Mats Wilander pro MF DNES
Bývalý šampion Mats Wilander exkluzivně pro MF DNES o slavných tenisových rebelech
Karel Knap
Potýkal se na kurtech se zuřivci McEnroem a Connorsem a o některých zážitcích nechce ani po pětatřiceti letech mluvit. Divil se Agassiho přepestrým úborům a sliboval si: „S tímhle týpkem teda fakt nechci prohrát.“
V poslední době coby komentátor Eurosportu sleduje Kyrgiose a ukrutně ho štve, že některá utkání hanebně odflákne.
Mats Wilander sám na kurtech nepřipomínal rebela. V rozhovoru během druhého týdne Australian Open ukázal, že o nich umí poutavě vyprávět.
„Když Kyrgios hraje naplno a opravdu se snaží, pro tenis je samozřejmě skvělý. Baví mě se na něj dívat, má zvláštní styl. Provází ho jedinečná aura. Je uvolněný i zarputilý, trochu šílený a legrační.“
Přitahuje k tenisu nové fanoušky?
Ano, jistě. Díky němu se dívají děti a mládež, protože oni nevnímají tu jeho temnější stránku. My starší a konzervativnější si uvědomujeme, jaké je štěstí vydělávat si na živobytí sportem. Myslíme si, že by se každý profesionál měl snažit naplno. Úplně mě bolí, když se dívám, jak dostává zaplaceno za odfláknutý zápas, a když si uvědomím, že jsou na světě chudáci, kteří dřou a nemají NIC! Princip je jasný: „Nebuď v televizi, když se nesnažíš. Lidi se na tebe dívají.“Víc nežádám. Je mi jedno, jestli hraje dobře, nebo hloupě.
Je ledabylost horší než klení, rozbíjení raket a házení židlemi?
O hodně horší! Když se nesnažíte, děláte tu nejhorší věc. Jakmile to rozhodčí vidí, měl by zasáhnout: „Poslouchej, ještě jednou a pošlu tě pryč!“Prohra technickým knokautem. Velmi snadno bych se s tím nešvarem vypořádal. Velmi snadno!
Co si myslíte o Kyrgiosových basketbalových dresech, výstředním účesu, náušnicích? Není to prázdná show?
Ne! Copak byl Elvis Presley prázdná show? Neskládal vlastní skladby, zpíval písničky jiných. Ale pořád je on ta hvězda. Nick je umělec života. Někdy ale musíte nasadit tvář pokerového hráče. Když se ocitnete na veřejnosti, v televizi, máte nějakou zodpovědnost a povinnosti. Nick je zatím neplní.
Myslíte, že se v podmínce za špatné chování a pod dojmem požárů v jeho zemi změnil?
Ne. Když je doma, vždycky se chová líp. Loni to v Austrálii bylo stejné. Lidi mu fandí, mají ho rádi. Podle mě je docela fajn chlapík. Jen musí na kurtu makat. Ať klidně hází židle až na další kurt. Pokud tedy někoho nezraní.
Vidíte nějakou podobnost mezi Kyrgiosem a Andrem Agassim?
Ne. Žádnou!
Opravdu? Sám Agassi řekl, že se v něm trochu vidí.
Z Andreho udělaly rebela firmy, které s ním natáčely trhlé reklamy a oblékaly ho do růžových elasťáků. „Image is everything!“říkal v reklamě na Canon. Měl dlouhé vlasy, ale co se týče výkonů na kurtu, nebyl rebel.
Počkejte, on ve své knize přiznává, že by někdy nejraději na dvorci vůbec nebyl.
Ale to z něj nedělá rebela. Tohle bych mohl klidně napsat taky. (směje se) Mladý Američan se někdy na cizím kontinentu necítí úplně šťastný, což není úplně scestná omluva pro slabší výkon. V jedné fázi kariéry působil poněkud ztraceně, ale pak přidal v tréninku, byl to naprosto poctivý sportovec. Svého času na ATP Tour nikdo nedřel víc než on.
Jenže svého času se cítil podobně nepochopený jako Kyrgios.
Spousta bývalých hráčů tvrdí, že se vidí v Kyrgiosovi. Jako by mu chtěli říct, že je normální, jak se cítí. A tím mu pomoct. Že stačí trocha trpělivosti... Bla bla bla. Fakt si myslím, že je Nick docela prima. Má velké srdce. Ale musí se naučit patřičně chovat, když se na něj všichni dívají. Tenista může dokázat leccos.
Třeba?
Vzpomeňte si na Arthura Ashe, který změnil politiku apartheidu v Jižní Africe. Na Billie Jean Kingovou, jež se zasloužila o rovnoprávnost žen a mužů ve sportu. Díky Rogeru Federerovi se v Africe stavějí školy. Nick Kyrgios pomáhá s dobročinnými projekty tady v Austrálii. Špičkoví tenisté ze své pozice mají vliv. A tu pozici nesmějí znectít.
Co vás napadlo, když jste na začátku devadesátých let viděl Agassiho v pestrých úborech?
Já vám nevím. Neznám hráče, který by výstřední oblečení na soupeři obdivoval. Každý si poví: „Co to má na sobě?! To je pako. Ani míč mu nedám zadarmo.“Já jsem s ním samozřejmě prohrál. Ale pokaždé, když tenista nějak vybočí ve srovnání s normálem, spíš si tím ublíží. Jen tím proti sobě ostatní pobouří a vyburcuje.
Opravdu?
Když se podívám na naši generaci, jsem přesvědčený, že John (McEnroe), Ivan (Lendl), Jimmy (Connors), Boris (Becker) by se podívali na týpka, jako je Nick, a řekli by si: „Ku.va, ten mě za žádnou cenu nesmí porazit!“Dokud se hráč nezačne chovat, jak má, bude ostatní jen dráždit k co nejlepšímu výkonu.
Právě před 25 lety Agassi přiletěl poprvé na Australian Open s čerstvě oholenou hlavou. A hned získal titul, pamatujete?
Ne. Už si nevzpomínám. Ale nepřekvapuje mě to, protože tu image mu do značné míry přišili jiní. Byl výtvorem vnějšího světa. Působil odlišně, což z obchodního hlediska fungovalo. Ale když se zbavil vlasů, odhalil, kým opravdu je, co v něm vězí. Ano, měl i potom horší a lepší období, ale to je lidské.
Mezi nejznámější tenisové rebely se řadí McEnroe a Connors. Co na nich bylo výjimečného?
Zapůsobili na zvláštní skupinu diváků, kteří na kurtu chtěli vidět víc vášní. Skutečnými vzory jsou Roger Federer a Rafael Nadal, kteří nic nevypustí, nevzdávají se, skoro nikdy se nehádají s rozhodčími. John a Jimmy byli do tenisu zažraní víc než jejich vrstevníci, možná víc než všichni hráči v dějinách. Ale myslím, že jádro tenisových fanoušků takové chování vidět nechce.
Nevšední povahy jsou však dobré pro pestrost, ne?
Ano. Máte pravdu. Jen bych nerad, aby se Top 10 skládala z pěti Connorsů a pěti McEnroeů. Nevím, jestli bych v tom případě dal svoje děti na tenis... Co by se na kurtu asi naučily? Podle mě je hlavní, aby se lidi při tenisu poučili o životě. O výhrách, porážkách a jejich následcích. O chybách. O rozhodnutích, které musíte udělat. O situacích, ze kterých se potřebujete vyprostit. Platí to i pro amatéry na veřejných dvorcích, kteří si dobré vlastnosti přenesou do svého běžného bytí.
Švédové bývají spíš chladné nátury. Co jste si pomyslel, když jste na druhé straně kurtu viděl běsnící Američany?
Sledoval jsem je v zápasech proti Björnovi (Borgovi). Takže mě nemohli překvapit. Měl jsem to jednodušší: „O. K., začínají bláznit, to jsem nedávno viděl v televizi.“
Bylo to nepříjemné?
Naopak! Bylo lehčí hrát proti zuřícímu soupeři než proti takovému Miloslavu Mečířovi, který na sobě nedal znát vůbec nic. Každý rád hrál proti Johnovi a Jimmymu stejně jako teď proti Kyrgiosovi.
Vybaví se vám nějaké zvlášť ztřeštěné scénky z mačů proti McEnroeovi a Connorsovi?
Ne. Ne. Myslím ano. Ale ne.
Prosím? Nechcete o nich mluvit?
Ne. Bylo jich aspoň tisíc. Ale vnímám je jako tajemství kabiny v kolektivních sportech.
Štvalo vás někdy jejich chování? Nebo jste ho uměl odblokovat?
Já ho neblokoval. Já z něho čerpal energii. „Je naštvaný? Fajn! Dělám asi něco, co ho štve. Musím pokračovat. Abych vyhrál.“
Pracujete s Johnem na Eurosportu. Probíráte staré časy?
Úplně mě bolí, když se dívám, jak Kyrgios dostává zaplaceno za odfláknutý zápas.
(delší pomlka) Nepotkal jsem člověka, který by dokázal uprchnout před svou minulostí. Takže ano. Ne. Možná... Všichni jsme produkty své minulosti. Nevím. Ničeho nelitujeme. Učíme se ze svých vítězství, porážek, chyb, selhání. A jdeme dál. V tenise i v životě.