Gólman musí být trochu cvok. Jako já
Vedl Vaclíka, Koubka či Dúbravku. Teď Štěpán Kolář ve Slavii cepuje svého jmenovce Ondřeje.
Rozhovory dává výjimečně, ale když už se rozmluví, je to zážitek. Štěpán Kolář, trenér brankářů ve fotbalové Slavii, má totiž dar vyprávět – a je celkem jedno, o čem je zrovna řeč.
Ví hodně o tom, jak se z dobrých gólmanů dělají vynikající: i když je mu teprve jednačtyřicet, pod jeho rukama rostla česká elita. Vaclík, Koubek, Kolář... I Martin Dúbravka, slovenské eso v Premier League.
S podobným gustem však vypráví i o vínu, své největší zálibě. Na recepci hotelu Cascade v portugalském Faru zakrouží skleničkou, přivoní... A povídání začíná.
Jaké pijete?
Místní červené, Douro. Chtěl jsem si dát něco jiného než víno, ale asistent Zdeněk Houštecký mě přesvědčil, abych si skleničku dal. Říká se přece, že víno je božský nápoj, který člověka přivádí do kulturního stavu.
Jak poznáte, jestli je dobré?
Jednoduše: večer chutná, ráno z něj nebolí hlava. Ne, vážně – je to jako s ženskou, musíte se to naučit rozpoznat. Já se k vínu dostal přes someliérku Ditu Skřivánkovou, naučila mě pít ho jinak než rekreačně.
Co to znamená?
Porozumět mu. Načíst knížky, jezdit na festivaly, ochutnávat, seznámit se s vinaři, poslechnout si jejich filozofii. Vidět, jaký mají vztah k vínu, jak se o něj starají. Až pak v něm můžete hledat zajímavosti. Dřív jsem si myslel, že je jen šest druhů vína: červené, bílé, sladké, kyselé, zadarmo a za peníze.
A teď?
Pochopil jsem, že každá odrůda má svou charakteristiku a ke každé se vážou asociace. Třeba dřevitost: prababička měla v Jilemnici roubenku a v létě dřevo vonělo, když do něj pralo slunce. Ta vůně se mi vybaví, když si dám dřevité víno.
Co vás na vínu zaujme?
Když je něčím zajímavé. Ale i to se vyvíjí: dřív se mi líbilo, že v Chardonnay cítím banán nebo kafe, dneska bych se toho nenapil. Chutnají mi minerální vína, slaná, ryzlinky, vína z Burgundska.
Takže když jste před rokem v Evropské lize hráli v Bordeaux...
No to byla věc! Bydleli jsme kousek od Chateau Margaux, což je vinařství z první světové pětky – vyrazili jsme tam s Radkem Černým a Pavlem Řehákem. A hned vedle je Pauillac, vesnička, o které i Karel Gott říkával, že odtamtud jsou nejlepší vína. Až jednou vypadnu z fotbalového kolotoče, rád bych jel do Francie na vinici a tu práci si vyzkoušel.
Už víme, jak poznat dobré víno. Jak se pozná dobrý brankář?
Držení balonu, prstoklad, postoj. Tím mě zaujal i Ondra Kolář, když jsem ho v Liberci viděl poprvé. Ale zároveň jsem věděl, že o něm jdou řeči, že je líný.
Co s tím šlo dělat?
Říkal jsem si, že to s ním zkusím normálně. Ale bohužel jsme se dostali do situace, kdy to normálně nešlo. Dal jsem mu céres v kabině. Když ani to nezabralo, zavolal jsem jeho tátovi. Věděl jsem, že když ne já, musí to dokázat on. Dal jsem mu najevo, jak nás štve, že si Ondra – v jádru skvělý kluk – šlape po štěstí.
Co následovalo?
Jeho táta mi povídá: Pane Kolář, děkuju vám, dám to do pořádku. Ondra dostal doma nafackováno, věděl, že mu teče do bot – a zabral. Proto říkám, že to, kam se dostal, je jeho zásluha. Já mu jen dal návod.
Jako mnoha dalším. Těší vás, když vidíte, kam až se gólmani, které jste cepoval, dostali?
Největší radost mám z toho, že nezapomněli. Píšeme si, voláme, vídáme se. Postoupili jsme do Ligy mistrů a od Martina Dúbravky mi přišla fotka, na které jsem já a Ondra Kolář a pod tím vzkaz: Jsem na vás pyšný. To hřeje. Nebo když mi Tomáš Vaclík po tom, co jsme jeho Sevillu vyřadili z Evropské ligy, řekne: Děkuju za všechno, co jsi pro mě udělal. To je víc než peníze.
Jaký jste byl jako gólman vy?
Cvok.
To znamená co?
Byl jsem schopný mimo klasické tréninky v Bohemce v sedm ráno jezdit trénovat do Písnice, přelézat plot na hřiště a tam hltat rady od Zdeňka Hrušky, bývalého reprezentačního gólmana. Navíc jsem to neměl lehké: V Bohemce jsme nebrali peníze, vydělával jsem třeba tím, že jsem chodil ladit televize. Na Žižkově jsem nedostal patnáct výplat a majitel Vinš mi jen opakoval: Klid, u arbitráže je dostaneš!
Takže nemáte pochopení, když někdo něco odflákne?
Vůbec. To jsem jako brankář neudělal nikdy. Mám jen sedm ligových startů, ale vím, že jsem z kariéry vytěžil maximum. Klukům, kteří mají větší talent, říkám: Když se nebudete rozvíjet, skončíte jako ti zpěváci, co se jim povedla jedna písnička a dál už nic. Musíte si uvědomit, že fotbal se mění a pořád zrychluje.
Co to pro brankáře znamená?
Že z něj musí být fotbalista, atlet a gymnasta v jednom. A já ho na to musím připravit.
Což se vám zjevně daří.
Ono se říká: Když jsi špatný hráč, budeš dobrý trenér. (smích) Ale hlavní je, že ve Slavii všichni máme fotbal opravdu rádi a vážíme si toho, co tu máme. Když jsme přišli o vítězství v Miláně, Jindra Trpišovský byl přešlý. Tak mu povídám: Neblázni, před pěti lety jsme seděli v Měcholupech, kde se ani netopilo. A teď máme být smutní z remízy na San Siru? Vždyť už tu nikdy nemusíme být, život utíká rychle.
Trochu jsme zamluvili vás. Proč pod vámi tolik gólmanů vylétlo?
Mám kliku. Narážím na brankáře, kteří mají perfektní charakter, jsou profíci a féroví kluci. To je základ, bez toho by nic nefungovalo.
Tak popořadě, ke každému něco. Tomáš Vaclík?
Brzdil mě v kariéře! Ne, to je vtip: byli jsme spoluhráči, parťáci, spíš jsem mu na Žižkově jako zkušenější radil, než že bych ho vyloženě trénoval. Bylo vidět, že to Váca někam dotáhne, navíc je hodný, poctivý člověk, nikoho nenechá ve štychu. A brankářsky je v evropské špičce.
Martin Dúbravka?
Další top gólman v Evropě. Možná si řeknete, že je to blbost, ale třeba už to, že umí hrát na piano... Obrovsky inteligentní a učenlivý kluk. Dřív vůbec neuměl nohama, teď je v rozehrávce podle statistik jeden z nejlepších na kontinentu. Navíc má famózní postřeh. K jeho příchodu do Liberce mám úžasnou historku.
Sem s ní.
Potřebovali jsme brankáře, protože kluci, které jsme tam tehdy měli, nebyli připravení na boj o Evropskou ligu. Tak jsem se nechal napsat na soupisku a pět dní před zápasem volám majiteli, panu Karlovi: Dobrý den, tady trenér brankářů, ve Vídni proti Admiře budu chytat! Když mi to nevyjde, vyhodíte mě. On na to: Počkejte, Štěpáne, jde o osmdesát milionů! Povídám: Právě proto půjdu do brány já! Pak se věci daly do pohybu, pan Karl to rychle vyřešil a přivedl Martina, což byla trefa.
Co Tomáš Koubek?
Koubas? Hrozně hodný kluk. Občas v něčem poleví, ale vždycky se dokáže vrátit zpátky. Do Liberce přišel s nadváhou, pomalý, ale když jsem s ním promluvil, začal neskutečně makat. Vyučilo ho to. Bylo by fajn, kdyby občas dostal šanci v reprezentaci, posunulo by ho to.
A na závěr váš současný svěřenec ze Slavie, Ondřej Kolář.
Nemáme vůbec nic společného – kromě příjmení. Přesto ho mám jako adoptivního syna. Na všechny jsem pyšný, že prošli mýma rukama a dotáhli to daleko, ale když Ondra vychytal nulu v Barceloně, byl jsem za něj ohromně šťastný. Takový zápas se povede málokomu. A ty vzpomínky, co mi jely hlavou...
Například?
Jak jsem ho žlutou tyčí mlátil přes lýtka, když v bráně pořád stál na rovných nohách jako na chůdách a ne a ne se snížit. Týral jsem ho, on mě nenáviděl, ale muselo to být. Nakonec se ukázalo, že i on má v sobě to, co ti tři před ním: umí bojovat.
Musím cítit, že v gólmanovi něco je, že je výjimečný. Jako když vidíte holku, která není žádná modelka, ale má nevysvětlitelné kouzlo.
Podle toho si gólmany vybíráte?
To na první pohled nepoznáte. Ale musím cítit, že v tom klukovi něco je, že je výjimečný – třeba ani hned nevím čím. Jako když vidíte holku, která není žádná modelka, ale má nějaké nevysvětlitelné kouzlo.
Gólmany, které jste trénoval, ale spojuje hlavně to, že na hřišti vypadají úplně klidně.
Protože ten blázen jsem já! Ale pozor, každý z nich umí zařvat. Ono fakt platí, že gólman musí být trochu šílenec. Chytat při penaltách bomby z jedenácti metrů? Nebo skočit pod nohy rozběhnutému Lukakovi? Jen si to zkuste! To nemůže dělat úplně normální člověk. Ondra Kolář vypadá jako kliďas, ale v tomhle je správný cvok.
Co až jednou Slavii opustí? Zvládnete vychovat jeho nástupce?
V plánu to je. Ale všichni mladí – Markovič, Surovčík a Sirotník – potřebují čas. Ideálně jít na hostování třeba do Karviné a tam si uvědomit, co znamená být ve Slavii. Chci, aby pro ně fotbal nebyl jen doplněk, ale aby to byla ta hlavní věc. Musí ještě vyzrát – jako to víno.