Djokovič vs. Thiem
Boha tenisu v jeho chrámu vyzve Rakušan
Pokud by byl Dominic Thiem horolezcem, nejspíš by se vydal na K2. Tedy soudě podle jeho tenisového osudu – je už jaksi zvyklý, že před ním stojí ty nejtěžší možné úkoly.
Šestadvacetiletý Rakušan vyhlíží své třetí grandslamové finále (v neděli v 9.30 SEČ) , z generace dotírající na stále ještě válející legendy je v tomto směru nejúspěšnější.
Jenže na vztyčování vlajky to zatím ještě nebylo, Thiem vždy zůstal v posledním výškovém táboře. Byť je sám výtečným antukářem, dvakrát dostal téměř neřešitelný úkol: zdolat na Roland Garros v boji o titul Rafaela Nadala.
A v neděli to na druhé straně světa nebude mít o nic snazší.
Nadal v Paříži slavil dvanáctkrát, a pokud může výhledově někdo tuto zcela mimořádnou dominanci na jednom místě srovnat, pak nejspíš Novak Djokovič (32) v Melbourne.
Proti Thiemovi zaútočí na osmou trofej! „Svou hrou jsem zatím potěšen,“pravil Djokovič. Zbytečná skromnost: na startu roku je ve formě a nikdy ji neuměl prodat lépe než na Australian Open. Finálovou bilanci zde má stoprocentní, nepřišli si na něj Tsonga (1x), Nadal (2x) ani Murray (4x). Místní beton jeho už tak supermanovské schopnosti ještě násobí: „Třeba moje loňské finále proti Rafovi považuju za to vůbec nejlepší, jaké jsem kdy odehrál. Přímo fantastický výkon.“
To aby se jeden dopředu bál... „My mladí hrajeme ve složité době,“pronesl čerstvý finalista Thiem; takovou větu by si on, poražený semifinalista Zverev a další adepti na největší tituly rovnou mohli dát do erbu. „Pokud chceme uspět, musíme předčit tyhle neuvěřitelné legendy.“
Ne, ani Djokovič není neporazitelný a Thiem to dobře ví – z deseti vzájemných duelů vyhrál hned čtyři, naposledy i na tvrdém povrchu, loni v hale na Turnaji mistrů. Zažil už rovněž slast z grandslamového vítězství nad srbskou ikonou (dvakrát na své silné antuce v Paříži).
„Poslední dobou jsem úspěšnější,“připomíná, že svoje čtyři triumfy vměstnal do pěti posledních zápasů. „Jenže zároveň si nemyslím, že by to v neděli něco znamenalo.
Novak je tu ve své komfortní zóně. Roky hraje nejlépe právě v Austrálii. Ve finále nečekám nic jiného.“
Kudy za senzací? Rakušanova odpověď připomíná tak trochu tenisovou verzi pohádky o Královně Koloběžce první: „Musím hodně riskovat – a zároveň ne příliš.“
Není to nesmysl, k úspěchu nad Djokovičem je obecně třeba dokonale vyvážit útočnou hru spojenou s minimem nevynucených chyb.
Což se daleko snáze píše a říká než provádí.
„Mladí jdou nahoru a vyzývají nás staříky,“pronesl Djokovič rozšafně. „Udělám maximum, abych prodloužil naši grandslamovou dominanci, ale dříve či později někdo nový přijde. Pro tenis to bude jedině dobře. Potřebujeme co nejvíc šampionů.“
Trojjediná barikáda jim v tom brání takřka dokonale. Poslední tři roky si tituly z Melbourne, Paříže, Londýna a New Yorku rozdělovali výhradně Nadal (5x), Djokovič (4x) a Federer (3x). Triumfy Stana Wawrinky z US Open 2016 a Andyho Murrayho z Wimbledonu v témže roce pomalu zanáší prach.
„Novak bude favoritem, to je bez debat,“říká Thiem. „Ale i já se cítím na kurtu hodně dobře. Nechám tam absolutně všechno.“
Když už nic, přidá do svých střetů s tenisovými bohy další památný, navíc nastoupí přímo v chrámu zasvěceném Djokovičovi. Třeba se mu do třetice všeho dobrého poštěstí. A pokud ne? Pak tenisový vesmír zůstane na pevných nohách.