Benzina zavede sběr kuchyňského oleje
Jiří Hájek (JH), generální ředitel výzkumně-vzdělávacího centra společnosti Unipetrol UNICRE a výzkumník Vladimír Hönig (VH) z ČZU a VŠE – Centra ekonomiky regulovaných odvětví, společně vyvíjejí technologii pro pokročilé biopalivo, které se bude přimíchávat do motorové nafty stejně jako klasická bionafta. Místo z řepky ho budou vyrábět z odpadu, z upotřebeného kuchyňského oleje.
Připravujete projekt na sběr kuchyňského oleje od lidí. Ten už se dnes sbírá. Na co se používá?
JH: Jsou tu společnosti, které zajišťují sběr z průmyslových podniků a z firem, které smaží na oleji. Odebírají ho od McDonald’s, KFC, Bohemia Chips nebo od restaurací a zároveň jim dodávají čerstvý. Přečišťují ho a předávají firmám na výrobu metylesteru MEŘO. My ho chceme upravovat jiným způsobem a vyrábět z něj pokročilé biopalivo HVO – hydrodeoxygenizovaný rostlinný olej. Má lepší stabilitu než klasická bionafta MEŘO a vyšší cetanové číslo než motorová nafta. Navíc jeho výroba a spalování má nižší emise CO2.
Některé obce zavedly sběrné popelnice na použitý kuchyňský olej, lidově zvané tuktejnery. Chcete jim konkurovat? Nebo se s obcemi domluvíte?
VH: Sběrných míst není dost. Chceme postupovat systematičtěji a vytvořit dostupnou síť sběrných míst v rámci celé ČR. Potřebujeme změnit přístup lidí a přimět je, aby použitý olej dobrovolně někam odevzdávali – budou to mít prakticky při jednom, když pojedou tankovat.
JH: Dnes nevíte, co se s olejem z tuktejnerů děje, jestli skončí ve spalovně, nebo je přepracován. Navíc po něm zůstávají znečištěné odpadní plasty. PET lahve, do kterých to lidé lijí, na to nejsou vhodné – podívejte se, jak jsou lahve v tuktejnerech zkřivené, lidé tam lijí olej horký, navíc se tam lije bez předcházejícího přečištění, takže zbytky jídla pak zahnívají.
Takže váš sběr má být hygieničtější?
JH: Poskytneme lidem, kteří se do projektu registrují, standardizovanou nádobu určenou ke skladování použitého oleje v domácnostech. Počítáme s litrovou nádobou na čtyřčlennou rodinu na tři čtyři měsíce. Po naplnění ji odevzdají na čerpací stanici sítě Benzina do speciálního smartboxu a ten jim ji vymění za prázdnou. Jakmile bude automat plný, pošle zprávu kolegům, aby ho vyprázdnili a lahve převezli na automatizovanou linku. Tam se bezpečně otevřou bez přístupu člověka, vyprázdní a vyčistí. Olej se přečistí.
Jak chcete lidi přimět, aby olej slévali do lahve, schovávali si ho a pak někam vozili? Dnes mnozí volí nejsnazší cestu – lijí ho do záchodu.
JH: Tím, že ho vylijete do záchodu, zatěžujete biologické čističky. A v kanalizaci se tvoří tukovce, které ji ucpávají.
VH: Lidé si to bohužel neuvědomí, dokud jim nevyplavou mastná oka ve dřezu anebo se jim neucpe záchod a nevyteče ven.
JH: Za každou odevzdanou lahev vám Benzina připíše kredit na váš účet v rámci věrnostního programu. Půjde typově o slevy na palivo, případně poukazy na občerstvení nebo na myčku. Toho se u tuktejnerů nedočkáte.
Kdy uvidí lidé na Benzinách první sběrné boxy?
JH: Koncem letošního roku zahájíme pilotní sběr v Litvínově, Mostu, Chomutově, Teplicích a v Kralupech nad Vltavou, tedy v okolí obou rafinerií Unipetrolu.
Kolik kuchyňského oleje dokážeme v Česku sesbírat? Bude to vůbec zajímavé množství?
JH: Celkově se v Česku prodá 100 tisíc tun rostlinného oleje ročně. Dnes se sesbírá, odhaduji 12, maximálně 20 tisíc tun ročně z restauračních zařízení. Je tu tedy pro nás určitý prostor získat materiál od drobných spotřebitelů. Naše potřeba bude kolem 200 až 250 tisíc tun ročně a budeme rádi, když aspoň desetinu z toho získáme v rámci sběru v Česku. Primárně chceme využití lokálních zdrojů, nicméně z dlouhodobého hlediska je patrné, že většina evropských producentů paliv bude cílit právě na tuto surovinu. Dovozům z Asie, případně z Jižní Ameriky se proto nevyhneme.
Zdá se, že sesbírat a zpracovat použitý kuchyňský olej bude poměrně pracné, a tedy drahé. Je to ekologické a dává to smysl?
JH: Evropská komise nastavuje cíl dekarbonizace, to nechci komentovat, tak to je.
VH: Jiné druhy biologického odpadu jsou těžko dostupné. Například sláma se zaorává do půdy, zemědělcům by chyběla….
JH: Olej už se sbírá ve Španělsku, ve Velké Británii, podobné projekty se rozbíhají ve Francii, v Itálii. Nejbližší příklad je Slovensko a Slovnaft, který šel rovněž touto cestou.
Nebude se podvádět? Dovedu si představit, že čerstvý palmový olej z Indonésie se papírově upraví na použitý olej a hned bude pro evropské výrobce biopaliv atraktivnější.
JH: To určitě hrozí a seriózní výrobci to řeší. Ptali jsme se evropských auditních orgánů, které nás certifikují na výrobu biopaliv, kdo bude odpovědný za takový podvod. Bude to dodavatel upotřebeného kuchyňského oleje, který musí být také certifikovaný. Loni jsme domlouvali dodávku takového oleje z jižní Asie, ale dodavatel si nezajistil včas obnovu certifikátu. Pro nás pak nemá materiál přidanou hodnotu, takže jsme ho nekoupili.
Kolik do výroby plánujete investovat?
JH: Od roku 2016 ověřujeme zpracování tohoto materiálu na HVO, adaptace stávajících rafinerií vyjde řádově na stamiliony, v případě výstavby nových samostatných technologií pak půjde o miliardy korun.