Británie se probudila do prvních „dnů svobody“
LONDÝN Jedno referendum, dvoje parlamentní volby, tři premiéři a téměř čtyři roky zmatků.
Zastánci brexitu se nakonec dočkali a od víkendu mohou po třech letech a 221 dnech od referenda v červnu 2016 svobodně dýchat, aniž by je tížily okovy nechtěné Evropské unie.
Jinak ale bylo sobotní ráno, první po brexitu, jako každé jiné. Chladné, zatažené, deštivé. Přes Westminsterský most a travnaté náměstí u parlamentu, kde v pátek večer menší dav hlučně slavil odchod z EU, už zase proudily davy lidí. A brexit, únavné téma posledních čtyř let, jako by už dávno nikoho nezajímal.
Reálně se totiž v pátek večer, kdy Británie formálně vystoupila z EU, nezměnilo vůbec nic. Aspoň prozatím. Páteční oslavy nebo truchlení byly jen formalitou a den, kdy brexit skutečně nastane, je jiný: pokud nepřijde další odklad, což zatím britský premiér Boris Johnson odmítá, pak onen historický moment, kdy Británie přestane využívat společné evropské smlouvy a dohody, přijde letos na Silvestra, tedy 31. prosince 2020, kdy skončí takzvané přechodné období.
Teprve nyní, po oficiálním brexitu, začíná skutečná práce. Dosud to byla především ideologie, líbivé slogany a rázná slova. Teď bude muset britská vláda a Boris Johnson přejít od slov k činům. Aby Británie mohla dál fungovat, bude potřebovat mimo jiné důležitou obchodní dohodu s Evropskou unií. A evropští vyjednavači upozorňují, že teď už to nebude žádná hra.
Pár věcí je přesto od minulého pátku jinak.
Všech 73 britských poslanců v Evropském parlamentu úderem brexitu přišlo o svůj mandát. Včetně bruselského veterána Nigela Farage, nyní předsedy Strany pro brexit, který v Bruselu jako poslanec seděl od roku 1999 až dosud.
Britští zástupci také odcházejí ze všech evropských institucí, kde nadále nebudou mít žádné zastoupení. Boris Johnson přestane jezdit na pravidelné summity šéfů členských zemí EU. Pokud se bude chtít zúčastnit, bude potřebovat pozvání. Stejně tak se britští ministři přestanou pravidelně setkávat se svými evropskými kolegy. Britské ministerstvo zahraničí následně nařídilo svým diplomatům, aby na mezinárodních schůzkách seděli dál od zástupců EU a aby se i během přechodného období „nebáli nedodržovat zahraničněpolitické pozice EU“. Dokument s instrukcemi, který ministr zahraničí Dominic Raab rozeslal na britské ambasády, unikl o víkendu do britských médií.
Další věc je estetická. Britové se dočkají změny, která mnohé voliče brexitu přiměla k jejich volbě opustit EU: britské pasy už nebudou fialové, ale modré. „Jsme jediná země na světě s modrými pasy, chceme mít znovu svou výjimečnost,“byl v posledních letech občas slyšet argument zastánců brexitu. Pokud ovšem tito lidé své nové modré pasy vůbec kdy použijí k cestě do zahraničí, pak zjistí, že stejnou barvu mají také občané zhruba osmdesáti dalších zemí.
Británie už začíná modré pasy vydávat, v platnosti ale zůstávají i ty fialové.
Dohoda bez emocí
Brexit už delší dobu není hlavním tématem nejen v Evropě, ale ani v Británii. Tamní noviny se ve dnech bezprostředně před brexitem věnovaly dostavbě kontroverzní rychlodráhy z Londýna do Birminghamu a dál na sever, neméně kontroverzní možnosti spolupracovat na rozšíření britské mobilní sítě s čínskou firmou Huawei a čelit šířící se nákaze čínským koronavirem.
I sami Britové už toho všeho mají dost. O brexitu se sice baví přátelsky a zdvořile, přesto je patrná lehká iritace: „Je opravdu nutné se v tom pořád rýpat?“A také údiv: „Opravdu to někoho pořád ještě zajímá?“
V tomto kontextu čekají Borise Johnsona náročná jednání s precizně připravenou Evropou ohledně obchodní dohody, budoucího vztahu mezi Británií a EU a řady dalších dohod.
Průběžné závěry ze schůzek britských vyjednavačů už hlavní strany novin plnit nebudou. Jejich důsledky ale Britové pocítí mnohem výrazněji než nejistotu posledních čtyř let.