Komplicovi chybí jen bubliny
Doc, Boss, Cop, Jack či Bill. Podobně úsečně, jako Friedrich Dürrenmatt nazval své postavy, vyznívá i úvod nejnovější premiéry Dejvického divadla. Populární pražská scéna si vybrala méně známou práci švýcarského klasika, který v ní tepe nesmrtelnou problematiku korupce. K Dürrenmattovu odkazu mimo jiné patří termín „modelová hra“, kde autor dohání děj a konání svých postav do až pitoreskních extrémů, aby tak upozornil na určitý společenský jev.
Mafiánská idyla
Komplic je toho dobrým příkladem. Diváci sledují práci zahloubaného muže jménem Doc (Martin Pechlát), který nabídne své služby místní mafii v podobě všehoschopného Bosse (Tomáš Jeřábek). Vymyslí speciální zařízení, které pomocí takzvané „nekrodialýzy“rozpouští oběti Bossových aktivit. Ten si z odstraňovaní nevhodných osob udělá tak úspěšnou živnost, že časem na stole přistane nabídka na odbavení samotného prezidenta.
Mafiánskou idylu však naruší Cop (Jaroslav Plesl), který se v prohnilém státě, kde jeden je komplic druhého, druhý třetího a třetí zase prvního, rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou.
Tvůrci v čele s režisérem Davidem Šiktancem, jinak uměleckým šéfem ústeckého Činoherního studia, dopředu avizovali, že jejich inscenace ponese prvky komiksu a noir. Právě tato dvě slova udávají novince jasný styl. Šiktanc se přitom ani tak nesnažil napodobit noirový komiks vizuálně jako spíše výrazem a chováním herců. Ti zveličují a zdůrazňují některá gesta, až parodicky nafukují a protahují některé dramatické situace. Funguje to skvěle – divák jako by sledoval kreslená políčka, kde je právě ono gesto zachyceno v jednom konkrétním vyhroceném momentě. Chybějí jen bubliny s citoslovci Boom!, Splash! či Aargh! Je to však jen hříčka, ozvláštnění večera. Myšlenka se brzy okouká a divák začíná přemýšlet, kam vlastně Dejvičtí inscenací bezmála padesát let staré žánrovky míří.
V druhé polovině, kde se ubere komiksových okének a začne se více hrát, do sebe náhle vše konečně zapadne. Vrcholem je brilantní
Copovo vyznání a odhalení jeho motivace, tedy moment, kdy si Jaroslav Plesl bere celou inscenaci pro sebe. I díky časovým skokům a posmrtným promluvám obětí se Šiktancovi podařilo vytvořit napínavé dílo, jehož zdánlivě rozpačitý začátek náhle dostane smysl.
Trefou je obsazení ústřední postavy Martinem Pechlátem. Hostující herec podal studii charakteru „já-nic-já-muzikant“, který prostě jen dělá svou práci a jakékoli důsledky svého konání vytěsňuje.
Komplic se v rámci zdejšího repertoáru řadí do hravější linie, nemá sílu Elegance molekuly či nedostižného Racka, ale pobaví podobně jako Brian či Honey.
70%
Komplic Dejvické divadlo