Na Vyšehrad nosil kámen i sám král
Mimořádnou proměnou procházel Vyšehrad za knížete Vratislava II. Před 950 lety u baziliky sv. Petra a Pavla založil kapitulu.
Jan Bohata
VYŠEHRAD Za druhého zakladatele kapituly je považován Vratislavův syn, kníže Soběslav I., který zesnul před 880 lety a byl uložen do hrobky královské větve rodu. Výjimečná sláva Vyšehradu však trvala na přelomu 11. a 12. století jen asi padesát let, pak jeho zář pohasla. Neopakovatelný příběh pevnosti nad Vltavou a to, co o něm víme, vysvětluje archeolog Ladislav Varadzin.
Odkud pramení zvláštní postavení Vyšehradu u Vratislava II.?
Zdá se, podle posledních archeologických výzkumů a některých náznaků ze starších, zejména numizmatických pramenů, že Vyšehrad už od počátku někdy po roce 950 hrál mimořádně významnou roli jako panovnická rezidence. Jako druhé sídlo vedle Pražského hradu. A zároveň zřejmě zastával také roli politického centra. Na to ukazuje několik událostí a nálezů. Z hlediska archeologie rekonstruujeme podobu Vyšehradu z doby předvratislavské jako panovnickou rezidenci, která má charakteristické rysy – velkou sněmovní halu a sakrální budovy uvnitř opevnění.
Přesto, proč si Vratislav zvolil Vyšehrad, nikoli Pražský hrad?
Vratislav II. nepřicházel na bezvýznamné hradiště, ale do rezidence, kterou se rozhodl přebudovat tehdy velmi moderním způsobem, kterému říkáme raně románský sloh. Zajímavé však je, že tak nečiní na Pražském hradě, ale na Vyšehradě.
Kde Vratislav II. čerpal vzory pro románský Vyšehrad?
Na úvod je třeba říci, že my nemáme prakticky žádné písemné doklady dokumentující počátek Vyšehradu. Vše činíme na základě hmotných nálezů, dedukcí a hodně pochopíme, když začneme Vyšehrad porovnávat v tehdejším evropském kontextu. Nelze ho vnímat jako solitér. My dodnes nevíme, jak tehdejší panovnické sídlo na Pražském hradě vypadalo. Dosavadní nálezy však ukazují, jak nejstarší raně románská, kamenná rezidence českých panovníků vypadala na Vyšehradě. V poslední době skládáme střípky poznání dohromady a ukazuje se, že před sebou máme útvar srovnatelný s říšskými falcemi, tedy sídly říšských králů a císařů.
Prozrazuje to uvažování krále Vratislava?
Pokud se na to podíváme tímto pohledem, tak více chápeme stavbu baziliky sv. Petra a Pavla. Ta byla zřejmě budována od počátku s představou založit u ní kapitulu, tedy sbor kněží pečujících o liturgický provoz chrámu. Podle poněkud pozdní písemné tradice o významu Vyšehradu může svědčit zmínka, že Vratislav II. na staveniště baziliky přinesl dvanáct nůší kamene.
Vládce se stal dělníkem? Z jakých pohnutek?
Šlo o symbolický akt, kterým napodoboval archetyp ideálního křesťanského panovníka-budovatele, jakým byl římský císař Konstantin I. Podniku Vratislav II. přikládal mimořádný význam, tomu nasvědčuje i stavební dispozice baziliky. Jde o dvouchórovou stavbu s chórem na východní i na západní straně. Dvouchórová bazilika je velké téma historiků architektury. Její kořeny tkví ve starém křesťanství, poté její význam poněkud upadal. Do popředí se jako architektonický typ dostává opět v éře Karla Velikého. Od té doby se nazývá jako imperiální, císařský typ kostela.
Známe stavebníka Vyšehradu? Například konkrétní huť?
O stavebních hutích z této doby nevíme skoro nic. Přesto se o nich uvažuje v případě řady románských staveb na základě analogií, porovnáním například některých architektonických prvků nebo stavebních postupů. Na Vyšehradě však v tomto směru nemáme dostatečné množství opor.
Kdo hrál klíčovou roli v uskutečnění přestavby Vyšehradu?
V románské době představoval hlavní postavu zadavatel stavby, pak stavitel. To docela dobře mohl být vzdělaný kněz, jenž se zvlášť zabýval architekturou a rozvrhl půdorys budoucí stavby. A dále jeden dva zkušební stavebníci, řekněme „placmajstři“, kteří organizovali velkou skupinu dělníků.
Jakou ekonomickou zátěž představovala stavba Vyšehradu?
Stavba musela být velkou zátěží, ekonomicky i fyzicky. Vybudována je z opuky, jako celá rezidence. Opuka se zde netěží, stavebník ji musel dovážet z druhé strany řeky – vzdušnou čarou nejméně čtyři kilometry odsud, z petřínských nebo bělohorských lomů, odkud musela být náročně dotažena přes vltavské údolí nahoru na Vyšehrad. Dále se muselo zajišťovat velké množství vápence, který se vypaloval na vápno, z něhož se míchala malta. Coby materiál pro architektonické prvky, okna či ostění sloužil pískovec. To vše muselo být dovezeno.
Vznikal královský Vyšehrad jako opak Pražského hradu?
Pointa opozice se v tomto případě objevuje již od časů moderní české historiografie, již od dob Františka Palackého, ale jde o omyl. Ten je dán patrně mylnou představou, že obě kapituly, na Pražském hradě i Vyšehradě, byly konkurenční a že Vratislav II. kapitulu na Vyšehradě vybudoval kvůli sporům s tehdejším českým biskupem Jaromírem, svým bratrem. I kdyby to byla pravda, týká se to jen kapituly. Z toho neplyne, že by panovnická sídla na Pražském hradě a na Vyšehradě byla v opozici. Spíše šlo o prolínání rolí dvou hradišť, což je samo o sobě dost unikátní.
Máme informace o Vratislavových pobytech na Vyšehradě?
O činnosti Vratislava II. na Vyšehradě nevíme v podstatě nic než to, že zde založil kapitulní chrám. Vše ostatní jsou jen náznaky nebo poznatky jiných pramenů než písemných. Ty se objevují až za Soběslava I. a dalších panovníků. My nemáme ani doloženo, že zde Vratislav II. sídlil. Tuto informaci ale nelze přeceňovat, souvisí s kritickým postojem kronikáře Kosmy vůči Vratislavovi.
První český král nenáležel ke kronikářovým „favoritům“?
Kosmas a Vratislav byli současníci, přesto – nebo právě proto – Vratislava neměl rád. Byl to jeden z jeho nejméně oblíbených panovníků českých dějin. Kosmas podle mého názoru čelil tomu, čemu čelí každý člověk žijící v nějakém politickém celku. Tedy že má nějaké představy o etice a morálce ve veřejných záležitostech, ale politika někdy vyžaduje bezohledný pragmatismus. A v něm Vratislav nepochybně vynikal. Zatímco Kosmas politiku posuzoval, Vratislav II. ji dělal.
Lze si alespoň představit slavnostní provoz na Vyšehradě?
Víme, že se zde konaly církevní svátky, kterých se panovníci zúčastňovali až do roku 1140. Už charakter rezidence s velkým nádvořím uprostřed ukazuje, že byla budována se záměrem shromažďovat obrovské množství lidí. Tomu odpovídá charakter a dispozice rezidence. Hovoříme o tisících osobách, což je na tehdejší dobu společnost velká. Doloženy máme tři tisíce lidí během soudního procesu se spiklenci proti Soběslavovi I. v roce 1130.
Náleželo k Vyšehradu i pohřebiště Vratislavovy královské větve?
Rezidence sloužila panovníkům bez ohledu na jejich vztah k Vratislavovi, v případě nekropole bylo patrně respektováno, že patří jen určité rodové linii. Víme, že se nacházela uvnitř kapitulního chrámu. Velmi zajímavé je, že zde byli pohřbeni jen potomci z Vratislavova třetího manželství se Svatavou Polskou – syn Soběslav I., vnuk Soběslav II. a zřejmě i prvorozenec Boleslav, olomoucký údělný kníže. Ten k otcovu velkému zármutku předčasně zemřel. Nekropole nesloužila pro Vratislavova syna z předchozího manželství, Břetislava II.
Můžete popsat podobu pohřbů ve Vratislavových časech?
Pro uložení pohřbů byly pořizovány sarkofágy, což byla v tehdejších Čechách zvláštnost, která však vyloženě zapadá do evropského trendu druhé poloviny 11. století. Teoreticky sarkofágy mohly být buď zapuštěny do země, nebo stát na podlaze. Z Vyšehradu známe dva sarkofágy – tzv. Longinův (podle ostatků světce v něm uložených v 15. století, pozn. red.) a bezejmenný. Oba jsou zdobeny poměrně jednoduše po celé výšce stěn, což značí, že tyto kusy měly stát na zemi. Staly se tak součástí liturgického prostoru kostela a v nich uložené ostatky mohly být součástí liturgických procesů.
Stály za ochladnutím vztahu k Vyšehradu spory Přemyslovců?
Nevíme, zda příčinou úpadku Vyšehradu se staly spory mezi soběslavskou a vladislavskou větví Přemyslovské dynastie. V roce 1135 začíná budování Pražského hradu v novém hávu – románském slohu. Buduje se jeho opevnění a palác s kaplí. Šlo o obrovskou investici a v této souvislosti již možná nebyl důvod hradit údržbu Vyšehradu. Možná se v této době změnilo pojetí panovnického sídla a vybrán byl definitivně Pražský hrad, který měl díky přítomnosti národních světců Václava a Vojtěcha navrch.