy.

Přesto se ukazuje, že zrovna otázka Prahy je v této věci asi největším tématem...

Pokud by to regionální zřízení mělo být zachováno, tak by se mělo mnohem více projevit i v hlavním městě.

U některých menších krajů se v minulosti mluvilo o tom, že vznikly jen díky tomu, že z nich pocházeli někteří vlivní politici, kteří si jednoduše dokázali ten svůj záměr vybojovat.

Nevím, jestli to označit přímo jako klientelismus, ale některé lokální zájmy se v té podobě současných krajů jistě projevily. Myslím, že je diskutabilní otázka vzniku všech těch krajů, které vznikly nad rámec krajského uspořádání, které tady bylo ještě za minulého režimu.

Které kraje máte na mysli?

Diskutabilní je otázka vzniku Zlínského kraje, kraje Vysočina i rozdělení

Praha je mimo východních Čech na dva kraje. A v podobě toho uspořádání se mohla projevit i nějaká vzájemná rivalita uvnitř těchto regionů. Mohlo ale jít také o určitou ekonomickou motivaci.

Jak existence krajů souvisí s ekonomikou?

Je tady čtrnáct ekonomických entit, ve kterých se rozhoduje i o různých ekonomických otázkách. A pro některé politiky je díky tomu snadnější dosáhnout na financování některých projektů, než kdyby v celé České republice byly třeba jen tři kraje. Podle mě ale země velikosti České republiky opravdu čtrnáct krajů nepotřebuje. A jde jen o to, jestli k tomu současnému uspořádání existuje nějaká srozumitelná a hlavně akceschopná alternativa. Tedy jak by bylo možné těch čtrnáct krajů nahradit něčím jednodušším a nejlépe v menším počtu, než je zrovna čtrnáct. Také samozřejmě existuje ten zmíněný názor, abychom se zpět vrátili k tomu uspořádání s okresy.

Jak by podle vás bylo složité ty změny prosadit? Bez konsenzu politických stran by to asi nešlo...

Při znalosti politických reálií je těžké najít konsenzus napříč politickým spektrem. A zvlášť proto, že některé politické strany se přeměnily v jakési federace regionálních organizací, které jsou někdy silnější než jejich centra. A taková situace samozřejmě pro tu debatu o změně krajského zřízení není ideální.

V Praze a okolí jsou teď aktuální například projekty metra D či Městského a Pražského okruhu. Bylo by plánování jednodušší, pokud by Praha byla jedním z krajů?

Domnívám se, že by ta změna i v těchto věcech mohla pomoci. V Praze se připravují projekty nejen místního či krajského, ale také celostátního významu. A často záleží na libovůli české vlády, jestli si tyto plány vezme za své, či ne. A právě posílení role Prahy by v této věci pomohlo.

Zmínili jsme ale také tu možnost, že by místo krajů zase byly jen okresy – v takovém případě by ale analogií pro Prahu bylo zrušení magistrátu a posílení vlivu městských částí...

Zrovna tuto varantu bych si představit nedokázal. Praha měla za všech uspořádání – ať už před rokem 1989 či později – pořád jeden centrální magistrát. A myslím, že ten musí zůstat v každém případě – ať už se hlavní město stane krajem, nebo ne. Pro metropoli a její fungování je zrovna toto naprosto nezbytné. A na místě je spíše debata o rozdělení kompetencí té velké Prahy a jednotlivých městských částí. Hlavním problémem je, že pokud se začnete s někým bavit o tom, že by se měl některé ze svých kompetencí zbavit, ponese to téměř vždy velice nelibě.

Dovedete si představit, že by o té otázce, jestli by se Praha měla stát krajem, mělo například uskutečnit referendum?

Podle politologa Lukáše Jelínka českou metropoli poškozuje, že nepatří do krajské struktury. A kvůli tomu může být složitější prosazovat například některé infrastrukturní projekty. Foto: Michal Turek, MAFRA

Já jsem fanouškem institutu referenda. A myslím si, že zvlášť v komunální politice by se referenda měla využívat častěji. Referenda přitom většinou bývají jen v těch nejmenších obcích. Velka chyba je, že do přípravy reformy veřejné správy veřejnost nemohla více promlouvat. Byla to spíše věc odborníků a politiků. Proto to dopadlo, jak to dopadlo, a bylo by fajn, pokud by se podobná rozhodnutí v budoucnu více konzultovala s občany. Ale jsem velmi skeptický k tomu, že by si nějaký politik nechal vytrhnout své trumfy jen tak z rukou.

A kde byste hledal pro uspořádání regionů inspiraci?

Určitě v Rakousku nebo v Německu, kde jsou spolkové země. Tedy území, která nejsou přehnaně malá.