„Lopatka“chránila nositele magickou mocí
NOVÉ MĚSTO Magickou ochranu před dotírajícím zlem u vyšší, duchovní moci hledali od středověku klerikové i laici. Jedním z předmětů, který jim potřebnou pomoc poskytoval, se stal takzvaný škapulíř.
Artefakt, jenž se stal i nepřehlédnutelným uměleckým dílkem, si lidé nezapomínali brát jako ochranný talisman na dlouhé cesty, ale hodil se třeba i při jiných význačných příležitostech, například sňatcích či pohřbech. Zajímavou kolekci těchto předmětů a jejich historii ode dneška představuje Muzeum hlavního města Prahy (MMP) na výstavě nazvané Pod ochranou svatých – škapulíře ze sbírek MMP.
„V případě vystavovaných exponátů se jedná o takzvané nepravé škapulíře. Pravý škapulíř je součástí řeholního oděvu. Jde o pruh látky spadající volně dopředu a dozadu přes lopatky. S rozvojem zbožných bratrstev došlo ke zmenšení pruhů na dva obdélníky látky, s tištěnými či vyšitými obrazy světců podle příslušné řádové spirituality,“popsala expozici Martina Hoffmanová, mluvčí MMP.
Víra předků však vždy nebyla dokonalá a také škapulíře, křížky, svaté obrázky, tištěné modlitby a další předměty zbožné úcty se stávaly spíše magickými předměty neboli amulety. Podobné pověry církev od dávných časů nerada viděla a potlačovala. „To byl také úděl takzvaných nepravých škapulířů. Ani zákazy, ani kritika však neměly zásadní vliv na jejich oblibu,“vysvětlují autoři expozice v MMP.
Karmelitánský dar
Historie škapulířů, jejichž slovní základ pochází z latinského termínu scapula neboli lopatka, je spjata se zázrakem. Karmelitánský převor a světec Simon Stock, působící mimo jiné ve francouzském Bordeaux, v polovině 13. století podle legend žádal řádovou patronku Pannu Marii o speciální duchovní výsadu. A nezůstal bez odpovědi. „To je privilegium tobě a tvým. Kdo zemře oděn tímto oděvem, bude spasen,“sdělila převorovi podle karmelitánské tradice Matka Boží a předala mu škapulíř.
Látková ozdoba původně zdobila a chránila oděvy karmelitánů a dalších řeholníků. Škapulíř však získával na oblibě také mezi laiky především od doby katolické barokní zbožnosti 17. století. Přibývalo též barevných verzí a podob škapulíře.
„Nejoblíbenější býval zelený škapulíř Neposkvrněného srdce Panny Marie, bílý škapulíř Panny Marie, Matky Dobré rady nebo černý škapulíř Panny Marie, Pomocnice nemocných,“ popsal teolog Jan Merell podobu některých typů škapulířů.
Škapulířová inflace
Popularita tohoto magického ochranného prostředku začala lavinovitě růst. „Potřeba ochrany před zlem útočícím na tělo i duši vždy nezůstala v mezích odevzdané víry, ale stala se mnohdy pověrou, která připisovala zázračnou moc předmětům samotným,“popisují škapulířovou oblibu autoři expozice.
Laici začali posvátné předměty užívat ve velkém. Pražané si na trzích i v krámcích od 17. do 19. století pořizovali rozličné nepravé škapulíře doplňované drobnými medailemi, pečetěmi, svatými obrázky,
tištěnými modlitbami, požehnáními i úryvky z Bible. „Důležitou součástí škapulíře byly také posvěcené části rostlin, kočičky, zrna kadidla a podobně,“vysvětlují tvůrci zmíněné expozice.
Podle hesla „čím více, tím lépe“si lidé nepravými škapulíři pojišťovali osobní štěstí, odpuštění hříchů či přednostní místo v nebi. Tyto ochranné předměty se již neskrývaly pouze pod oděvy, ale osoby bez ohledu na svůj společenský stav a zámožnost je vkládaly také novomanželům do svatební postele, kmotři při umisťování amuletů nevynechávali dětské kolébky svých kmotřenců.
Obchodníci takto vybaveni se s talismany na bázi škapulířů vydávali na cesty, řemeslníci a sedláci neopomněli amulety ukládat do svých dílen, stodol a chlévů. Věřili tak v mimořádně úspěšnou úrodu a sklizeň či obchodní úspěch.
Katolická církev se proti těmto lidovým pověrám a využívání ochranných prvků důrazně stavěla. „Kdo zamýšlí svůj život zaštítit svátostinou a nechtěl podle víry skutečně žít a jednat, učiní ze svého přístupu toliko magii a z daného znamení pouhý talisman. Z užívání se stane prázdný rituál vedoucí pryč od víry,“objasňovali duchovní. Obliba nepravých škapulířů od 20. století upadala.